Soud národů – VI (2021)
Ctihodná Alžběta Mora vidí soužení posledních časů
Margaret C. Galitzin
20. ledna 2021
Jedním z vizionářů, kteří viděli soužení „posledních časů“ Církve je blahoslavená Alžběta Canori Mora (1774–1825). P. Benjamín M. Sánchez ve svém díle The Latter Times (Poslední časy) ukazuje, že i ona viděla strašlivou krizi v Církvi a ve společnosti, které Bůh potrestá velikým trestem celosvětového rozsahu. Písmo svaté jej nazývá „soudem národů“.
Až bude země očištěna od zla, nastane období míru, kdy Církev zvítězí, období, které profesor Plinio s odkazem na sv. Ludvíka z Montfortu nazývá vládou Panny Marie.
Stručná biografie
Izabela Canori se narodila do význačné rodiny v Římě a ve 22 letech se provdala za Christobala Mora, který také pocházel z dobré rodiny, měl však velmi špatnou povahu a nečestné zvyky, které ji způsobovaly velké trápení. Svou ženu a dvě dcery opustil, prohýřil své jmění a zanechal je v nouzi.
Alžběta Canori Mora v mladém věku
Jedním proslulým proroctvím, které se nachází v dokumentaci k jejímu blahořečení, byla slova, která pronesla na smrtelné posteli: „Vidíte, jak vznětlivý a nevěřící je? Nu, přijde doba, kdy se stane řeholníkem a knězem.“ (1)
Pět let po její smrti vstoupil kající se Christobal do kláštera františkánského řádu, kde započal příkladný život v pokání. Nakonec se stal knězem, přesně, jak předpověděla jeho žena.
Svou první mystickou zkušenost měla Isabela Mora ve věku 28 let poté, co se zázračně zotavila z tajemné nemoci. Krátce na to vstoupila jako terciářka do řádu trinitářů. Jako ctihodná služebnice Boží obdržela dar rozjímání, bilokace a prorokování a vykonala mnoho zázraků. (2)
Náš Pán a Naše Paní jí také v celé řadě zjevení ukázali budoucí soužení Církve a ohromné bitvy, které bude muset Církev bojující vybojovat, až budou vládnout mocnosti temnoty. Viděla také vítězství Církve a její budoucí obnovu.
Ctihodná Alžběta Canori Mora tato zjevení dle pokynů svého zpovědníka vlastnoručně sepsala, což zaplnilo stovky stran v zápisníku, které jsou všechny pečlivě uchovávány v archivech otců trinitářů v San Carlinu v Římě.
Tyto spisy pečlivě zkoumala církevní komise, když papež Pius IX. vydal oprávnění, aby u případu Alžběty Mora začal proces kanonizace. Oficiální soud vydaný 5. listopadu 1900 uvádí, že v jejich spisech „nebylo nic proti víře a dobrým obyčejům a nebyly zde nalezeny žádné věroučné novoty nebo úchylky“.
Vize ctihodné Alžběty Mora
16. ledna 1815 ukázali andělé ctihodné Alžbětě mnoho duchovních, „kteří pod pláštíkem konání dobra pronásledují Ježíše Ukřižovaného a Jeho Svatou Církev ... Jako zuřiví vlci plánují zbavit hlavu Církve trůnu“.
Zničení zkaženého Říma
Pak jí bylo dovoleno vidět strašlivé pohoršení, které tito vlci vyvolali u Boha. „V nejvyšší hrůze jsem viděla spalující blesky Boží Spravedlnosti dopadající kolem mě. Viděla jsem, jak se budovy hroutí v ruiny. Města, celé regiony a celý svět byli v chaosu. Jediné, co bylo slyšet, byly nesčetné slabé hlasy prosící o slitování. Počet mrtvých byl nevyčíslitelný.“
Nejvíce jí děsilo Boží rozhořčení. Viděla Jej samotného na výsostech a „krajně rozzlobeného na ty, kteří Jej pronásledovali. V Jeho všemohoucích rukách byly blesky, Jeho tvář se skvěla rozhořčením a samotný Jeho pohled stačil na to, aby spálil celý svět. Neobklopovali Jej ani svatí ani andělé, pouze Jeho svaté rozhořčení, která dopadalo všude.“
Tato vize trvala jen okamžik. Kdyby podle ctihodné Alžběty „trvala ještě chvíli, určitě bych umřela“.
