Poznámky k základu a správné
formě katolické akce (2011)
Elliot Milco
Následující
poznámky byly sepsány při četbě klasické knihy Jeana Ousseta Action: A Manual for the Reconstruction of
Christendom (Akce: Příručka pro
obnovu křesťanstva). Akce je k dostání v IHS Press v digitální i papírové
podobě. Nadšeně ji doporučujeme těm, kteří hledají způsob, jak učinit
svůj život efektivnější pro obrácení hříšníků a posvěcování společnosti.
1.
První odpovědností každého člověka je usilovat o spásu své vlastní duše. „Hledejte tedy nejprve království Boží a jeho
spravedlnost, a toto všechno bude vám přidáno!“ (Mt. 6:33)
2.
Vláda Boží, nebo Království Boží, jsou dvě věci: v širším smyslu je to stav
věcí v míře, jak jsou v souladu s Boží vůlí; v užším smyslu
je to společenství svatých a andělů ve slávě, kteří jsou dokonale spojení
s Bohem.
3.
Příkaz usilovat o Boží vládu má tedy dva rozměry. V první řadě musíme
usilovat o dokonalé spojení s Bohem v nebi. Toto dokonalé spojení se
děje skrze podrobení našeho života (rozumu a vůle ... představivosti, úmyslu,
konání) spravedlivosti Boží.
4.
Křesťanský život by měl být nahlížen jako cesta poutníka-vojáka. Naším cílem je
nebe, je to však dlouhá cesta. Nemůžeme se na cestě zastavit, spokojení, že
tato cesta vede do nebe, protože tento druh sebeuspokojení by zaručoval, že se
tam nikdy nedostaneme. Nepřátelé se kolem nás shromažďují jako psi, a jestliže
se zastavíme, odvlečou nás z této cesty. Směřování k nebi nás
ujišťuje o naší spáse.
5.
Toto směřování k nebi je podílem na životě sdíleném blahoslavenými – nyní. Je to praktická akce zde v slzavém údolí, povzbuzovaná
teologickými ctnostmi, která zpřítomňuje Boží vládu mezi námi. (Lk 17:21)
6.
Křesťanská naděje, naše touha po nebi, je aktivní,
bojovná a progresivní. Nikdy není spokojená s aktuálním stupněm podrobení se
vůli Boží, nikdy nezůstává ve svém aktuálním pochopení pravd víry, nikdy
nepřestane usvědčovat sebe sama ze selhání, která ji stále brzdí před větším
pokrokem k nebeskému cíli.
7.
Praktická akce je znamením živé víry (List sv. apoštola Jakuba 2:17). Jaký druh
praktické akce? Akce podniknutá k přizpůsobení aktuálního života životu
blahoslavených. Co blahoslavení činí?
8.
Chápou. Být v nebi znamená vidět
Boha, jaký je. (1 Jn 3:2) Proto bychom také měli usilovat o to pochopit, plně
znát zjevené pravdy katolické Víry, proniknout do hlubin Tradice a zvládnout
složitosti autentické filozofie.
9.
Adorují. Chápání světců v nebi
je neoddělitelné od jejich věčného aktu adorace, jímž zří a sjednocují se
dokonale s Bohem. Asi nejpraktičtější věcí, kterou můžeme učinit, abychom
dosáhli pokroku v současném životě, je adorovat
Boha.
10.
Touží. Touhy blahoslavených jsou dokonale
sladěné navzájem a sladěné s Boží vůlí. Jsou poučeni pravdou a zčásti ji
chápou, takže svatí a andělé vytváří velkou hierarchii hlasů zpívajících „Ano!“
zejména a obecně čemukoliv, k čemu byl každý z nich Bohem přiřazen, aby to
znal a miloval.
11.
Tímto aktem toužení je účast
blahoslavených na Boží Prozřetelnosti, která je zdrojem řádu a řízení vesmíru.
