Dvanáct otázek pro sedesvakantisty (2015)
Některé z těchto otázek,
zaměřených především na „tvrdé“ non
una cum sedesvakantisty, se vztahují i na
sedesvakantisty obecně a mohly by jim být položeny...
1.
Sedesvakantismus se nikde neobjevil až do počátku 70. let 20. století a nevíme,
že by do zhruba roku 1970 nebo možná nanejvýš do konce 60. let existoval jeden
jediný kněz, který by učil, že Pavel VI. není papežem. Nevíme o jediném
příkladu kněze, který by obviňoval Jana XXIII. jako antipapeže, dokud byl
naživu, nebo že by vynechával jeho jméno při mši. Zároveň se nám říká, že mše
sloužená „una cum“ s antipapežem je Bohu nemilá. Je-li pravda, že
posledním pravým papežem byl Pius XII., znamená to, že se nesloužila žádná
pravá Bohu milá oběť po nějakých 10 až 15 let?
2.
Jestliže sedesvakantismus není jen teorií, ale je závazným závěrem, proč jsme o
něm neslyšeli v desetiletích/stoletích před koncilem. Je-li na druhou
stranu teorií, není v jistém smyslu jen další pokoncilní novotou, o níž
předtím nikdo neslyšel?
3.
Jestliže je sedesvakantismus jen otázkou aplikace katolických principů
(Sanborn) nebo čistě prostou věcí logiky (Cekada), proč nejsme všichni
sedesvakantisty? Proč jimi takřka všichni z nás nebo dokonce většina
nejsme? Je rozumné (či katolické?) naznačovat nebo dokonce nepřímo říkat, že
každý, kdo není sedesvakantista, je buď ignorant, nebo má zlou vůli?
4.
Je-li sedesvakantismus pravděpodobným nebo rozumným závěrem, jak to, že se prakticky
žádní sedesvakantisté spolu navzájem neshodnou, dokonce ani v neteologických záležitostech?
Čím to, že dokonce i ti, kteří se mezi sebou nerozhádali a kteří spolupracují
(např. Cekada a Sanborn), se nicméně neshodují (např. „čistý“ sedesvakantismus
vs. sedeprivacionismus; „s CMRI lze spolupracovat“ (Cekada) vs. „s CMRI bychom
se měli rozejít“ (Sanborn) atd.).
5.
Je-li postoj „nenavštěvujte nesedesvakantistické mše!“ zřejmým či rozumným
tvrzením, proč se jeho hlavní zastánci dříve tomuto zcela stejnému tvrzení
vysmívali a nazývali jej katolicismem typu „následuj mě nebo zhyň!“?
6.
Je-li tak jasné a zřejmé, že celé Církvi vládli po více než padesát let
antipapeži, aniž by kde bylo vidět nějaké zlepšení, proč o tom nikde nebyl
zmínka [ve zjevení] ve Fatimě? Proč o tom nebyla žádná zmínka [ve zjevení]
v Quitu? Proč k této věci neměl co říci Padre Pio: myslel si, že to
není dost důležité? Proč ve „staré gardě“ neexistoval ani jediný kardinál
(Siri, Stickler, Oddi atd.), biskup nebo vatikánský monsignor, který by toto
připustil na své smrtelné posteli nebo ve svých posmrtně vydaných pamětech?
7.
Jestliže tato věc není tak úplně celá černobílá nebo tak jasně daná, jak máme
věřit, není prozíravé a rozumné držet se jen toho, co je známé a čemu se dá
věřit, co bylo prověřeno a přezkoušeno před koncilem, a vyloučit jakoukoliv
novotu a nechat vzrušující teoretické otázky na lepší časy, kdy je budeme moct
přezkoumat v klidu?
8.
Jaké jsou plody sedesvakantismu? Kde jsou sedesvakantistické jídelny pro chudé?
Kde je sedesvakantistická League for the
Kingship of Christ? [LKC je organizace zaměřená na prosazování společenské
vlády Krista Krále, která mimo jiné organizuje potravinovou pomoc po potřebné.
