Převrácená láska (2025)
P. David Nix
4. února 2025
Mnozí noví tradicionalisté možná nevědí, že první heretici exkomunikovaní papežem sv. Piem X. byli heretiky kvůli popření neomylnosti Písma svatého. Papež sv. Pius X. například exkomunikoval profesora francouzského semináře P. Loisyho, protože popíral nadpřirozené aspekty Bible. Všimněte si, že P. Loisy nebyl exkomunikován kvůli liturgickým nebo morálním otázkám, ale kvůli popírání Bible. To, že první heretici modernismu pochybovali o Písmu svatém dává smysl, neboť sám Satan se jako první zeptal: „Opravdu Bůh řekl...?“
Později ve 20. století jsme byli svědky toho, jak hereze P. Loisyho a dalších přerostla v herezi modernismu, která pak zahrnovala liturgické novoty, přepracování všech starých svátostí, nové uspořádání katolického kalendáře a převrácení téměř všech morálních zásad katolické víry, mimo jiné týkajících se antikoncepce a potratů. Správně bylo řečeno, že modernismus spočívá především v nahrazení nadpřirozeného náboženství náboženstvím přirozeným a v nahrazení náboženství zaměřeného na Boha (tradičního katolicismu) náboženstvím zaměřeným na člověka (to, co v současnosti vychází z Vatikánu).
Modernismus by se však dal také definovat jako převrácení dvou největších přikázání. Náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus řekl: Miluj Pána Boha svého z celého srdce svého, z celé duše své a z celé mysli své! To je největší a první přikázání! Druhé pak je mu podobné: Miluj bližního svého jako sebe samého! První největší přikázání tedy shrnuje a zahrnuje všechna přikázání Desatera, která se týkají lásky k Bohu (tzn. první tři přikázání Desatera). Druhé největší přikázání shrnuje a zahrnuje všechna přikázání Desatera, která se týkají lásky k bližnímu (tzn. sedm zbývajících přikázání Desatera).
Všimněte si, že modernisté se vždy snaží převrátit tato dvě největší přikázání. Pokud například skupina lidí požádá levicového faráře v Novus ordo farnosti, že si přeje při Svatém přijímání klekat, farář často bude ignorovat první největší přikázání (v tomto případě uctívat Boha pokleknutím) pod záminkou lidských ohledů a dodržování druhého největšího přikázání. Může například říct: „Nemůžeme lidi nechat klekat při Svatém přijímání, protože starší lidé za vámi by mohli ve frontě na Přijímání zakopnout a spadnout.“ Zní to, jako by měl takový farář starost o starší lidi, ale je to jen záminka, jak se vyhnout ochraně Svátosti oltářní.
Toto velké převrácení Božích přikázání se nedávno vynořilo v americké politice. J. D. Vance, nový katolík (a nový viceprezident Spojených států viz obrázek vpravo nahoře) nedávno kritizoval americké biskupy za jejich postoj k otevřené imigraci. Na kanálu Fox News Vance řekl: „Existuje zde ta stará škola – a já si mimochodem myslím, že je to velmi křesťanský koncept –, že máte milovat svou rodinu, pak milovat své sousedy, potom milovat svou komunitu, pak milovat své spoluobčany a vlastní zemi, a teprve pak se můžete zaměřovat na zbytek světa a určovat priority, pokud jde o něj.“
Jediné podstatné opomenutí v jeho prohlášení je, že se nezmínil o tom, že křesťan je povolán milovat Boha před sebou samým i před svou rodinou či komunitou nebo před zbytkem světa. Jak to vím? Opět proto, že to řekl sám Kristus: Miluj Pána Boha svého z celého srdce svého, z celé duše své a z celé mysli své! To je největší a první přikázání! Druhé pak je mu podobné: Miluj bližního svého jako sebe samého!
Kromě tohoto do očí bijícího opomenutí, že přednost musí mít láska k Bohu daleko před láskou k bližnímu (což je hlavní důvod proč modernisté odmítají takřka všechny aspekty tradičně katolické morálky ve 20. století, jak vidíme výše v příkladu mnoha starých klopýtajících lidí ve frontě na Svaté přijímání), vysvětlil J. D. Vance velmi dobře podle jakého řádu má fungovat lidské srdce, pokud jde o to, koho jsme povoláni milovat s naším omezeným časem a našimi omezenými zdroji.
