Poznámka překladatele: Tento dopis vznikl jako aktivita kněží a laiků a je zamýšlen jako společná petice čtyřem biskupům FSSPX.
12. června 2013
Jeho Excelence biskup
Richard Williamson
Jeho Excelence biskup
Bernard Tissier de Mallerais
Jeho Excelence biskup
Bernard Fellay
Jeho Excelence biskup
Alfonso de Galarreta
Excelence,
tento 30. červen
označuje 25. výročí biskupských svěcení hrdinně vám udělených arcibiskupem
Marcelem Lefebvrem. Jeho Excelence sám svůj historický akt kvalifikoval jako „Operaci přežití“ (1), vědom si toho, jak
vám čtrnáct dní před obřadem napsal, že Bratrstvo bylo „Bohem uchráněno, když On dovolil, aby dohoda z protokolu z 5.
května vyšla naprázdno“. (2)
Ti katolíci, kteří si
stejně tak byli vědomi těchto vážných nebezpečí takovéto dohody, vložili svou
důvěru a víru v arcibiskupa, nepohnuti pomlouvačnými obviněními ze
schizmatu. Nakonec, kdo opustil Církev? Nikoliv obviňovaní, ale ti, kteří
obviňovali! Tajemství bezpráví, ale hrozivá skutečnost.
Dnes, o čtvrt století
později, tito katolíci, od té doby spolu s mnoha dalšími, zůstávají
hluboce přesvědčeni o moudrosti arcibiskupa Lefebvra při jednání
s koncilními autoritami, které stejně tak nyní jako tehdy prakticky
ztratily katolickou víru a o to více se snaží v katolické Církvi posílit
nekatolické reformy Druhého vatikánského koncilu, jeho nekatolické náboženství
s jeho „zparchantělými obřady a zparchantělými svátostmi“ (3). Proto si,
víc než kdy jindy, bezvýhradně bereme za svá slova vyřčená generálním
představeným, nástupcem arcibiskupa, biskupem Bernardem Fellayem: „Dokud Druhý vatikánský koncil a nová mše
zůstávají normou, je dohoda s Římem sebevraždou.“ (4)
Excelence, nemáme menší
vděčnost k arcibiskupovi a všem čtyřem z vás, když se odvažujeme naléhavě
vás požádat, abyste si vyslechli tuto naší ztrápenou prosbu.
Máme vděk za to, že
jste přijali ohromné břímě uložené vám Boží Prozřetelností a za to, že jste
doposud obdivuhodně plnili své apoštolské poslání. Je však trápením a velkým
smutkem vidět vás v předvečer vašeho jubilea nikoliv již jednotné
v tomto vznešeném poslání, ale rozdělené bratrovražednou válkou. Jaká
sklíčenost! Jaká odpovědnost!
Arcibiskup Lefebvre vás
zapřísahal „zůstat spolu hluboce jednotní“
až do doby, kdy „Petrův stolec bude obsazen
Petrovým nástupcem, který bude dokonale katolický a do jehož rukou budete moci
vložit zpět milost svého episkopátu, aby ji mohl potvrdit“. (5) Takový
požehnaný den, za nějž se modlíme a toužíme po něm, bohužel musí teprve přijít.
Jako svatý Josef a blahoslavená Panna Maria v Egyptě, očekáváme čas, který
si Bůh zvolí. A i když cítíme silnou sklíčenost, která po dobu existence jedné
generace působí na naší víru v neporušitelnost Církve a neomylnost
Magisteria: jako svatý Josef a blahoslavená Panna Maria, která nalezla Ježíše
v chrámu, nerozumíme.
Hledání dohody
s Petrovým nástupcem stále odhodlaným uskutečňovat „ničení Království Našeho Pána“ (5) se nám zdá, jako jasně
odporující prozíravému postoji, který FSSPX, včetně každého jednotlivého z vás,
zaujímalo a šířilo těchto posledních 25 let, a zapříčinilo ohromné rozdělení.
