Komentář Eleison DCII – Makabejští? Kde? (2019)
(602)
26. ledna
2019
MAKABEJŠTÍ? KDE?
Co znovusjednocení Bratrstva sv. Pia X. s Římem znamená pro velkou
většinu obyvatel světa či dokonce pro velký počet jeho katolíků? Odpověď musí
být, že jen velmi málo. Podobně, když cestující na Titaniku viděli tým inženýrů lézt do podpalubí prozkoumat to či
ono, asi neprojevovali mnoho zájmu, ale jakmile se dozvěděli, že je jejich loď
odsouzena k záhubě, jejich zájem musel o hodně zesílit. Katolická Církev
narazila na ledovec Druhého vatikánského koncilu před více než padesáti lety.
Velký inženýr Církve varoval kapitána Církve ohledně toho, co se stalo, a co
bude důsledkem, a ukázal, jak zabránit Církvi v potopení se. Bohužel na
arcibiskupa Lefebvra kapitáni tehdy ani pak nedbali, a jeho nástupci bez odvahy
dnes dávají přednost naslouchání pomýleným kapitánům, jichž lze, jestliže již
Bratrstvo neukazuje pravou cestu ven, jen litovat. Připomeňme si posledních šest
let procesu znovusjednocování a zhodnoťme, kde je dnes.
Rozhodným krokem v tomto procesu byla generální kapitula Bratrstva
v roce 2012, kde se zřeklo arcibiskupova základního principu, že bez
věroučné shody mezi Bratrstvem a Římem by žádná pouze praktická dohoda nemohla
Církvi posloužit. Je to proto, že katolík je katolíkem předně tím, že skrze svou
subjektivní ctnost víry podrobí své myšlení a vůli objektivnímu krédu církevní
Víry. Omyl subjektivismu dělá to, že činí tuto objektivní Víru
subjektivní, takže se stávám svobodným věřit, a následkem toho se chovat, jak
se mi zlíbí. Jako věřit, že 2 a 2 jsou 4 NEBO 5 NEBO 6 NEBO
6 000 000. Tuto nevíru Druhého vatikánského koncilu Bratrstvo
v podstatě přijalo v roce 2012, přesto vůdci Bratrstva okamžitě
začali své kněze a laiky ujišťovat, že nic podstatného se v Bratrstvu
nezměnilo. ALE:
V roce 2013 začala řada veřejně přiznaných setkání s římskými
autoritami, aby se připravil postupný proces úplného uznání. Tento proces dle
očekávání následoval:
V roce 2014 proběhly návštěvy římských hodnostářů v seminářích
FSSPX a nastalo dočasné jubilejní „oprávnění“ oficiální jurisdikce pro zpovědi
u FSSPX.
V roce 2015 se toto „oprávnění“ pro zpovědi a poslední pomazání učinilo
trvalým.
V roce 2016 již nebyla kněžská svěcení u FSSPX trestána suspenzí „a
divinis“.
V roce 2017 byly sňatky u Bratrstva učiněny „zákonnými“ skrze účast
kněze Novocírkve jakožto svědka.
V roce 2018 generální kapitula FSSPX zvolila za svou generální radu
tři muže, kteří nejsou žádnými velkými služebníky Víry, a vytvořila vedle nich
dvě nové pozice (generální poradce), aby umožnila biskupu Fellaymu a P.
Schmidbergerovi udržet si svou moc jakožto dvou vůdčích zastánců
znovusjednocení.
A v roce 2019? – Řím určitě plánuje a pravděpodobně provede znovuzačlenění
Komise Ecclesia Dei (ED) do
Kongregace pro nauku Víry (KNV), z níž se odštěpila v roce 1988, aby
nahnala zpět do Říma katolíky pokoušené biskupskými svěceními v Bratrstvu
následovat arcibiskupa namísto Říma. Jako taková byla ED zamýšlena být
relativně laskavá k tradicionalistům. Papež František však nemá žádný čas
pro Tradici. Proto, když teď Novobratrstvo souhlasí s Římem, že již
neexistuje svár s Římem, který zde byl v roce 1988, skoncuje [Řím] s
ED. ED však byla laskavá k Tradici, zatímco KNV jsou sluhové Novocírkve.
Novobratrstvo se jako červená karkulka cpe do chřtánu Říma – „Ach, milý velký
zlý Říme, jaké krásné zuby máš!“ „Abych tě jimi lépe sežral, ty pošetilé malé
dítě!“
A Bratrstvo? Stejně jako bude šťastné, jestliže Řím rozpustí ED, protože
KNV jej pak bude brát jako že plně patří do Církve, tak i riskuje, že bude
šťastné, jestliže Řím k Bratrstvu přičlení dva relativně slušné novobiskupy,
aby dohlíželi na jeho potřeby kněžských svěcení a biřmování, ale
z vnějšku Bratrstva a vždy pod vlastní kontrolou Říma. Ze strany Říma
by to byl chytrý tah uzavírající past kolem toho, co zbývá z arcibiskupova
Bratrstva, dokonce ještě těsněji. A kolik kněží Novobratrstva by vůbec
pochopilo, že je zde „moře problémů“, natožpak, že by „pozvedlo zbraně, aby s nimi
skoncovalo“? Ne mnoho, lze se obávat.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
