Úmrtí biskupa Richarda Williamsona – hořká pohřební promluva (2025)
Sean Johnson
25. ledna 2025
Věřícím není příliš známo, že v letech předcházejících roku 1988, kdy arcibiskup Lefebvre ještě vyjednával s modernistickým Římem o biskupovi pro Tradici, bylo kardinálu Ratzingerovi jako preferovaná volba pro biskupské svěcení předloženo jméno a spis P. Richarda Williamsona. Byl to tento muž a žádný jiný, kterého si arcibiskup Lefebvre vybral, aby udržoval a chránil tradiční katolické kněžství („a vše, co k němu patří“), k čemuž bylo jeho Bratrstvo vytvořeno.
Řím chápal, že takovému člověku se nesmí biskupské svěcení povolit, protože jeho kandidatura představovala pokračování neústupného předkoncilního „lefebvrismu“, který se snažili zlikvidovat. Nebylo možné s ním vyjednávat. Potřebovali někoho jiného, kdo by se časem oddělil od názorů zakladatele Bratrstva, aby se FSSPX mohlo přeorientovat zpět na konciliarismus a odstranil se odpor tradicionalistů. Svého člověka nalezli v osobě biskupa Bernarda Fellayho (který svým nástupem do pozice generálního představeného na popud P. Schmidbergera v roce 1994 přímo porušil příkaz zakladatele, aby se biskup nikdy nestal generálním představeným, což se stalo pod záminkou, že je pro jednání s Římem potřeba biskupa, protože má vyšší postavení).
V biskupu Fellaym Řím našel člověka, se kterým se mohlo pracovat (jak konstatoval kardinál Hoyos): To znamená člověka ochotného odchýlit se od zásady jednání arcibiskupa Lefebvra po roce 1988, aby nedošlo k praktické dohodě s modernistickým Římem dříve, než se Řím vrátí k Tradici. Proto neposlušnost biskupa Fellayho vůči arcibiskupovi vnesla do FSSPX rozkol a začal tichý boj o moc mezi těmi, kdo stáli na straně biskupa Fellayho (a chtěli dohodu s modernistickým Římem), a těmi, kdo stáli za biskupem Williamsonem a arcibiskupem Lefebvrem (a odmítali jakékoliv praktické jednání s Římem).
Ale biskup Fellay jako generální představený držel všechny karty v ruce a poté, co zahájil tajná jednání s Římem prostřednictvím skupiny GREC (1997–2000) a o několik let později se s kardinálem Hoyosem dohodl na „postupu po etapách“ směrem ke kanonickému uznání, věděl, že biskup Williamson musí odejít. Proto se biskup Fellay snažil v roce 1999 odstranit biskupa Williamsona z amerického semináře, ten to však odmítal až do roku 2003, kdy souhlasil s přesunem do Argentiny. To však nestačilo a v roce 2009 se využil proslulý rozhovor o holokaustu jako záminka odstranit biskupa Willaimsona z aktivní služby a izolovat ho na čtyři roky v podkroví ve Wimbledonu [v londýnském sídle FSSPX], zatímco biskup Fellay až do roku 2012 intrikoval, aby očernil jeho jméno a pověst, kdy poté, co právě revidoval konstituce FSSPX v rámci příprav na opětovné začlenění do koncilní církve na červencové generální kapitule, v říjnu tohoto nejspolehlivějšího a nejvěrnějšího důvěrníka arcibiskupa Lefebvra vyloučil.
FSSPX s nasazeným náhubkem se nyní víceméně podobalo dalšímu indultnímu společenství (ve stylu Bratrstva sv. Petra). Biskup Williamson se stal morální hlavou hnutí Odporu (tj. všech těch kněží FSSPX a spřízněných kněží, kteří byli vyloučeni nebo odříznuti za odpor proti zaprodání se modernistickému Římu). Za tímto účelem uděloval kněžská svěcení a v letech 2015–2021 nakonec vysvětil 6 biskupů pro různé tábory Odporu (a podmíněně přesvětil ještě jednoho biskupa, který uprchnul z koncilní církve), čímž zajistil budoucnost Tradice, jak to před ním učinil arcibiskup Lefebvre.
Ale stejně jako se po koncilu objevily rozpory ve větší Církvi a pak v rámci FSSPX, objevily se i v hnutí Odporu, takže už po několika krátkých letech tohoto „zbytku zbytku“ mnozí opustili biskupa Williamsona a jako mnozí učedníci našeho Pána vykřikovali: „Tvrdá je ta řeč! Kdopak ji může poslouchat?“, a aniž by chápali, odešli do neznáma, ke škodě obnovy Církve.
Věřící na celém světě se však mohou utěšovat tím, že Jeho Excelence byla ve svých posledních dnech obklopena věřícími, přáteli a duchovními, kteří se nepřetržitě modlili růženec, a podle některých zpráv dávala najevo, že si je vědoma jejich přítomnosti a modliteb. Za to jsem nanejvýš vděčný.
Je třeba říct, že biskup Williamson si zasloužil mnohem lepší zacházení ze strany svých bývalých spolubratrů z FSSPX, kteří mu v podstatě nikdy nepřišli na pomoc a raději v zájmu sebezáchovy zbaběle mlčeli a sledovali, jak je preferovaný biskup arcibiskupa Lefebvra vyhozen ve prospěch mírnějšího, modernizovaného a mainstreamově atraktivněji „zabaleného“ FSSPX, proti němuž by Řím nic nenamítal, a postupně by nenápadně vplulo do koncilního panteonu.
Smrt biskupa Richarda Williamsona zanechala v Církvi nezaplnitelnou mezeru; není nikdo podobné úrovně, kdo by ho mohl nahradit. Časem ho budeme postrádat stále víc, když je i těm, kteří s ním v různých bodech nesouhlasili, jasné, že jsme přišli o poklad a že je to pro všechny horší.
„Žádný prorok není vzácný v své otčině.“ (Lk 4:24)
Byl mým přítelem a velmi mi bude chybět. Máme však jeho Dopisy rektora. Máme Komentáře eleison. Máme desítky let youtube a online videokonferencí. V tomto učení bude Jeho Excelence dál žít i zde na zemi, i když vstoupila do věčnosti.
Dostála tak heslu na svém erbu: Fidelis Inveniatur („Kéž je shledán věrným“) v době, kdy je věrnost stále vzácnější a nedoceněná. Dává mi to však naději, že dá-li Bůh, znovu se s ní jednoho dne shledám na místě, kde nebude smutek, ale věčná radost a pokoj.
Budete mi chybět, starý příteli.
Zdroj: Ecclesia Militans
Překlad: D. Grof
