Komentář Eleison DCLVII – Arcibiskupova autorita – I (2020)
(657)
15. února
2020
ARCIBISKUPOVA
AUTORITA – I
Ukažme si vztah mezi
katolickou Pravdou a katolickou autoritou na konkrétním příkladu Atanáše
moderní doby, kterého nám Bůh dal, aby nám ukázal cestu skrze naší
předapokalyptickou krizi: arcibiskupa Lefebvra (1905–1991). Když byla veliká
většina církevních vůdců na Druhém vatikánském koncilu přesvědčena změnit
povahu Víry, a o několik let později ve jménu poslušnosti opustit pravý mešní
ritus, zůstal arcibiskup díky síle své víry věrný neměnné Pravdě Církve a
ukázal, že to je srdce a duše její Boží autority. Jak říká španělské přísloví:
„Poslušnost není služkou poslušnosti.“
Arcibiskup samozřejmě
věřil v autoritu Církve, která má dávat rozkazy svým členům na všech
úrovních kvůli spáse jejich duší. Proto si v prvních několika letech
existence Bratrstva sv. Pia X. (1970–1974) dával pozor, aby byl poslušný
kanonického práva a papeže Pavla VI., nakolik mohl, ale když se oficiální
představitelé poslaní z Říma, aby provedli inspekci v jeho semináři
v Écône, dalece odchýlili od katolické Pravdy ve věcech, které řekli
seminaristům, napsal svou proslulou Deklaraci
z listopadu 1974, jako protest proti tomu, že celý Řím opustil
katolickou víru kvůli novému koncilnímu náboženství, a tato Deklarace sloužila
jako charta toho, co povstalo jako tradiční hnutí na mši v Lille
v létě 1976.
Sám arcibiskup vždy
rezolutně popíral, že je vůdcem Tradice, protože až do dnešního dne je
katolická Tradice neoficiálním hnutím a nemá žádný druh oficiální struktury.
Nebyl ani jediným vůdcem mezi tradicionalisty, ani s ním všichni
z nich nesouhlasili, ani mu nevzdávali úctu. Nicméně velký počet katolíků
v něm viděl svého vůdce, důvěřoval mu a následoval jeho vedení. Proč?
Protože v něm viděli pokračování katolické Víry, díky níž jediné mohli
spasit svou duši. Jinak řečeno, arcibiskup nad nimi nemohl mít žádnou oficiální
autoritu, protože jurisdikce je výsadou oficiálních představitelů Církve, kteří
jsou patřičně zvolení nebo jmenovaní, ale on si až do své smrti budoval
ohromnou morální autoritu díky své věrnosti pravé Víře. Jinými slovy, jeho
pravda vytvářela jeho autoritu, neoficiální, ale skutečnou, zatímco
nedostatek Pravdy u oficiálních představitelů od té doby podkopával jejich
autoritu. Závislost autority, alespoň katolické autority, na pravdě, byla tak
jasná, jak jen mohla být.
U Bratrstva sv.
Pia X., které biskup založil v roce 1979, však byla věc trochu odlišná,
protože zde obdržel od oficiální Církve určitou jurisdikci od biskupa Charriéra
z diecéze Ženevy, Lausanne a Fribourgu, jurisdikci, kterou ctil, protože
prokazovala, že když pokračuje, věci si nevymýšlí, ale že pracuje na díle
Církve. A tak se snažil, jak jen uměl nejlépe, aby FSSPX řídil, jako by byl
normální hlavou normální kongregace pod vedením Říma, na což mu obrana pravé
Víry dala veškeré právo činit to. Veřejně působící a oficiální představitelé
Říma však užívali všechnu svou jurisdikci, aby ho očerňovali, a znepřátelili mu
tak velký počet katolíků, kteří by jej jinak následovali.
Mimo to Novocírkev,
kterou vytvářeli všude kolem něj, znamenala, že dokonce i uvnitř Bratrstva byla
jeho autorita vážně oslabena. Například, jestliže před koncilem nějaký kněz
nespokojený se svým biskupem zažádal o přestup do diecéze jiného biskupa, tento
druhý biskup se o žadateli poradil s prvním, a pokud ten první poradil
tomu druhému, aby s ním neměl nic co do činění, znamenalo to okamžité ukončení
žádosti. Naopak, pokud nějaký kněz Bratrstva nespokojený s Bratrstvem
požádal, aby se mohl připojit k diecézi Novocírkve, biskup Novocírkve měl
tendenci „přivítat jej zpět do oficiálního stáda“ jako uprchlíka z
„lefebvristického schizmatu“. Arcibiskup tak nebyl podpořen ze strany svých
bratrů biskupů, což znamenalo, že nemohl ukázňovat své kněze uvnitř Bratrstva,
jak by byl býval schopen. Jeho autorita byla křehká vzhledem k tomu, že
neměl k dispozici žádný postih, kterým by držel vzpurné kněze pod
kontrolou. A tak nedostatek pravdy v Novocírkvi zanechal pravdu
v Bratrstvu bez katolické autority, která by ji chránila.
A proto, aby tradiční
kněží vykompenzovali nedostatek jednoty v Pravdě pocházející od
hierarchie, musí dnes uplatňovat víc než obvyklou zdrženlivost vůči sobě
navzájem, a tradiční katolíci se za své kněze musí modlit víc než je obvyklé,
aby tuto zdrženlivost nalezli. Není to nemožné.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
