neděle 7. dubna 2019

Komentář Eleison DCXII – Pozvání staženo (2019)


Komentář Eleison DCXII – Pozvání staženo (2019)
(612)
6. dubna 2019
POZVÁNÍ STAŽENO
Biskup Vitus Huonder, stále biskup velké diecéze Chur ve východním Švýcarsku, která zahrnuje Curych, přece jen nebude sídlit v chlapecké škole Bratrstva sv. Pia X. ve Wangsu až později tento měsíc odejde na odpočinek. V lednu jeho diecézní mluvčí oznámil, že se biskup přesune do této školy jménem římské Kongregace pro nauku Víry, aby udržoval kontakt mezi Římem a Bratrstvem, ale minulý měsíc sám biskup oznámil, že nakonec nepůjde na odpočinek do školy Bratrstva ve Wangsu. A tak bylo láskyplné setkání římského biskupa a školy Bratrstva zrušeno. Byl to Řím nebo Bratrstvo nebo oba, kdo na poslední chvíli znejistěl? Nevíme. Na tom nezáleží. Na čem záleží, je jasně pochopit nikdy nekončící svár mezi Boží realitou a falešnými sny lidí, a dát přednost Boží realitě.
V tomto případě je realitou Boží to, že Jeho katolická Církev a koncilní revoluce duchovních se nikdy nemohou smísit, zatímco sen duchovních je, že mohou. Bůh však klade Boha před lidi, zatímco Druhý vatikánský koncil (1962-1965) klade lidi před Boha. Tyto dva postoje jsou tak neslučitelné jako Ježíš Kristus a Satan. Od věčnosti Náš Pán, Dobro samo, může pouze odmítat zlo. Od chvíle, kdy Satan po svém stvoření padl, je pevně uchycen ve zlu a může pouze nenávidět Boha a Jeho Božího Syna a pravou Církev Jeho Syna. A lidé jsou rozpolcení mezi tyto dva od početí až do smrti, protože od Boha dostávají svou základní lidskou přirozenost a případně posvěcující milost, které jej oboje nachylují k Bohu, zatímco od Adamova pádu je jejich přirozenost zraněná prvotním hříchem, který je nachyluje k Satanovi a zlu. Žádný žijící člověk se tomuto konfliktu ani nemůže vyhnout. Buď roste v dobru a stává se méně špatným, nebo se dobru vzdaluje tím, že upadá do zla.
Proto pokud by se biskup Huonder, koncilní biskup, přestěhoval do tradiční katolické školy ve Wangsu, musela by nastat jedna ze dvou věcí. Buď by uspěl v tom, že by učinil tuto školu méně tradiční, nebo by tato škola uspěla v tom, že by jej učinila katoličtějším. A tak jestliže byl jeho pobyt ve Wangsu zrušen, Řím se buďto obával, že se [biskup] stane katoličtějším, což není pravděpodobné, protože biskup Huonder je typický bojovník za římskou Novocírkev, nebo Novobratrstvo změnilo názor a namísto dosazení koncilního vlka do svého ovčince ve Wangsu se rozhodlo jej nevpustit po svém předešlém rozhodnutí jej vpustit. Proč změna názoru?
Existují dvě možná vysvětlení. Buď Novobratrstvo skrze ctnost alespoň na chvíli přestalo snít o tom, že vlci jsou milí, nebo bylo skrze nutnost přinuceno dvěma dalšími odhaleními o vlčím charakteru odložit přivítání vlka. Na jednu stranu vyšly na světlo detaily o diskrétním setkání konaném v dubnu před čtyřmi lety v Oberrietu ve Švýcarsku mezi biskupem Huonderem a biskupy Fellayem a de Galarretou s pěti dalšími kněžími FSSPX, aby diskutovali o ekumenismu Druhého vatikánského koncilu. BpH začal s postojem, který lze shrnout jako „Dohoda první, nauka druhá“, což je typické pro konciliaristu. Biskupové a kněží FSSPX odpověděli způsobem hodným arcibiskupa Lefebvra – předřazením katolické nauky před ekumenismus. BpH skončil slibem vzít do Říma námitky FSSPX vůči koncilnímu ekumenismu. Římané však tyto námitky znají nazpaměť – stručně řečeno, argumenty bpH ukazují, že je věrným sluhou koncilního Říma. Na druhou stranu také vyšly na světlo detaily rozsáhlé práce bpH v Novocírkvi, zvláště od roku 2011, za oficiální přátelství mezi katolickou Církví a Židy. Taková práce je opět typická pro konciliaristu, který buď nevinně, nebo záměrně ignoruje takřka 2000 let konzistentní – a pyšné – židovské nenávisti vůči Církvi.
A tak tato dvě odhalení ukázala, že je bpH prodchnut duchem koncilu, tj. je potenciálně nebezpečným podnájemníkem domu FSSPX. Pravé Bratrstvo by jej nikdy znovu nepozvalo. Novobratrstvo však riskuje, že pouze čeká, dokud nebudou tradicionalisté dostatečně měkcí, aby přijali takový konciliarismus ve svém středu.
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof