Komentář Eleison DCLVIII – Arcibiskupova autorita – II
(2020)
(658)
22. února
2020
ARCIBISKUPOVA
AUTORITA – II
DCLV – teorie: autorita
papeže je pro Církev nepostradatelná. DCLVI – teorie: kněží naprosto potřebují
papeže, aby je sjednocoval. DCLVII – praxe: autorita arcibiskupa Lefebvra byla
vážně handicapovaná, protože za sebou neměl žijícího papeže. DCLVIII – praxe:
arcibiskup uplatňoval autoritu, kterou ještě měl, přinejmenším třemi různými
způsoby v závislosti na subjektech, nad nimiž ji uplatňoval: ti, kteří jej
požádali, aby nad nimi uplatňoval autoritu dle jeho podmínek, nebo ti, kteří
jej požádali pouze o částečnou autoritu dle svých vlastních podmínek, nebo ti,
kteří nepožádali o vůbec žádnou.
Ze všeho nejdřív si
povšimněte, jak tato klasifikace není podle autority, ale podle těch, kteří pod
ní jsou. Jinak řečeno, subjekty „rozkazují“. Tato nenormální situace
v Církvi je přímým důsledkem Druhého vatikánského koncilu, kde katolická
autorita radikálně podkopala sebe samu díky své zradě katolické Pravdy ve
velkém měřítku, když se pokusila objektivní náboženství Boha nahradit člověkem
vytvořenou náhražkou a změnit na Boha zaměřenou katolickou Církev na Novocírkev
zaměřenou na člověka. Tímto koncilem byli všichni katoličtí kněží
v podstatě zpochybněni, jak tomu je do dnešního dne, a zůstanou zpochybněni,
dokud se duchovní nevrátí k tomu, aby mluvili Boží Pravdu. Pak obnoví svou
plnou autoritu.
Ti, kteří požádali
arcibiskupa, aby uplatňoval svou autoritu podle jeho podmínek, byli samozřejmě
členy katolických kongregací, jež on sám založil, zvláště složených ze
sekulárních kněží, ale také z řeholních bratrů, sester a terciářů. Tyto
kongregace utvořil, co nejnormálnější, se stupni poslušnosti vůči sobě jakožto
generálnímu představenému, se sliby při svěceních na kněze a slavnými sliby při
formálním vstupu kněží, bratrů nebo sester do příslušných kongregací. Sliby se
skládaly Bohu a v případě potřeby byly často (diskrétně) zrušeny ze strany
římské autority, jak je normální. Tyto sliby závisely spíše na volbě těch,
kteří je učinili, a zde byla arcibiskupova autorita vážně podkopána, jak bylo
řečeno v „Komentáři“
minulý týden, tím, že byl papežem a svými kolegy biskupy oficiálně odsouzen.
Jestliže se nějaký kněz rozhodl opustit Bratrstvo kvůli liberalismu nalevo nebo
sedesvakantismu napravo, arcibiskup, jak říkal, nemohl dělat nic víc, než
přerušit všechen budoucí styk, aby takoví kněží nemohli předstírat, že jsou
stále zadobře s Bratrstvem. Rozhodli se být sami za sebe.
Za druhé, ti, kteří
požádali arcibiskupa, aby uplatňoval svou autoritu dle jejich vlastních
podmínek, například když chtěli přijmout svátost biřmování. Ty kvůli krizi
Církve, která zpochybňuje platnost biřmování vykonaných v novém ritu
biřmování, ochotně uspokojoval, nakolik dle pravidel Církve mohl. Na jednu
stranu, jak říkal, mají katolíci právo na nepochybně platné svátosti, a
jestliže s ním na druhou stranu nechtěli mít nic více do činění, byla to jejich
volba a jejich odpovědnost před Bohem.
A za třetí, pokud jde o
ty, kteří jej nežádali, aby nad nimi uplatňoval autoritu, jako velký počet
tradičních kněží, kteří cítili sympatie k jeho Bratrstvu, ale nikdy se
k němu nechtěli připojit, byl vždy velkodušný, pokud šlo o jakýkoliv
kontakt, přátelství, povzbuzení nebo radu, kterou od něj mohli žádat. Nikdy
však ani náznakem nepředstíral nebo se nechoval tak, jakoby nad nimi měl
jakoukoliv autoritu. A totéž u laiků. Mnozí katolíci nikdy nesouhlasili
s postojem, který zaujal, ve zjevné opozici vůči papeži. On však by
neustále slušný a připravený odpovídat na otázky, pokud si jen tazatel alespoň
trochu zasluhoval odpověď. Objektivita a rozumnost jeho odpovědí obrátila mnohé
členy Novocírkve na tradicionalisty, kteří se vydali pod jeho kněžský úřad nebo
pod vedení ze strany jeho kněží.
Stručně řečeno, koncil
zmrzačil církevní autoritu, ale tam, kde byla vůle, byla pro duše i cesta, nebo
alespoň náhradní cesta, aby našly věčnou spásu, což je bez kněží krajně
obtížné. Díky arcibiskupovi, ale nejen jemu, poskytl Bůh tuto náhradní cestu
pro duše, která tu stále je.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
