neděle 6. ledna 2019

Komentář Eleison DXCIX – Hamlet = apostaze (2019)


Komentář Eleison DXCIX – Hamlet = apostaze (2019)
(599)
5. ledna 2019
HAMLET = APOSTAZE
Jestliže je Hamlet možná nejzáhadnější, pravděpodobně nejzajímavější a určitě nejmodernější mezi všemi 37 Shakespearovými divadelními hrami, je to vše z jediného důvodu – je tu něco, co nikdo nechce vidět. Tím něčím je apostaze Anglie od katolické Víry, která [apostaze] byla anglickou vládou vtloukána [lidem] do hlavy v době okolo roku L.P. 1600, kdy Shakespeare tuto hru napsal, a jež ho doháněla k zoufalství, protože byl zbožným katolíkem. Takže (1) Hamlet je nejzáhadnější z jeho her pro velký počet postkatolických čtenářů nebo návštěvníků divadla nebo kritiků, kteří nemají žádné tušení o „reformaci“, jakožto o největší pohromě, která kdy dopadla na Anglii. (2) Je nejzajímavější z těch her, protože je klíčová a je svárem mezi minulým středověkem a přicházející moderní dobou. (3) Je nejmodernější, protože za posledních 400 let se začal v podstatě celý svět podílet na apostazi Anglie.
(1) Ale kdo se dnes stará o apostazi? Kolik lidí vůbec ví, co to slovo znamená (odpadnutí od katolické Víry)? Byla doba, jako rok 1600 v Anglii, kdy ďábel zuřivě pronásledoval onu Víru, takže Shakespeare musel tu Víru ve svých hrách skrývat, aby nebyl oběšen, utopen a rozčtvrcen. Dnes však ďábel ničí mnohem víc duší tím, že je přiměje se domnívat, že náboženství má tak malý význam, že si kdokoliv může vybrat jakékoliv náboženství, jaké se mu líbí, nebo žádné. Odporná média se tak topí v omylu a nemravnosti, že velký počet lidí si jich už ani nevšimne. Podívejte se do knihy Clare Asquithové Shadowplay [Stínohra] na katolické šifrování ve všech Shakespearových hrách. Jestliže však Hamletova krvesmilná matka, královna Gertruda, vskutku reprezentuje Anglii páchající krvesmilstvo s protestantismem, jeho strýcem, je [pak] s podivem, jestli naši současníci nevidí žádný přiměřený důvod pro trudomyslnost prince Hamleta?
(2) Tato hra je klíčová a je svárem, protože je tak, jako žádná z Shakespearových her, rozpažena mezi středověkým světem a novým světovým pořádkem, protože Shakespeare sám byl až do morku kostí otřesen zdánlivým úspěchem zlikvidování Víry v jeho milované zemi, jak lze v té hře vyčíst ze zahořklosti prince vůči takřka všem kolem něj, zvláště vůči jeho pravé lásce, Ofélii. Katolík není zahořklý, ale Shakespeare byl zahořklý při psaní Hamleta. Netrvalo to. Přečtěte si nesmírně cennou knihu Johna Vyvyana The Shakesperian Ethic [Shakespearovská etika], jestliže chcete rozpoznat onen morální vzor skrytý pod povrchem všech her, jež byl Shakespearovým nádherným dědictvím ze středověké Anglie. Je přítomen dokonce i v Hamletovi, zvláště v princově odmítání Ofélie, aby si ve svém srdci uvolnil cestu pomstě, ale v Hamletovi, jako v žádné jiné hře je zkaženost společnosti – skrze apostazi – tak strašlivá, že protispolečenský princ dělá dojem absolutního hrdiny, prvního z dlouhé řady antiautoritářských hrdinů (srov. Hollywood), kteří museli potlačit všechen přirozený respekt k společenské autoritě. Apostaze zabíjí společnost.
(3) A tak je Hamlet nejmodernější ze Shakespearových her, protože je to hra, která se nejvíce odchyluje od středověkého modelu, nebo jej překrývá. Shakespeare napsal po Hamletovi mnoho her, nikdy však nebyl znovu v pokušení nahradit lásku pomstou, nebo se vrátit od Nového zákona ke Starému. Znovu nabyl svůj klid a rovnováhu, přičemž stále psal vynikající hry. V roce 1611 však opustil jeviště a Londýn, aby nechal puritány, aby ovládli Anglii a vedli nakonec celý svět pryč od Boha. K dnešku se generace mladých mužů odkojených antihrdiny proměnily v antimuže, v nichž nezbylo skoro nic z jejich středověkého dědictví. Lidská přirozenost se však nezměnila a lidé stále potřebují muže, kteří je povedou, což je důvod proč se dívky pokoušejí proměnit v muže, a tato dvě mladá pohlaví stále častěji odmítají jedno druhé. Veršem z Macbetha: „Mistrovské dílo zkáza vyvedla.“
Jestliže čtete Hamleta, dejte pozor na ducha v prvním jednání. Jestliže jste katolíkem, víte, že Všemohoucí Bůh by nikdy nepustil z očistce duši, aby uskutečnila pomstu. Odkud tedy musí ten duch pocházet, jestliže ne z očistce? Je v takovém případě princ opravdu takovým hrdinou? Shakespearova zahořklost byla pochopitelná, ale překroutila jeho teologii. Mladí muži, uctívejte a milujte Ježíše Krista, milujte Jeho Matku, modlete se její růženec a veďte děvčata. To je to, co od vás potřebují.
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof