Proč jsem se odmítnul vydat do jejich rukou (1989)

 

Proč jsem se odmítnul vydat do jejich rukou (1989)

Rozhovor Erika Bertinata s arcibiskupem Lefebvrem pro Controverses, září 1988

Arcibiskupe, biskupská svěcení, která jste vykonal 30. června minulého roku, vyvolala docela pozdvižení. Překvapivě to nejsou „mlčící“ věřící, ale hlavní mluvčí různých tradičních sdružení, kteří vyjádřili svůj nesouhlas s vaším rozhodnutím zajistit budoucnost Tradici. Jak si vysvětlujete jejich prohlášení o neochvějné věrnosti Petrovu stolci?

Já vlastně skutečně nevím, která tradiční sdružení vyjádřila svůj nesouhlas se svěceními. Obecně vzato lidé, kteří vyjádřili svůj nesouhlas, nebyli zcela s námi a nenavštěvovali naši organizaci, měli však jisté sympatie k Tradici, i když vyznávali bezpodmínečné podřízení se Římu. Je naprosto nutné vědět, že dnešní Řím je ve službě revoluci a je tudíž hrozivě proti Tradici.

Proto jsem se odmítnul vydat do jejich rukou. Chtěli jen, abych jim tím, že uznám své chyby, pomohl pokračovat v jejich revoluci v Církvi – nic víc, nic míň. Všichni ti, kteří nás opustili, nemají v této situaci jasno a věří v dobrou vůli a poctivost myšlení biskupů či kardinálů v Římě. Nic není dál od pravdy! ´Není možné, že by nás vedli k revoluci´, říkají ti, kteří souhlasí s papežem a jeho biskupy. Nu, přesně to se [však] stane.

Některým novinám jako jsou 30 Jours dans l´Eglise a Le monde, Vie actuelle a dalším poskytli kardinálové Ratzinger a Oddi rozhovory, v nichž připouštějí, abychom ocitovali jen kardinála Oddiho, že „jste se nemýlil ve všech ohledech,“ což některé lidi přimělo říkat, že nastala určitá změna v Římské kurii. Jaký je váš názor?

Když čteme rozhovor kardinála Ratzingera, musíme si od nynějška dávat pozor, abychom koncil správně zaváděli do praxe, nechybovat v jeho zavádění a dávat si pozor, abychom neopakovali omyly, které jsme možná učinili. Nemluví o změně jeho principů.

Když dojde až k tomu, že připouští, že plody posledního koncilu nejsou takové, jaké očekával, rozhodne se proto vrátit k základním principům a činit to způsobem, v němž v budoucnu nebude již žádná potíž. Oni tedy nepochopili, co návrat k Tradici, který my požadujeme, znamená, a v důsledku toho se nechtějí vrátit k Tradici předchůdců Jana XXIII.

V dnešní době často slyšíme o „živé Tradici“. Co si myslíte, že toto vyjádření znamená?

Nu, vezměme si naše odsouzení, které papež učinil v Motu Propriu. Toto odsouzení se zakládá na „mylném pojmu Tradice“. Ve skutečnosti nás papež v Motu Propriu odsuzuje, protože nepřijímáme „živou Tradici“. Ale způsob, jak je tato „živá Tradice“ chápána, byl odsouzen sv. Piem X. v jeho encyklice Pascendi proti modernismu, protože s sebou nese evoluci založenou na dějinách, která ničí pojem dogmatu definovaného navždy.

Tradice je podle nich něčím, co žije a vyvíjí se. Tato „živá Tradice“ je nyní církví Druhého vatikánského koncilu. To je velice vážné a vyjadřuje to modernistického ducha. Tato nová nauka, protože právě takovou je, je formálně odsouzená papežem svatým Piem X. Církev s sebou nese Tradici. Nemůžeme říkat něco, co protiřečí tomu, co papeži prohlašovali v minulosti. Takovou věc nemůžeme dovolit. To je nemožné.

Myslíte si, že proto tu posledních zhruba dvacet let nebyly žádné akty neomylnosti?

Pro Druhý vatikánský koncil papež Pavel VI. neužil princip dogmatické neomylnosti. Spokojil se s tím, že jej prohlásil za pastorační.

Koncilní papeži nejsou schopni užívat svou věroučnou neomylnost, protože samotným základem neomylnosti je věřit, že pravda musí být stanovena provždy a nemůže se již změnit: musí zůstat, jaká je.

Jan Pavel II., ještě více než Pavel VI., nevěří v neměnnost pravdy.

Nanebevzetí Panny Marie bylo definováno papežem Piem XII. v roce 1950. Nyní je to neměnné dogma. Pro ně ne! V čase přijdou nová vědecká vysvětlení, vývoj lidského myšlení, pokrok, který pozmění pravdu. Proto člověk bude moci říci něco jiného, než co řekli papeži [předtím].

Při jednom rozhovoru s papežem Janem Pavlem II. jsem se ho zeptal, jestli přijímá encykliku Quas Primas Pia X. o společenské vládě Našeho Pána Ježíše Krista. Odpověděl: „Myslím, že by ji papež dnes nenapsal stejně.“ Toto jsou naši současní vůdci. Zcela jistě se nemůžeme vydat do jejich rukou.

