Komentář Eleison DCXIV – Obnova autority (2019)
(614)
20. dubna
2019
OBNOVA AUTORITY
Zatímco postkřesťanský pohan Jean-Jacques Rousseau (1712-1778) tvrdil, že
člověk je od přirozenosti protispolečenský tvor, takže lidská společnost je
v podstatě vykonstruovaná, předkřesťanský pohan Aristotelés (384-322),
mnohem moudřejší muž, věděl, že společnost je přirozená, protože člověk je od
přirozenosti společenský tvor – podívejte se, jak se druží se svými bližními od
úsvitu do setmění ve všech typech lidských společenství, zvláště v lidské
rodině. Každý člověk však má svobodnou vůli, takže všechna ta společenství musí
mít někoho jako autoritu, aby koordinoval ony svobodné vůle, které jsou sami o
sobě náchylné rozpadat se. Z toho důvodu potřebuje každá společnost autoritu,
tak přirozenou a člověku tak potřebnou, jako je společnost. Podívejte se, jak
římský setník ze svého vlastního výkonu autority v římské armádě uznává
Našeho Pána jako muže autority (Mt. VIII, 8-9).
Když je však autorita lidem tak přirozená jako je jejich společenská
povaha, a jejich společenská povaha pochází od Boha, pak všechna autorita mezi
lidmi musí nakonec pocházet od Boha (srov. Ef. III, 15), což je důvod, proč
v našem vlastním zániku světa, kde se takřka celé lidstvo otáčí zády
k Bohu, lidé také revoltují proti jakémukoliv druhu autority, a všechny typy
autority se stávají čím dál křehčími. Cožpak například dnes není stále
obvyklejší, že manželky vyhlašují svou nezávislost na svých manželích, a že
děti řídí své rodiče? To není přirozené v žádném pravém smyslu toho slova,
je to však dnes čím dál obvyklejší, protože revolta proti autoritě je
v krevním řečišti nás všech. Jak tedy může být obnovena? Máme klasický
příklad z knihy Numeri (kap. 16) ve Starém zákoně.
Mojžíš a jeho bratr Áron byli politickými respektive náboženskými vládci
izraelského lidu, aby jej vyvedli z Egypta do zaslíbené země. Oba byli
jmenováni Bohem, jak lid dobře věděl, ale Izraelité byli pyšný a tvrdohlavý lid,
a tak na poušti nastala chvíle, kdy Korach, první bratranec Árona, který žárlil
na jeho výsady, podnítil dalších 250 levitů a dva vůdčí Rubenovce Dátana a
Abirama, aby revoltovali, a lid povstal ve srocení za nimi proti autoritě
Mojžíše a Árona. Tito dva se okamžitě odvolali k Hospodinu, který jim řekl,
aby dalšího dne shromáždili lid před svatostánkem. Pak Mojžíš řekl lidu, aby
odstoupil od stanů Dátana a Abirama, kteří zde stáli s celou svou širší
rodinou, načež se země otevřela a pohltila tyto revolucionáře přímo do pekla.
Další oheň od Boha pohltil Koracha a jeho 250 levitů, kteří žádali výsady a
vážnost dané Bohem pouze rodině Árona.
Těmito prostředky sám Bůh demonstroval, komu dal autoritu nad Izraelity.
Autorita byla pro Izraelity na poušti tak důležitá, protože navzdory zázračnému
přechodu Rudého moře (Exodus XIV), stále toužili po egyptské cibuli a Dátan si
stěžoval na obtíže pouště (Num. XVI, 13-14). Přesto nebyl Mojžíš žádný tyran,
ale nejpokornější z lidí (Num. XII, 3) a Áron neučinil lidu žádnou újmu
(Num. XVI, 11). Kdyby se však Bůh neuchýlil ke krajnímu potrestání vzbouřenců,
může člověk přemýšlet nad tím, jestli by Mojžíš a Áron byli schopní vést
Izraelity do zaslíbené země. Obnovilo by něco menšího jejich autoritu? Je
snadné si představit, že po dvojím zázračném ohni žádný Izraelita nepospíchal
neuposlechnout Mojžíše a Árona!
V roce 2019 nutí nekontrolovatelný materialismus po celém světě stále
méně lidí třebas jen věřit v Boha, natožpak Jej brát vážně. Věda a
technika se zdají zaručovat dobrý život nám všem, takže kdo ještě potřebuje Boha?
A bez Něj je celý základ autority pryč, a autorita v každé formě lidského
společenství se rozplývá, zvláště však v katolické Církvi. Navíc
neomodernismus drží své oběti v takovém sevření, že jsou prakticky neobratitelné,
protože jsou přesvědčené, že jsou stále katolíky. Jak může Církev přežít? Nebude
nutný další zázračný a smrtící oheň z nebe jako u Dátana, Koracha a
Abirama, má-li být před koncem světa katolická autorita obnovena? Bůh se
nenechá vysmívat (Gal. VI, 7).
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
