Pravá
mešní oběť (2019)
Kázání P. Martina Fuchse
v Praze 7. dubna 2019
Neděle 5.
postní – Smrtelná, Judica
***
Drazí
věřící,
na
hoře Sinaj uzavřel Bůh se svým lidem smlouvu, smlouvu, kterou se obě strany
k něčemu zavázaly.
Bůh
slíbil, že bude svému lidu žehnat a chránit ho před nepřáteli a že ho povede do
zaslíbené země.
Lid
se zavázal dodržovat Přikázání.
Aby
přináleželi k tomuto lidu, museli být muži obřezáni. Obřízka je znamení
smlouvy.
Tato
smlouva byla zpečetěna skrze různé oběti Starého zákona. Byla to dočasná
smlouva. Trvala do příchodu Mesiáše.
Když
přišel Ježíš, uzavřel novou Smlouvu. Na jedné hoře kázal Nový zákon – osmero
Blahoslavenství.
Je
to takové srdce naší katolické víry. Tím přislíbil svému lidu nebe.
„Blahoslavení
chudí, neboť jejich je království nebeské. Blahoslavení plačící, neboť oni
budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví,
atd." (Matouš 5, 3nn).
Lid
by měl ze své strany dodržovat přikázání: „Nemyslete si, že jsem přišel zrušit
zákon nebo proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit" (Matouš 5, 17).
Aby
lidé byli součástí této smlouvy, musí být pokřtěni. To říká Spasitel
Nikodémovi: „Amen, amen, pravím ti: Nenarodí-li se člověk znovu z vody a z
Ducha Svatého, nemůže vejít do království Božího“ (Jan 5, 3)
Obětí
nové smlouvy je Pánova krvavá oběť na kříži, která se nekrvavým způsobem
zpřítomňuje v každé Mši svaté.
Ustanovil
ji večer před svým utrpením se slovy: „To je Moje tělo. – To je kalich Mé krve,
nové a věčné smlouvy – tajemství víry – která se za vás a za mnohé prolévá na
odpuštění hříchů."
Nová
smlouva je věčnou smlouvou.
Mše
Svatá je tedy obětí Nové smlouvy. Při každé Mši svaté obnovujeme tuto smlouvu a
přinášíme našemu Nebeskému Otci tu největší oběť chvály, díkůvzdání, proseb a
usmíření, jak jen je toho člověk schopen.
Skrze
tuto oběť k nám plynou všechny milosti, které nám Ježíš Kristus na kříži
získal; milosti, které bezpodmínečně potřebujeme k tomu, abychom přišli do
nebe.
Proto
mohl otec Pio říci: „Spíše by se země mohla obejít bez slunce, než bez
Nejsvětější mešní Oběti."
Svatý
křest je předpokladem pro účast na Mši svaté. V prvním období křesťanství mohli
katechumeni a ostatní nepokřtění zůstat pouze do Evangelia, pak byli vyvedeni z
kostela. Jejich víra ještě nebyla úplná a ještě nepřijali svatý křest. Nevstoupili
ještě do smluvního vztahu s Bohem.
Církev
si vždy vysoce vážila oběti Nové smlouvy a vydávala přesné pokyny, jak má být
konána:
Za
prvé je pro tuto oběť zapotřebí platně vysvěcený kněz. Ten působí „in persona
Christi", tedy „v osobě Ježíše Krista". Má tedy božskou moc, kterou
si nemůže sám dát. Biskup mu předal tuto moc při kněžském svěcení: „Přijměte
sílu, abyste obětovali Bohu oběť a sloužili Mše, a to jak za živé, tak za
zesnulé; ve jménu Pána."
Za
druhé je pro tuto oběť zapotřebí platná materie: pšeničný chléb a hroznové
víno. Jiné materie by byly neplatné. Kněz nesmí použít žádný žitný chléb nebo
jablečné víno.
Za
třetí je pro tuto oběť zapotřebí platná forma, tzn. slova, která přesně určují
a definují materii, tedy slova proměňování. Slova proměnění jsou převzata z
Písma svatého. Proto se v tridentském obřadu při konsekrování vína říká „za
mnohé“ a nikoli „za všechny“ (Matouš 26, 29 a Marek 14, 25).