Konec slitování, počátek spravedlnosti
Na Vánoce roku 1816 viděla blahoslavená Alžběta Naší Paní, která vypadala mimořádně smutná a zarmoucená. Když se jí zeptala proč, Naše Paní odpověděla: „Hle, má dcero, podívej na tak velikou bezbožnost.“
Blahoslavená Alžběta pak viděla odpadlíky „drze se snažící vyrvat jí Ježíška z náručí. Tváří v tvář této těžké urážce přestala Matka Boží prosit o slitování pro svět a namísto toho volala po spravedlnosti Věčného Otce. Ten oblečen ve Své neúprosné spravedlnosti a naplněn rozhořčením obrátil Svůj pohled na svět.
V tu chvíli se celý svět začal otřásat ... Bude to něco tak hrozného a otřesného, že to dožene svět do hlubin naprosté sklíčenosti.“ (4)
Svět v revoluci a chaosu
Na svátek sv. Petra a Pavla, 29. června 1820, viděla sv. Petra sestupovat z nebe oblečeného v papežském rouchu a obklopeného legiemi andělů. Svou pastýřskou holí učinil veliký kříž nad tváří Země a rozdělil ji do čtyř čtvrtin. V každé z nich pak vytvořil zelený strom pučící životem, také ve tvaru kříže a zářící světlem. Všichni dobří laici a duchovní se pod tyto stromy utekli před strašlivým trestem.
Počet mrtvých bude nevyčíslitelný, města a provincie budou zničené (obrázky od B. Penningtona ilustrující text Nostradama)
Napsala: „Běda! Běda těm nedbalým řeholníkům, kteří pohrdají svými svatými řeholemi. Všichni zahynou ve strašlivém trestu spolu se všemi, kteří se oddají zhýralosti a následují falešné zásady své zavrženíhodné současné filozofie!“
Pak se sv. Petr vrátil do nebe a ona viděla, jak se nebeská klenba stává temně modrou, což způsobovalo hrůzu, jen když to viděla. Všude prudce vál temný vítr. Silné kvílení naplnilo vzduch jako hrozivý řev rozzuřeného lva. Strašná ozvěna zněla nad celou Zemí.
„Všichni lidé a zvířata byli plní hrůzy. Celý svět se zmítal v otřesech a lidé se všude navzájem nemilosrdně zabíjeli. V době tohoto krvavého boje dopadne Boží ruka pomsty na tyto nešťastné duše. Se svou všemohoucností bude trestat pyšné za jejich troufalost a nestydatou drzost. Bůh použije síly temnoty, aby vyhladil tyto sektářské, zavrženíhodné a zločinné lidi, kteří pletichařili, aby vymýtili katolickou Církev, naši Svatou Matku, tím, že ji vytrhnou z jejích nejhlubších kořenů a zahodí ji na zem...“
„Bůh se bude smát jejich zlobě a pouhým mávnutím Své všemohoucí pravé ruky ztrestá zlé. Mocnostem temnoty bude dovoleno opustit peklo a tyto ohromné davy démonů vpadnou do celého světa. Způsobí velkou zkázu, čímž vykonají příkazy Boží spravedlnosti, jimž jsou tito zlí duchové také podřízeni. Nebudou moci udělat nic víc ani nic méně, než jim Bůh dovolí učinit vůči majetku lidí, městům, velkoměstům, domům a palácům nebo čemukoliv jinému, co na Zemi existuje.“
„Bůh dovolí, aby byli zlí lidé krutě trestáni nelítostnými démony, protože se dobrovolně podřídili ďáblovi a pletichařili s ním, aby způsobili škodu Svaté katolické Církvi.“ (5)
Tato služebnice Boží viděla všechny ty příšery ve strašných podobách, jak vyskakují z pekelných jeskyní a zamořují Zemi, aby všude činily škodu a újmu. Ničili všechna místa, kde byl Bůh pohoršen, znesvěcen, kde se s Ním zacházelo svatokrádežně a kde se praktikovala modloslužba. Nezbyla po nich ani stopa.