– pozn. překl.] Kde jsou všichni sedesvakantističtí distributisté? Proč jsou
sedesvakantistické kaple obecně naplněny příznivci demokracie a kapitalismu,
kteří od svého kněze neuslyší nic, s čím by mohli nesouhlasit? Kde jsou
plody čtyřiceti let sedesvakantistické misijní aktivity v zemích třetího
světa po celém světě?
9.
Jestliže bylo v Církvi do roku 1958 vše 100% perfektní, jak vysvětlíme
revoluci Druhého vatikánského koncilu, který přišel zjevně z ničeho nic?
Opravdu neměla žádné kořeny, žádné předchůdce, žádné průkopníky? Jestliže jde
tato hniloba zpět za Druhý vatikánský koncil, a věci vlastně
v desetiletích před koncilem nebyly úplně tak, jak měly být, nenaznačuje
to, že slavně panující papeži mohou dělat chyby v úsudku, skandální
rozhodnutí, způsobit, že velký počet duší ztratí Víru a zapřít Našeho Pána jako
sv. Petr? Jak vysvětlíme, že Pius XI. dal svou plnou a nadšenou podporu Lize
národů a poslal osobní gratulaci španělské druhé republice? Jak vysvětlíme
selhání papežů 19. století, kdy neužili svou plnou autoritu, aby zcela zavrhli
Charlese Darwina a jeho myšlenky? Jak vysvětlíme, že se učení Církve o lichvě
neučilo nebo nebylo prosazováno po nějakých 200 let? Nebo že bylo odsouzení
Galilea tajně ignorováno a v podstatě převráceno?
10.
Proč neexistuje žádný jednomyslný názor mezi teology v otázce heretického
papeže? Proč v dějinách Církve neexistuje jediný příklad papeže chýlícího
se k herezi, který by byl ohrožen ztrátou svého úřadu, a proč Písmo svaté
tak silně zastává zachování úřadu u heretických Velekněží ve Starém zákoně?
11.
V pekle budou ti, kteří jsou díky svému vysokému úřadu zodpovědní za
zatracení tolika duší, hořet jako papeži, kardinálové, biskupové a kněží.
Nazývá se to princip autority nebo odpovědnosti. Naši předci prezentovali peklo
tak, že je v něm mnoho duchovních, proč by to nyní mělo být jiné, je-li
škoda, kterou způsobili, mnohem větší než bylo povětšinou mravní pohoršení,
které dávali v minulosti? „Eveque, c´est par toi que je meurs,“ řekla sv.
Johanka z Arku biskupovi Cauchonovi. „Biskupe, zemřu skrze vás“. Bůh
určuje přesného viníka za jakoukoliv škodu, která se učiní, jak je to ukázáno
ve Starém zákoně nebo v Matoušovi XXIII. Je-li papež František jen šarlatán,
je-li jen podvodník, vtipálek, klaun, pak by nebyl skutečně zodpovědný, dostal
by jen klaunsky naplácáno na zadek. Jestliže on a jeho šest předchůdců skutečně
nenesou břemeno odpovědnosti za apostazi národů, protože nejsou doopravdy
skutečnými papeži, kdo nese tuto odpovědnost?
12.
Nejde o to, že obecná idea sedesvakantismu má jistou přitažlivost, že je snazší
ji shrnout pro nekatolické přátele a příbuzné nebo přátele a příbuzné, kteří
nejsou tradicionalisty, a že se jeví tak, že nabízí jednoduchou odpověď na
celou tuto bolestnou krizi? Nemělo by nás to přimět mít se na pozoru? Neukazuje
stejně tak zkušenost, že když se laik i kněz „stane sedesvakantistou“, je to
často následováno uvolněním mravů, standardů oblékání či chování, oslabením
všeobecného zápalu a zvláště oslabením protikulturního a apoštolského ducha?
Ještě jednou, nemělo by nás to přimět mít se na pozoru?
Zdroj: The Recusant č. 23 leden/únor 2015
Překlad:
D. Grof