Tato
slova byla v mnoha národních jazycích záměrně špatně přeložena ve prospěch
protestantismu. Přestože Benedikt XVI. nařídil, aby byla opravena, jeho
nástupce František se tím necítil být zavázán a používá „per tutti" a
kardinál Schönborn (z Vídně) „für alle" – tedy za všechny".
Slova
proměnění jsou ve starém misálu od ostatního textu výrazně oddělena, zatímco v
novém misálu jsou s ním spojena a tak jsou vlastně jen připomínkou událostí
před cca 2000 lety. Vzniká tak dojem, že jde jen o připomínku, nikoli úkon.
Za
čtvrté, kněz musí mít pro platné přinesení této oběti úmysl konat to, co činí Církev,
co učinil Kristus Pán. Tento úmysl se znovu a znovu projevuje v mešní oběti,
zejména v modlitbě Offertoria:
„Přijmi
Svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože, tuto neposkvrněnou obětinu, kterou já,
nehodný sluha tvůj, přináším tobě, Bohu svému živému a pravému, za nesčetné hříchy,
urážky a nedbalosti své a za všechny kolem stojící, jakož i za všechny věřící
křesťany, živé i zesnulé, aby mně i jim prospěla ke spasení pro život
věčný."
Takovou
obětní modlitbu se může modlit pouze katolický kněz, neboť je v ní obsaženo
smíření a víra v očistec.
Tato
modlitba však byla v novém misálu nahrazena židovskou modlitbou: „Požehnaný
jsi, Bože celého světa, z tvé štědrosti jsme přijali chléb, který ti přinášíme
jako plod země a lidských rukou; stane se chlebem života.“
Takovou
modlitbu se může modlit každý protestant, aniž by změnil svou víru. A jestli se
budou katolíci delší dobu účastnit takových modliteb, začnou věřit a myslet
jako protestanti.
Se
zavedením nové mše a nových svátostí byla Oběť Nového zákona značně znetvořena.
A plody se brzy ukázaly: Víra v Kristovu přítomnost v oltářní svátosti se
ztratila, je stále méně přijímaných svátostí a kněžských povolání. Mše svatá
byla na mnoha místech nahrazena tzv. bohoslužbou slova a počet sloužených mší
se výrazně zmenšil také zavedením koncelebrace.
Modlitby
před proměňováním za ochranu od pekla a kněžské přijímání byly zrušeny bez
náhrady. Nová mše je tedy jen hostina, při níž se jí a pije. Proto se na mnoha
místech přijímá zásadně pod oběma způsobami. Na novém stole je také jen jedno
oltářní plátno namísto původních tří. Tato tři oltářní plátna symbolizovala
trojí církev: trpící, bojující a vítěznou; Spasitel do této trojí Církve oděn
předstupuje před nebeského Otce.
Před
jídlem se člověk nemusí zpovídat, proto jdou k přijímání všichni včetně těch,
kdo těžce zhřešili: kteří zavinili či způsobili potrat, kteří spolu žijí bez
svatby v kostele, znesvětili neděli zbytečnou prací atd. Věřící dostávají Svaté
přijímání na ruku a částečky padají na zem. Tak se děje mnoho svatokrádeží.
Lidé
už nepoklekají před Nejsvětější svátostí, nepoužívají se patény k přijímání a
kněz už nedrží po proměňování palec a ukazováček u sebe.
Už
se nepoužívá kazatelna, která vždy ukazovala na to, že slovo, které se zde
hlásá, je Božím slovem pocházejícím shora.
Kněží
a laici stojí na stejném stupni. Kněz už nevyučuje, ale – stejně jako
pastorační asistenti – předává pouze svůj osobní názor.
Drazí
věřící! Držme se tridentského mešního ritu a starých svátostí! Jsou bez pochyb
platné, a tudíž přinášejí Boží milosti.
Nepřátelé
Církve dělají vše pro to, aby zničili Kristovo vykupitelské dílo a cesty, jimiž
k nám přichází milosti. Z tohoto důvodu vše jisté nahradili pochybným. Kvůli
tomu se ale mnoho duší už nemůže zachránit.
Děkujme Bohu za opravdovou mešní oběť a účastněme se jí často a
rádi! Amen.
Překlad: P. VVP