Navíc se zdá, že neexistuje důvod obávat se, že absence kanonického uznání ze
strany „oficiální“ Církve je nebezpečím pro naši víru. Kdyby to dnes bylo
nebezpečím, muselo by to být nebezpečím od počátku. Bylo? Samozřejmě, že ne!
Právě naopak! Mimořádně prozíravé činy Bratrstva, zvláště svěcení z roku
1988, které nás odlišilo od koncilní Církve, se více než dostatečně prokázalo
být naprosto nutným pro zabezpečení Víry a toto odlišení bylo následováno
takovou hojností dobrého ovoce, že se zdá jako nezpochybnitelně v souladu
s Boží vůlí. Díky absenci nutnosti smířit se s totožnými
koncilními autoritami a vzhledem ke katastrofálním plodům nejednoty a hříchu
zrozených z usilování o smíření, je jasné, že by takové smíření stěží
mohlo být Boží vůlí.
Zapřísaháme vás pro
lásku k blahoslavené Boží Trojici a spásu duší, abyste se vzdali toho, co
rozděluje vás a nás všechny, jmenovitě snahy o dosažení „nemožné dohody“ (6), jasného synonyma pro „Operaci sebevražda“ (1) a byli opět jako jeden ve svém Bohem vám
daném poslání za přežití katolické Tradice. Do té míry, do jaké jsme si vás
svobodně a ochotně vybrali jako své pastýře, abyste na nás dohlíželi a drželi
nás v bezpečí před vlky modernismu a zkažeností koncilních omylů, je vaše
suplovaná jurisdikce nad námi nejen zákonná a dobrá, je životně důležitá. My
nadále budeme hledat tuto pastýřskou ochranu, dokud to bude potřeba, a budeme
ji hledat u kteréhokoliv pastýře, který bude nadále uznávat stav nouze,
v němž jsme. A který z vás by již neuznával práva stavu nouze, z
nichž jsme skrze Církev, svou matku, měli užitek? Nebudou již od nynějška těm
katolíkům, kteří jsou vyvedeni z míry vyhlídkou na praktickou dohodu s „koncilní sektou“ (7), tato práva poskytována?
Strašáci [jménem] schizmatik,
sedesvakantista, neposlušný.. ..jimiž se ad nauseam oháněli naši nepřátelé
oněch posledních 40 let, jsou již na rtech jistých našich otců a bratrů. Jaká
škoda! Tyto urážky byly nespravedlivé včera a jsou takové každým coulem i dnes.
Kéž vás náš Božský
Spasitel naplní Svou nesmírnou pokorou, Duch Svatý Svými sedmi dary, naše
blahoslavená Paní svou mateřskou láskou a svatý Josef svou prozíravou ochranou.
Všemohoucí Otče, přijď království Tvé.
V srdci Pána
Ježíše a Panny Marie se za vás modlíme. Vaše děti v Kristu Ježíši,
Zde
přiložit seznam podepsaných a jejich duchovní kytici [tj.
seznam nabídnutých modliteb – pozn. překl.],
která podpis doprovází.
1)
Arcibiskup Marcel Lefebvre, kázání v
Econe, 30. června 1988.
2)
Biskup Marcel Lefebvre, dopis budoucím
biskupům, 12. června 1988 (citováno v Sel
de la Terre č. 28, str. 164-166).
3)
Biskup Marcel Lefebvre, kázání
v Lille, 29. srpna 1976.
4)
Biskup Bernard Fellay, Econe, 8. září
2006 (citováno v The Angelus,
prosinec 2009, str. 5).
5)
Biskup Marcel Lefebvre, dopis budoucím
biskupům, 12. června 1988.
6)
Generální kapitula FSSPX, červenec 2006.
7)
Biskup Bernard Tissier de Mallerais,
kázání o svatodušních svátcích 2013.
Zdroj:
soukromý zdroj překladatele
Překlad:
D. Grof
