Několik slov od biskupa Faureho (2018)
Drazí
přátelé a dobrodinci,
papež Jan
XXIII. a Pavel VI. nám “inspirovaní Duchem Svatým“ slíbili koncilní jaro: bylo
nutné otevřít okna staré Církve – která byla obviňována, že se upoutává na
minulost – aby se otevřela skvělé budoucnosti, která nezklame při vytvoření
moderní Církve přizpůsobené přinejmenším modernímu člověku, „králi země a od
teď i ´vládci nebe´ (papež Pavel VI. den po přistání člověka na Měsíci),
přizpůsobené svobodě svědomí, jednomu z „lidských práv z roku 1789“ a
plodu stromu poznání dobra a zla „který
vám otevře oči a budete jako Bůh“ (Geneze III, 5). Byla také změněna, aby
se vedl dialog s nepřáteli Církve, aby byli vlci obráceni na beránky … Což
byl dialog, který skončil stejně špatně jako ten výše zmíněný v Genezi.
Papež Pavel
VI. musel [následně] přiznat, že „po koncilu proniknul Satanův dým do Církve“,
ale odmítnul připustit opravdovou příčinu: samotný koncil, trojského koně
zednářských idejí. „Satanův mistrovský
tah“.
Po šedesáti
letech koncilního náboženství se lidé vzdali své náboženské praxe. Mladí se
k ní otočili zády. Kněžská povolání měla sklon vymizet. Stovky kostelů
jsou opouštěny. Toto zhroucení francouzské církve se dá vysvětlit jediným
hlavním důvodem: pokoncilní naukou a jejím pohrdáním Tradicí Církve a Víry
„oněch starých dnů“.
Dnes je 25%
svěcení ve Francii prováděno dle „mimořádné formy“ a pochází z řeholních
komunit, které zůstaly více méně „věrné“ některým tradičním prvkům nebo
zevnějšku, a jsou jedinými, jež přitahují povolání.
„Z tohoto
souhrnu nepopiratelných fakt se jeví, že dnes je zde Církev, která žije a
církev, která umírá.“ (Výňatek ze „Svědectví venkovského kněze“)
Ti, kteří
nám na koncilu a po něm vysvětlovali, že Tradice již nikoho nezajímá a může –
nebo by měla – být opuštěna bez zničení Církve, se mýlili! A oklamali věřící i
kněze.
Když čelíme
tomuto naprostému zhroucení, jak si nemůžeme připomenout, že Náš Pán a
apoštolové nás varovali, že v posledních dnech přijde všeobecná apostaze,
a že pouze velmi malý zbytek bude tomuto přívalu ohavnosti odporovat: „Nalezne však Syn člověka víru na zemi, až
přijde?“ (Lk XVIII, 8) „A kdyby
nebyly zkráceny ty dny, nebyl by zachráněn žádný člověk.“ (Mt. 24, 22)
Vyvrcholení
této bezprecedentní pohromy zavanulo do tváře těchto koncilních prelátů se
skandály a utajováním hříchů proti přirozenosti (Řím. I, 20-32), v němž je
zapojena hierarchie až po svou nejvyšší úroveň.
„Ale kdo vytrvá až do konce, ten bude spasen.“
(Mt. XXIV, 13) Až do vítězství Neposkvrněného Srdce Panny Marie, jež nám Ona
sama slíbila ve Fatimě.
Mezitím
musíme zůstat věrní svým povinnostem a snažit se skromně něco dělat, jako
s dvěma hřivnami v Evangeliu, jež nám Náš Pán svěřil. Jako malá
stráž, která se nevzdá! To je příhodné jméno nemovitosti, kde je seminář sv.
Ludvíka Grigniona z Montfortu situován a který pomalu ale jistě roste. A
takto během dvou let, bude-li to Boží vůle, nastanou první svěcení díky vaší
nevyčerpatelné štědrosti.
Kéž vám Náš
Pán a Naše Paní splatí stonásobně, drazí dobrodinci.
biskup
Jean-Michel Faure
Zdroj: Novinky ze
semináře v Avrillé č. 7, podzim-zima 2018
Překlad: D. Grof
