pátek 10. srpna 2018

Spor kolem trestu smrti rozrušil neokonzervativce trojnásobně (2018)

 
Spor kolem trestu smrti rozrušil neokonzervativce trojnásobně (2018)
Louie Verrecchio
8. srpna 2018
Bergogliovský obrat ohledně trestu smrti, jak se zdá, zarachotil neokonzervativní klecí jako nic jiného za posledních šedesát čtyři měsíců modernistického chaosu. Zdá se, že se už vyrovnávají s mrazivě tvrdou realitou, že František (jak si přeje být nazýván) je s velkou jistotou heretik. A to natolik, že to jsou někteří ochotní říct dokonce nahlas.
Je to pro tyto lidi vskutku drsné probuzení; pro tytéž lidi, kteří se tak pečlivě vyhýbali „slovu začínajícímu písmenem H“, když mluvili o Amoris Laetitia, o textu, který nejspíš nenarušil jejich poklid natolik jako jej narušil tento spor kolem trestu smrti.
Člověk přemýšlí: co je to na současném případě, co neokonzervativce tak velice rozrušilo?
Odpověď je, zdá se, ta, že se Bergogliovi podařil útok na ne méně než tři neokonzervativní posvátné krávy při jednom střemhlavém útoku. A hádejte co – sám trest smrti není jednou z nich.
První z těchto posvátných krav je Katechismus katolické Církve (KKC) z roku 1994, v němž bude Františkův poslední rozchod s katolickou Tradicí „oficiálně“ publikován. Toto je kompendium, jež mnozí konzervativci považují za nenapadnutelné vyjádření katolické nauky; vyjádření, jež má kvazibiblický význam.
Kardinál Ratzinger v knize Úvod do katechismu katolické Církve, jíž byl s kardinálem Schönbornem spoluautorem, napsal:
„Jednotlivé nauky, které Katechismus předkládá, nedostávají žádnou další závažnost nad tu, kterou už mají. Katechismus je důležitý jako celek.“
Potud dobře, připouštím, ale Ratzinger ihned dál prohlašuje:
„Protože [tento Katechismus] předává to, co Církev učí, kdokoliv jej odmítá jako celek, nepochybně se odděluje od víry a nauky Církve.“
Nepochybně! Toto je hrozivé (nebo spíš ďábelské) převrácení biblického varování týkajícího se mála kvasu.
Podle Ratzingerova názoru, jestliže člověk odmítne KKC jako celek (což člověk musí ve světle těch částí, které jsou otrávené), pak se má předpokládat, že tento člověk obdobně odmítá celou víru Církve, a tedy již není katolíkem!
Takže dle neokonzervativního myšlení: Když kompromitujete čistotu KKC, poskvrňujete „víru“.
Dodatečnou urážkou k této škodě je skutečnost, že KKC byl promulgován jejich další posvátnou krávou – jejich Santo di tutti Santi – Janem Pavlem Velkým Ekumenistou, který toto dílo představil takto:
„Uznávám Katechismus za platný a oprávněný nástroj ke službě církevnímu společenství, a za bezpečnou normu pro vyučování víře.“ (Apoštolská konstituce, Fidei depositum, 1994).
Vidíte, že jejich nespoutaná úcta k Wojtylovi je to, co je původně vedlo (a nadále vede) věřit, že KKC je autoritativním vodítkem, které vůbec nemůže obsahovat omyl. Nyní, když byl „svatořečen“ (což by se spíše mělo chápat tak, že obdržel Cenu za celoživotní koncilní úspěch ve službě revoluci), získal KKC posvátný charakter, jako svého druhu Wojtylova relikvie.
Takže dle neokonzervativního myšlení: Když kompromitujete čistotu KKC, poskvrňujete nejen „víru“, ale také odkaz Velkého.
Jestliže toto není dost špatné, rozrušilo bergogliovské zacházení s trestem smrti neokonzervativce do třetice proto, že KKC je, slovy Jana Pavla II. „nejzralejším a nejúplnějším plodem nauky koncilu a představuje ji v bohatém rámci celé církevní Tradice.“
Takže dle neokonzervativního myšlení: Když kompromitujete čistotu KKC, poskvrňujete nejen „víru“ a odkaz Velkého, ale také Všemohoucí koncil!
A proto jsou, moji přátelé, neokonzervativci tak rozlícení z bergogliovského obratu u trestu smrti.
Zdroj: AKA Catholic
Překlad: D. Grof