Sv. Tomáš Akvinský (obrázek vlevo nahoře) ve své Summě teologické, II.část, 2. díl, otázka 26 vysvětluje řád lásky, pokud jde o to, koho máme v lásce upřednostnit, kdyby někdy došlo ke vzájemnému konfliktu. Sv. Tomáš uvádí cíle naší lásky v tomto pořadí: 1) Bůh, 2) má duše, 3) duše mého bližního, 4) moje tělo. To není jen názor náhodně vybraného světce ze 12. století. Pokud budete tuto hierarchii detailně studovat, uvidíte, že tento přístup k lásce je jediným způsobem, jak pracovat pro Boží slávu a pro spásu duší. Katolická Církev existuje kvůli Boží slávě a spáse člověka.
Další v pořadí po lásce k Bohu a duším je snaha pomoci tělu bližního. Sv. Tomáš pak vysvětluje, jak určovat priority při práci pro blaho duše a těla mého bližního, když v otázce 26 píše: „Avšak je i jiný způsob, jímž více z lásky milujeme [ty] s námi spojené, poněvadž je milujeme více způsoby.“ Jinak řečeno, tento velký světec (který vždy začíná biblickým důkazem) trvá na tom, že prostá geografie by měla určovat, komu budeme svými prostředky pomáhat jako prvnímu.
Všimněte si, že „katolíci za sociální spravedlnost“ mluví a píšou o tělech svých bližních, ale, jak je vidět z nedávného odhalení korupce, která byla zjištěna jak u amerických biskupů, tak u katolické charity, dělají jen velmi málo, zejména pokud jde o nelegální obchodování s lidmi přes hranice USA a Mexika za účelem zisku. Svůj marxismus skrývají za občasná prohlášení na podporu hnutí pro život, nebo za příležitostná zbožná slova o svátostech. Marxismus biskupů je však velmi podobný levičákům, kteří nás obklopují celý den na ulicích. Pro levicové Američany je například snadnější nalepit si na auto samolepku s nápisem „Svobodu Tibetu“ než „Svobodu nenarozeným dětem“, a to ze čtyř důvodů:
1) Samolepka s nápisem „Svobodu nenarozeným dětem“ by levičáky nutila přehodnotit svůj vlastní sexuální život – což je něco, co udělat nechtějí.
2) Nápis „Svobodu Tibetu“ na americkém autě je způsob, jak se cítit spravedlivě, aniž by bylo třeba přinášet oběti v záležitosti, která je vzdálená 15 tisíc kilometrů.
3) Levičáci vždy chtějí použít cizí peníze (ne svoje) na řešení problémů, o kterých si myslí, že je identifikovali.
4) Levičáci jsou marxisté, kteří se pokouší vybudovat utopii na zemi, protože žijí naprosto odtržení od reality.
Víte, samolepka „Svobodu Tibetu“ znamená, že západní levičáci se mohou cítit dobře i přes svá neustálá morální selhání v ložnici, zatímco pro chudé ve vlastní zemi nedělají nic obětavého. Je to proto, že hlavním znakem levičáctví je naprostá odtrženost od reality. Přesně to vidíme u některých zkorumpovaných lidí v Římě, kteří brání své vlastní vatikánské hranice, zatímco odsuzují Trumpovu administrativu za to, že chce dělat totéž.
Sv. Tomáš Akvinský nám říká, abychom se prvně postarali o svoje. Není to ze sobectví, ale spíše z praktických geografických důvodů. Je pokorné starat se o své blízké, místo abyste mluvili o problémech na druhém konci světa a nic pro ně nedělali. Sv. Tomáš u druhého největšího přikázání zasazuje řád jednání do geografických parametrů, podobným způsobem jako to udělal J. D. Vance ve svých nedávných vyjádřeních pro Fox News, když se postavil proti levicovým americkým biskupům, kteří tvrdí, že pomáhají všem, kromě lidí ve vlastní zemi. Dr. Taylor Marshall uvedl příklad právě takové geografické hierarchie cílů naší křesťanské lásky:
1. Bůh
2. já sám
3. můj manželský partner
4. moje rodina, děti a rodiče
5. moji kmotřenci a širší rodina
6. moji přátelé a spolupracovníci
7. moji sousedé
8. můj kraj
9. můj stát
10. můj národ
11. spojenci mého národa
J. D. Vance tedy neměl daleko ke sv. Tomáši Akvinskému, když vysvětloval, jak prezident Trump postupuje v zahraniční politice podle hesla „Amerika především“. Bůh žehnej našemu dobrému viceprezidentovi a odměňuj ho v jeho pokračující konverzi k pravé katolické víře. Usilovně se modleme, aby se i Trump obrátil ke Kristu a Jeho jediné Církvi.
Zdroj: Pilgrim Priest
Překlad: D. Grof
