Komentář Eleison DCXII – Pozvání staženo (2019)
(612)
6. dubna 2019
POZVÁNÍ STAŽENO
Biskup Vitus Huonder, stále biskup velké diecéze Chur ve východním
Švýcarsku, která zahrnuje Curych, přece jen nebude sídlit v chlapecké
škole Bratrstva sv. Pia X. ve Wangsu až později tento měsíc odejde na
odpočinek. V lednu jeho diecézní mluvčí oznámil, že se biskup přesune do
této školy jménem římské Kongregace pro nauku Víry, aby udržoval kontakt mezi
Římem a Bratrstvem, ale minulý měsíc sám biskup oznámil, že nakonec nepůjde na
odpočinek do školy Bratrstva ve Wangsu. A tak bylo láskyplné setkání římského
biskupa a školy Bratrstva zrušeno. Byl to Řím nebo Bratrstvo nebo oba, kdo na
poslední chvíli znejistěl? Nevíme. Na tom nezáleží. Na čem záleží, je jasně
pochopit nikdy nekončící svár mezi Boží realitou a falešnými sny lidí, a dát
přednost Boží realitě.
V tomto případě je realitou Boží to, že Jeho katolická Církev a
koncilní revoluce duchovních se nikdy nemohou smísit, zatímco sen duchovních
je, že mohou. Bůh však klade Boha před lidi, zatímco Druhý vatikánský koncil
(1962-1965) klade lidi před Boha. Tyto dva postoje jsou tak neslučitelné jako
Ježíš Kristus a Satan. Od věčnosti Náš Pán, Dobro samo, může pouze odmítat zlo.
Od chvíle, kdy Satan po svém stvoření padl, je pevně uchycen ve zlu a může
pouze nenávidět Boha a Jeho Božího Syna a pravou Církev Jeho Syna. A lidé jsou
rozpolcení mezi tyto dva od početí až do smrti, protože od Boha dostávají svou
základní lidskou přirozenost a případně posvěcující milost, které jej oboje
nachylují k Bohu, zatímco od Adamova pádu je jejich přirozenost zraněná
prvotním hříchem, který je nachyluje k Satanovi a zlu. Žádný žijící člověk
se tomuto konfliktu ani nemůže vyhnout. Buď roste v dobru a stává se méně
špatným, nebo se dobru vzdaluje tím, že upadá do zla.
Proto pokud by se biskup Huonder, koncilní biskup, přestěhoval do tradiční
katolické školy ve Wangsu, musela by nastat jedna ze dvou věcí. Buď by uspěl
v tom, že by učinil tuto školu méně tradiční, nebo by tato škola uspěla
v tom, že by jej učinila katoličtějším. A tak jestliže byl jeho pobyt ve
Wangsu zrušen, Řím se buďto obával, že se [biskup] stane katoličtějším, což
není pravděpodobné, protože biskup Huonder je typický bojovník za římskou
Novocírkev, nebo Novobratrstvo změnilo názor a namísto dosazení koncilního vlka
do svého ovčince ve Wangsu se rozhodlo jej nevpustit po svém předešlém
rozhodnutí jej vpustit. Proč změna názoru?
Existují dvě možná vysvětlení. Buď Novobratrstvo skrze ctnost
alespoň na chvíli přestalo snít o tom, že vlci jsou milí, nebo bylo skrze nutnost
přinuceno dvěma dalšími odhaleními o vlčím charakteru odložit přivítání vlka.
Na jednu stranu vyšly na světlo detaily o diskrétním setkání konaném
v dubnu před čtyřmi lety v Oberrietu ve Švýcarsku mezi biskupem
Huonderem a biskupy Fellayem a de Galarretou s pěti dalšími kněžími FSSPX,
aby diskutovali o ekumenismu Druhého vatikánského koncilu. BpH začal
s postojem, který lze shrnout jako „Dohoda první, nauka druhá“, což je
typické pro konciliaristu. Biskupové a kněží FSSPX odpověděli způsobem hodným
arcibiskupa Lefebvra – předřazením katolické nauky před ekumenismus. BpH
skončil slibem vzít do Říma námitky FSSPX vůči koncilnímu ekumenismu. Římané
však tyto námitky znají nazpaměť – stručně řečeno, argumenty bpH ukazují, že je
věrným sluhou koncilního Říma. Na druhou stranu také vyšly na světlo detaily
rozsáhlé práce bpH v Novocírkvi, zvláště od roku 2011, za oficiální
přátelství mezi katolickou Církví a Židy. Taková práce je opět typická pro
konciliaristu, který buď nevinně, nebo záměrně ignoruje takřka 2000 let
konzistentní – a pyšné – židovské nenávisti vůči Církvi.
A tak tato dvě odhalení ukázala, že je bpH prodchnut duchem koncilu, tj. je
potenciálně nebezpečným podnájemníkem domu FSSPX. Pravé Bratrstvo by jej nikdy
znovu nepozvalo. Novobratrstvo však riskuje, že pouze čeká, dokud nebudou
tradicionalisté dostatečně měkcí, aby přijali takový konciliarismus ve svém
středu.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