Vítězství a obnova
Stejná vize trestu skončila příslibem vítězství a triumfu Církve, které budou všeobecně uznány všemi lidmi. To poskytuje velikou naději nám, kteří žijeme v těchto časech otřesů a revoluce, jež jsou všude.
„Zákonodárce“, který obnoví společnost a potvrdí práva Církve
Po těchto strašlivých scénách ctihodná Alžběta viděla, jak se sv. Petr vrací na majestátní papežský trůn. Doprovázel jej sv. Pavel, který prošel svět a spoutával démony a přivedl je před sv. Petra, který je uvrhl zpět do temných jeskyní, odkud přišli. Napsala: „Pak se nad světem rozprostřela ohromná nádhera, aby ohlásila smíření Boha s lidstvem.“
Malé stádo věřících katolíků, kteří našli útočiště pod oněmi stromy, bude přivedeno před trůn sv. Petra, který sám „vybere nového papeže. Celá Církev bude znovu uspořádána podle skutečného příkazu svatého Evangelia. Budou znovu ustaveny řeholní řády a domovy křesťanů se stanou domovy prodchnutými vírou.“
„Tak velké bude nadšení a zápal pro slávu Boží, že vše bude uspořádáno tak, aby to fungovalo v lásce k Bohu a bližnímu. Tak bude nastoleno vítězství, sláva a čest katolické Církve. Bude všemi velebena, uctívána a obdivována. Všichni se rozhodnou Ji následovat a uznají Kristova Náměstka jako Nejvyššího pontifika.“
Reforma Církve a společnosti
O rok později, v roce 1821, Náš Pán znovu potvrdil toto vítězství: „Obnovím Svůj lid a Svou Církev. Pošlu horlivé kněze, aby hlásali Mou Víru. Vytvořím nový apoštolát a pošlu Ducha Svatého, aby obnovil svět. Obnovím řeholní řády prostřednictvím nových, svatých a vzdělaných reformátorů. Oni všichni budou mít ducha Mého oblíbeného syna Ignáce z Loyoly. Poskytnu Své Církvi nového pastýře, který je učený, svatý a plný Mého Ducha. Se svatým zápalem obnoví Mé stádo.“ (7)
Bylo jí řečeno mnoho dalších věcí o této obnově a o tom, že celé národy se obrátí a uznají katolickou Církev jako jediné pravé náboženství.
Když byl papežem zvolen Lev XII., Alžběta si myslela, že tato nová éra Církve možná již začala. Náš Pán jí však ukázal, že pro posádku lodi Církve bude muset být obnoven nejen kormidelník. Řekl, že reforma Církve a obnova všeho neproběhnou, dokud celý svět a všichni lidé nevytrpí revoluce a ohromný nepořádek. (8)
pokračování příště
Poznámky:
1) P. Benjamín M. Sánchez, The Latter Times, Imprimatur Msgr. Eduardus Zamorensis, 1968, str. 48
2) Maria Elisabetta Mora C.G., Life of the Ve, Elizabeth Canori Mora, London: R Washbourne, 1878, XII-XIII, str. 58–67 a 129–143.
3) La mia vita nel Cuore della Trinita – Diario della Beata Elisabetta Canori Mora, sposa and Mother, Libreria Editrice Vaticana, 1996, str. 257–258, in Catolicismo (Brazílie), květen 2020
4) tamtéž, str. 411–442, in tamtéž
5) tamtéž, str. 489–493, in tamtéž
6) tamtéž, str. 489–493, in tamtéž
7) tamtéž, str. 524–526, in tamtéž
8) P. Sánchez, The Latter Times, str. 50
Zdroj: Tradition In Action
Překlad: D. Grof