Chceme-li se přizpůsobit Bohu, jako ti v nebi, pak musíme přijmout své
přidělené místo v rámci řádu světa tím, že dohlížíme na ochranu a blaho
těch, kteří nám jsou svěřeni do péče, a těch, kteří jsou v našich
komunitách.
12.
Ochranu a blaho? Jakou to má formu? V tomto bodě se naše praktická akce
stává rekurzivní: usilujeme pro druhé o to, o co jsme v první řadě
usilovali pro sebe, protože uznáváme, že Bůh, který chce spásu všech lidí, by
chtěl, abychom jednali pro jejich spásu tolik, jako jednáme pro svou vlastní.
13.
Proto, když jsou prvními dvěma věcmi, o něž bychom se měli postarat pro svůj
vlastní prospěch neporušená formace ve
víře a oddanost Bohu vyjádřená
v adoraci, měly by prvními dvěma věcmi, jež bychom měli udělat pro
druhé, být jejich poučení, když jsou neznalí, a jejich povzbuzení ve zbožnosti.
Samozřejmě si všimněte, že nemůžeme dát, co sami nemáme.
14.
Kromě toho bychom měli poradit tam, kde je to potřeba, když jsme toho schopní,
a kárat lidi, když zbloudí. Měli bychom být trpěliví s druhými, jako jsme
trpěliví sami se sebou při svých vlastních vinách, a být připravení odpustit,
povzbudit a pomoci při obrácení.
15.
Všimněte si, že Kristus přikazuje, abychom se starali o své bližní. Praktická akce katolíka není
v první řadě určená ke spáse celého světa, ale ke spáse těch kolem nás.
Pýcha by nám říkala, že láska k bližnímu by především měla mít formu
masové akce a politické organizace velkých rozměrů. Ve skutečnosti se musí
prvně udát v našich rodinách, farnostech, úřadech, klubech a místech, kde
jsme již přímo přítomní.
16.
Kromě prvořadých cílů posvěcování skrze víru a zbožnost, máme také danou
zodpovědnost za materiální dobra, a ta také vyžadují naši pozornost, mají-li
být náležitě nastavena. Tělesné skutky milosrdenství mají co dělat s akty náležejícími
materiálním dobrům.
17.
Žádná z těchto akcí, duchovní či tělesná, by se neměla omezovat tak, že je
čistě privátní nebo mysticky oddělená od obyčejného života. Život sám je v zájmu
těchto věcí, protože jsou zdokonalováním lidského života. Vše, co děláme, by
mělo být jimi prodchnuto, a veškerá naše praktická akce by měla být uspořádána
tak, aby se podílela na tomto přizpůsobování toho, co děláme, kým jsme, Bohu.
18.
Stejně jako je řád daný vesmíru Bohem viditelný ve všem a vše řídí ve svém
přirozeném usilování o pokoj a dokonalost, tak i náš podíl na tomto řádu by měl
být viditelný ve všem, co děláme. Opravdová katolická akce není ničím jiným,
než rozvinutým, organizovaným, komunitním vyjádřením těchto idejí, která začíná
s formací sebe sama a usilování o Království Boží a Jeho Spravedlnost, a
končí infikováním všeho: našich rodin, naší práce, našich profesních ambicí a
našich přátelství, dokud se nestaneme nástroji, jimiž Bůh posvěcuje a obrací
vše kolem nás.
19.
Má-li být obnoveno křesťanstvo, je toto ta správná cesta. Ale všimněte si: není
to důmyslný plán nebo politické manévrování. Není to nic jiného, než praktické
aplikování křesťanského života tak, že nic jím nezůstane nedotčeno, takže
nakonec neexistuje žádné oddělení mezi saeculum
a Církví, protože Církev jej naprosto vyplnila.
20.
Matouš 13:33. „Jiné podobenství jim
pověděl: ´Podobno je království nebeské kvasu, který vzala žena a zadělala do
tří měřic mouky, až zkynulo všechno.´“
Zdroj: The
Josias
Překlad: D.
Grof
