Seminář naděje pro mnohé! (2018)
Seminář [sv.
Ludvíka z Montfortu] nemá (v tuto chvíli) jen přátele, přátel má však mnoho.
Při své duchovní sužbě pro věřící v západní Francii mám často možnost
potkat nějakou dobrou duši – životem dobře prověřenou a osvědčenou – která se
mě se stálým úsměvem ptá na tuto otázku: „Jak se daří semináři naděje?“
Jindy se nás
kněží (FSSPX i jiní) ptají na novinky o semináři a dokonce si stěžují, že
informační zpravodaj se neobjevuje častěji. Pravidelně se mi ozývají lidé,
kteří mají starost o to, zda budeme schopni nalézt budovu, která nám
jednodušeji a s větší důstojností umožní přivítat nově příchozí. A to nezmiňuji
ty mnohé dopisy od věřících, kteří nás ujišťují o své podpoře, i když vědí, že
nebudou mít okamžitý prospěch z budoucích kněží, kteří ze semináře vyjdou.
Všechna tato
znamení podpory nás proto povzbuzují pokračovat v tomto díle, které
v každém případě není dílem lidí, ale dílem Našeho Pána, Nejvyššího kněze.
Tento
seminář není ničím jiným než formací kněží, kteří budou pokračovat
v předávání katolické Tradice bez jakýchkoliv kompromisů s koncilní
církví, zvláště pokud jde o svátostný život (například sňatky). Zajisté
existuje zásadní neslučitelnost mezi životem katolického kněze a životem kněze,
jehož naleznete v koncilní církvi. Měl jsem příležitost setkat se
s koncilními kněžími a oni se přiznali, že jejich život v této
koncilní církvi je skutečnou duchovní „noční můrou“, protože vše se dělá tak,
aby v ten či onen čas činili kompromisy se lžemi nebo bludem. Tito kněží
nám závidí naši opravdovou katolickou svobodu. A je smutné, že do této
modernistické svěrací kazajky se FSSPX snaží vstoupit.
Jestliže je
dílem semináře
SAJM
vzdorovat tomuto modernistickému přívalu, znamená to především vychovávat pravé
kněze v duchu arcibiskupa Lefebvra a katolické Tradice. Jsme dalecí toho,
vychovávat zahořklé nebo naštvané kněze, ale naopak hrdé a šťastné kněze, aby
nesli poselství spásy do čtyř koutů země a spasili tolik duší, kolik si Bůh
skrze jejich duchovní službu přeje.
Tento
seminář naděje si vyžaduje velkou energii. Vyžadovalo to odvahu a energii
někoho jako arcibiskup Lefebvre, aby se zachránila Tradice. Dnes je řada na
nás, abychom pokračovali v tomto díle bez zeslabení.
„Bůh nemůže
opustit Svou Církev“, namítnou někteří, „a brány pekelné ji nikdy nepřemohou“.
To je kvůli Kristovým příslibům pravda, pokud jde o Víru; záchrana Církve však
nutně – a materiálně – vyžaduje kněžství a bojovné činy kněží a věřících laiků.
Chápejme, že
toto dílo přežití nemůže přetrvat bez duchovní, morální a materiální pomoci
dobrých katolíků. Když svatý Pius X. znovuzaložil seminář v Mantově,
projevil velkou energii a žádal o pomoc věřících. Žijme podle takového vzoru za
dnešních podmínek.
Drazí
přátelé a dobrodinci, díky vám za vaši štědrost v posledních čtyřech
letech, jež umožnila tuto cestu ke kněžství pro mladé lidi pevně odhodlané vést
boj za Víru a následovat svatého Pia X. a arcibiskupa Lefebvra: jsme vám vděční
a jsme si vědomí obětí, jež to pro vás představuje.
Jste dalecí
toho, abyste se věnovali jen svým osobním starostem, a nesete ve svých duších,
svých srdcích a ve svých rukách tento „Seminář naděje“, jak jej tento věřící
z Vendée s potěšením nazývá.
Buďte
ujištěni, že vaše oběti brzy ponesou plody. Dá-li Pán Bůh, naše první kněžská
svěcení nastanou jen za dva roky. Budou odměnou za vaše modlitby a vaši
podporu.
Seminář na
oplátku zahrnuje všechny vaše intence do svých každodenních modliteb.
P. Matthieu
Salenave
Zdroj: Novinky ze
semináře v Avrillé č. 7, podzim-zima 2018
Překlad: D. Grof
