sobota 29. října 2016

Komentář Eleison CDLXXXV – Dezintegrace (2016)


Komentář Eleison CDLXXXV – Dezintegrace (2016)
(485)
29. října 2016
DEZINTEGRACE
Vše rozpadá se, střed se zevnitř hroutí,
chaos a zmatek zaplavily svět,
valí se příliv krví potemnělý,
a všude tone obřad nevinnosti.
Ty nejlepší už víra opouští,
ti nejhorší jdou za svou zpupnou vášní.
[překlad Martin Hilský]
Proslulé verše z Druhého příchodu, básně napsané v roce 1919 těsně po první světové válce anglo-irským básníkem W.B.Yeatsem (1865-1939), přicházejí na mysl jako možné vysvětlení toho, jak může hnutí odporu vůči zradě Bratrstva sv. Pia X. arcibiskupa Lefebvra z roku 2012 být tak silné v pravdě a přesto tak slabé v jednotě a počtech. Od roku 1919 je to takřka sto let, a Yeats nebyl ani katolík, ani se nijak zvlášť nestaral o stav katolické Církve, která se tehdy zdála vzkvétat. Básnící však mohou být vizionáři, a Yeats v těchto řádcích zachytil základní pravdu o západní civilizaci, jak povstala z této války, která „zhasínala světla po celé Evropě“ (Earl Grey): západní národy se duchovně dezintegrovaly v procesu, který se od té doby nepřerušil.
Nicméně mnozí katolíci, kteří chtějí, aby Víra přežila, jsou dnes znepokojeni zjevnou slabostí „Odporu“ vlastních kněží arcibiskupa Lefebvra zvláště vůči zřejmé zradě jeho zásad ze strany jejich současných vůdců, a hledají vysvětlení. Někteří si myslí, že kněží FSSPX veřejně nevystupují proti falešnému smíření Tradice s Druhým vatikánským koncilem, protože se bojí, že budou vyhozeni z Bratrstva a nebudou mít kde spát a nebudou mít co jíst. Kněží však musí vědět, že existují laici, kteří by je rádi podporovali. Hlubší vysvětlení může být, že tito kněží se bojí, že se odříznou od tohoto Bratrstva, které je jejich lidskou rodinou i rámcem skrze nějž patří do strukturální Církve. Ale opět, při dostatečně silné víře by věděli, že Prozřetelnost je může v obou potřebách zabezpečit.
Na druhou stranu, pokud zasadíme výprodej Bratrstva z roku 2012 do kontextu dvojí dezintegrace dvou světových válek, následované mnohem strašlivější dezintegrací katolické Církve na Druhém vatikánském koncilu (1962-1965), pak musíme obdivovat heroický čin arcibiskupa Lefebvra, kdy shromáždil poletující fragmenty z oné bezprecedentní exploze, ale stěží můžeme být překvapeni, kdyby mělo Bratrstvo sv. Pia X. na oplátku explodovat zevnitř, nebo kdyby utečenci z této jeho dezintegrace měli mít potíž se bez něj znovu integrovat. Věci se rozpadly a myšlení a srdce s nimi. Myslím si, že neexistuje dostatek integrity nebo integrace, která by zbyla v srdcích a myslích, abychom byli schopni přemýšlet o opakování tohoto arcibiskupova činu. Jsme na tom od roku 1970, kdy arcibiskup založil FSSPX, takřka o padesát let hůře.
Znamená to nikoliv, že se nemá nic dělat, ale že to, co se má udělat, se musí řešit více z Božího pohledu a méně z pohledu člověka. Na samém konci světa Bůh dopustí to, že Víra takřka zmizí (Lk XVIII, 8), ale stále bude existovat pár věřících, doufajících a milujících duší. V roce 2016 nám dává předzvěst takového vymizení, ale duše by měly být schopné rozpoznat, že stále mají značnou svobodu věřit, doufat a milovat. A měli by být schopné předvídat, že i ty nejmocnější policejní státy nebudou mít moc zastavit je, aby tak činily. Navíc, čím těžší podmínky budou naloženy na tuto svobodu, tím slavnější bude v nebi trvající oddanost kterékoliv duše vůči Bohu, jeho Božskému Synu a Blahoslavené Panně Marii, a větší budou zásluhy této duše. Především bude větší nezastavitelný příspěvek k blahu Církve. V žádném případě není vše ztraceno a nemůže to být nikdy ztraceno. Boží Církev není čistě lidskou záležitostí.  
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof
Štítky: ,