Odpoutaná šelma? (1970)
V proroctví
sv. Malachiáše [viz Kniha Malachiáš, Starý Zákon – pozn. překl.] čtyři sta let
před Kristem je učiněn odkaz na nádhernou oběť mše, jež bude ve vzdálené
budoucnosti sloužena Nežidy, těmi masami lidí, které přijdou z východu a západu,
aby usedly v nebeském království s Abrahámem a Izákem a Jákobem.
Prorok
hovořící ve jménu Boha, řekl: „Vždyť mé jméno je veliké mezi národy od východu
slunce až na západ – tam všude budou mému jménu přinášet kadidlo a čisté
oběti.“ (Mal. 1:11)
Ustavičná
mešní oběť sloužená v různých krajích a zeměpisných délkách na zeměkouli
stovkami tisíc kněží každý den přesně potvrzuje Malachiášovo proroctví.
Dřívější
prorok, Daniel, který žil v sedmém století př. Kr., ve svém proroctví
několikrát odkazoval na to, že skončí „ustavičná oběť“. Z kontextu se zdá,
že píše o době Antikrista a to je závěr takřka všech exegetů.
Během doby
Antikrista ustane ustavičná mešní oběť po celém světě.
To nutně
neznamená, že nebudou na celém světě slouženy žádné mše. To prostě znamená, že
Svatá oběť nebude sloužena ustavičně jako doposud. Zdá se, že to znamená, že
celé regiony světa budou fyzicky zpustošeny nebo budou pod nadvládou
Antikrista, takže slavení mše bude nemožné.
Čtyřikrát za
sekundu je po celých dvacet čtyři hodin každý den pozvedána Svátost oltářní
rukama kněze v prosbě o požehnání pro hříšného člověka jako smír za
jeho hříchy skrze tuto Boží oběť.
To
v době Antikrista ustane.
Slovo Antikrist je, dle Katolického slovníku
Donalda Attwatera, „označením pro
hlavního protivníka Krista, který bude předcházet Jeho druhému příchodu na
konci světa, a jehož aktivita bude přímo spojená s široce rozšířenou
apostazí od křesťanské víry. On bude lidským jedincem vyznačujícím se naprostou
nezákonností, sebezbožštěním, nenávistí ke křesťanské pravdě a soupeřením
s Kristem skrze klamné zázraky“.
Navíc
k těmto apokalyptickým odkazům se jeví, že prorok Daniel odkazuje na
Antikrista v následujícím:
Ke
konci jejich kralování povstane k dovršení vzpoury král nesmírně surový a
záludný. Získá obrovskou moc, ale ne svou vlastní silou. Způsobí nevídanou
zkázu a podaří se mu vše, co podnikne. Bude hubit mocné bojovníky i svatý lid a
díky jeho chytrosti se bude dařit bludu. Ve své nadutosti znenadání zpustoší
mnohé národy, až se nakonec postaví proti Knížeti knížat, a tehdy bude bez
přispění lidské ruky zničen. (Dan. 8:23-25)
To je velmi podobné
odkazům sv. Pavla na Antikrista ve druhém listě Soluňanům.
Na skončení „ustavičné
oběti“ se v Knize Daniel odkazuje čtyřikrát v kapitolách 8:12, 9:27,
11:31 a 12:11.
Strašlivá „šelma“ ze
sedmé kapitoly Knihy Daniel je jasně království Antikrista.
Prorok Daniel viděl ve
svém vidění čtyři velké šelmy, z nichž tři byly odborníky na Písmo svaté
identifikovány jako krutovládci oněch dřívějších časů. Je všeobecně přijímáno,
že čtvrtá šelma je Antikrist, a její zevnějšek byl ve skutečnosti tak strašlivý
a děsivý, že sám Daniel se ptá po její totožnosti. (Dan. 7:19) Prorok nám dále
říká: „Byla strašná a děsivá, se
železnými zuby a bronzovými drápy, hltala a drtila a zbytek rozdupávala
nohama.“ „Vede válku proti svatým a přemáhá je.“ (Dan. 7:21) Prorok nám říká, že Boží zásah
ukončuje moc čtvrté šelmy, ale nikoliv před tím, než způsobila ohromnou spoušť
a velkou zkázu. Říká se nám, že její moc bude větší než moc všech předešlých
krutovládců a ona pohltí celou zem, podupe ji a rozdrtí. (Dan. 7:23) To jasně
odkazuje na Antikrista. Nemůže to být nikdo jiný. Obecný náčrt je
v dokonalém souladu s různými pravými a spolehlivými proroctvími
citovanými v předešlé kapitole.
Pečlivý badatel časů
Antikrista, zesnulý otec R. G. Culleton, podal ve své knize The Prophets and Our Times (Proroci a naše doba) vydané v roce
1943 tuto zprávu:
Důležitým
znakem posledních dnů, je rozšíření falešných nauk s přirozenými důsledky:
odpadnutí od náboženství, nedostatek víry dokonce i mezi katolíky a velký
mravní rozklad.
Nějaká
taková vzpoura proti Bohu a Kristu se má rozšířit po celém světě krátce před
vládou Antikrista, kdy i katolíci ve velkém počtu budou opouštět pravou víru.