Mezi těmi, kteří přijali papežovy návrhy je Dom Gérard. Co si osobně myslíte o jeho rozhodnutí?

Při našem posledním setkání se mě zeptal, zda by mohl přijmout protokol, který jsem já sám odmítnul. Řekl jsem mu, že jeho situace není stejná jako moje, že Bratrstvo se rozšířilo po celém světě, zatímco on je zodpovědný jen za svůj klášter. „Vy se možná budete schopen bránit snadněji. Já však nejsem pro dohodu. Věřím, že v současnosti je dohoda špatná.“

A dokonce jsem mu to napsal. S římskými autoritami již nesmíme diskutovat. Jen nás chtějí přivést zpět ke koncilu; nesmíme s nimi být ve spojení. Dom Gérard odpověděl, že je jeho případ odlišný a že to i tak zkusí. Já nesouhlasím.

Naposledy, když jsme se viděli, řekl jsem mu:

„Dome Gérarde, vy budete dělat, co chcete, a já budu říkat, co chci. Pro lidi je vaše podřízení se římským autoritám vaším oddělením se od Éconu a arcibiskupa Lefebvra. Od nynějška budete hledat podporu u jiných biskupů. Až do teď jste se obracel na mě; nu, tomu je nyní konec. Považuji vás za totéž, jako kněze, kteří nás opustili. Již nebudeme mít žádné pouto, protože vy se stýkáte s těmi, kteří nás pronásledují. Svěřil jste se do jiných rukou.“

Již před pěti lety Dom Gérard vydal ve svém dopise k dobrodincům prohlášení, v němž řekl, že chce být otevřenější k těm, kteří nejsou jako my, aby již nezůstával v neplodné kritice, že chce v naději přijímat všechny, aby jim umožnil podílet se na Tradici. To učinil a nyní je vězněm všech těchto lidí, těchto spisovatelů, médií, učitelů jako jsou Bruckberger, Raspail. Dal jim přednost před námi. Nyní je v rukách modernistů.

Co soudíte o návrzích učiněných převorovi kláštera v Barroux?

Jejich cílem je rozdělit Tradici. Oni již mají Doma Augustina, mají de Bligniérese a nyní mají Doma Gérarda. To dále oslabuje naši pozici. Je to jejich cílem: rozdělit nás, aby nás přiměli přestat existovat.

Kardinál Ratzinger v rozhovoru, který poskytnul jedněm frankfurtským novinám, řekl, že je nepřijatelné, že existují skupiny katolíků, kteří lnou k Tradici tak, že již nejsou v dokonalé shodě s tím, jak smýšlí všichni biskupové světa. Oni nechtějí připustit naši existenci. Nemohou nás v Církvi tolerovat. Dom Gérard tomu nechce věřit.

Marc Dem právě publikoval nádhernou knihu věnovanou Domu Gérardovi a jeho dílu. Tato publikace, zdá se, přichází pro převora ve špatnou chvíli, protože je v ní popisován jako jeden z pilířů obnovy křesťanstva, věrného Tradici a Vaší Excelenci.

Gratuloval jsem Domu Gérardovi k této knize a on odpověděl: „Nemluvte mi o ní, nechci o ní slyšet, nebyl jsem to já, kdo ji napsal, byl to Marc Dem.“ To vše proto, že Marc Dem prezentoval Doma Gérarda, jaký byl původně, jako vojáka a bojovníka za Víru.

Kontakty s Římem nejsou přerušeny. Dokonce se jeví, že by rozhovory mohly letos na podzim pokračovat. Můžete o tom pohovořit?

Jsou to smyšlenky. Pokud kdy existovala ochota Říma pokračovat v rozhovorech, tentokrát to budu já, kdo stanoví podmínky.

Jak řekl kardinál Oddi: „Arcibiskup Lefebvre je v silném postavení.“ Budu proto požadovat, aby se rozhovory týkaly věroučných bodů. Oni musí přestat se svým ekumenismem, musí obnovit pravý smysl mše, obnovit pravý pojem Církve, obnovit katolický smysl kolegiality atd.

Očekávám od nich katolickou a nikoliv liberální definici náboženské svobody. Musejí přijmout encykliky Quas Primas o Kristu Králi a Sylabus (Pia IX.). To vše musí přijmout, protože to je od nynějška podmínka určující všechny nové rozhovory mezi námi a jimi.

Jakou byste dal závěrem, po všech těch událostech tohoto léta, radu svým věřícím?

Jediným cílem, který před sebou musí věřící mít, je univerzální vláda Našeho Pána Ježíše Krista nad jednotlivci, rodinami, městy. Neexistuje žádné jiné náboženství, které může zůstat pod touto vládou.

Pokud se stane, že vás budu učit něco jiného než tohle, nenaslouchejte mi. Jak říká sv. Pavel: „Avšak i kdybychom my nebo anděl s nebe kázal vám jiné evangelium než to, které jsme vám kázali, buď proklet!“ Dobrý katolický cit našich věřících způsobil to, že devadesát procent z nich – a myslím si, že ještě více – nás nadále následuje.

Zdroj: Archbishop Lefebvre Forums  

Překlad: D. Grof