Souběžně s touto všeobecnou lhostejností vůči náboženství, vlastně dokonce
nenávistí vůči němu, nastane naprostý rozklad mravů lidí, rozklad podobný tomu,
který existoval mezi pohany před úsvitem křesťanství a civilizace, jak jsme ji
znali.
Tyto
znaky nadcházejícího konce byly samozřejmě v různém stupni pravdivé i
v dřívějších dobách. Základním rozdílem mezi dřívějšími odpadnutími a
odpadnutími, jež ohlašují konec, se však nacházejí ve všeobecnosti a hrozivé
povaze posledně zmíněné apostaze.
Několik
let před touto všeobecnou apostazí zde budou falešní učitelé, kteří způsobí
velké zmatení a zatemnění v myslích lidu, jehož výsledkem bude ztráta
celých národů pro pravou víru. To velmi účinně připraví cestu pro Antikrista.
Někteří říkají, že toho již bylo docela dobře dosaženo tzv. Reformací
s jejími následnými špatnostmi. Mnohem více a mnohem horších špatností se
má [teprve] přihodit.
Po
narození Antikrista a krátce před vystoupením Velkého monarchy se mají znásobit
falešné nauky a rozšířit se v takové míře, že dokonce i katolíci budou
pochybovat o mnoha článcích víry, což bude mít za následek jejich zvrhlost a
bude se to vztahovat nejen na laiky, ale dokonce i na mnoho kněží a některé
z hierarchie. Horlivost posledně zmíněných bude velice ovlivněna tímto
nedostatkem víry.
Kvůli
těmto odpadnutím budou katolíci přísně trestáni, protože pouze skrze tresty
může Bůh navrátit do myšlení Svého lidu to, aby si uvědomili svou závislost na
Něm. V důsledku toho dopadne na Církev široce rozšířené pronásledování
kněží a lidu, aby víra a láska k Bohu byly oživeny, protože tak jistě,
jako že noc následuje po dni, tak i civilizace se rozpadne a svět se ponoří do
temnoty nevědomosti, nenávisti, bídy a války, až Bůh, který je Světlem světa,
již nebude vládnout v srdcích Svého lidu.
Otec Culleton, který psal
v roce 1943, čtyři roky před založením Izraele jako nezávislého národa,
citoval návrat Židů do Palestiny jako „znamení časů“, jako jisté znamení, že
naplnění těchto významných proroctví je blízko.
Abychom nám přiblížili určitou
ideu odpůrce, jemuž dnes můžeme čelit, podívejme se letmo na jeho stručný
popis, který vykreslil sv. Tomáš Akvinský, „Andělský učitel“, který zemřel
v roce 1274.
„Jestliže totiž obrátí ke zlému některé své současníky vnějším
působením… Nazývá se hlavou všech zlých pro dokonalost zloby… Jako v Kristu
přebývala veškerá plnost Božství, tak v Antikristu plnost veškeré zloby: ne
sice tak, jako by jeho člověčenství bylo přijato ďáblem v jednotě osoby… …nýbrž
protože mu ďábel ponoukáním dokonaleji vlije svou zlobu než všem ostatním. A
podle toho všichni jiní zlí, kteří byli napřed, jsou jako jakýsi obraz
Antikristův.“ (Summa 11:8:8)
Ve svém
komentáři k Apokalypse nám význačný badatel v Písmu svatém Dr.
Bernard J. Le Frois, S.V.D., připomíná, že mariánská Církev konce se nemá od
Antikrista čeho obávat. Ti, kteří jsou skutečně zasvěcení Panenské Matce, jsou
nezranitelní ze strany útoků zuřivého draka. (Zjev. 12:1-18)
(Bernard J.
Le Frois: „Eschatological Interpreation of the Apocalypse“ in The Catholic
Biblical Quarterly, sv. XIII, str. 17-20)
Je významné,
že celé znění Fatimského poselství a jistých dalších moderních zjevení je, že ti, kteří jsou v těchto nebezpečných
časech zasvěceni Blahoslavené Panně Marii, budou v bezpečí, zatímco ti,
kteří tuto ochranu odmítají, budou ztraceni. Všichni spolehliví komentátoři
Písma svatého se shodují, že to bude doba nesmírného nebezpečí pro duše.
Katolíci by určitě měli usilovat o vroucné zasvěcení se Panně Marii, modlit se
její růženec, nosit její škapulíř. Tento bod byl zvláště zdůrazněn ve třetím
zjevení ve Fatimě, kdy Naše Paní poté, co třem dětem ukázala vidění pekla,
řekla: „Viděli jste peklo, kam jdou duše
ubohých hříšníků. K jejich záchraně si Bůh přeje uvést do světa úctu
k mému Neposkvrněnému Srdci.“ Zde Naše Paní naznačuje, že duše, které
jsou jí opravdově zasvěcené, jsou v bezpečí před jakýmikoliv útoky zlého,
jak tento názor vždy zastávali světci a svatí spisovatelé. Je proto hlubokou
bídou a tragédií tohoto světa, že tato veliká moudrost a osvícení Fatimy nebylo
přijato většinou katolíků. Kolik jen nesmrtelných duší kvůli tomu mohlo být
ztraceno navždy! Jaké hmotné tragédie ve formě války a násilí leží kvůli tomu
před námi!
Zdroj: Robert Bergin, This Apocalyptic
Age, Fatima International, 1970, str. 18-22
Překlad: D. Grof
