středa 5. října 2016

Bude Luther dalším kanonizovaným „svatým“? (2016)

 
Bude Luther dalším kanonizovaným „svatým“? (2016)
Atila Sinke Guimaraes
Když jsem si přečetl o jásavých vzpomínkových oslavách, které bude koncilní církev na konci října ve Švédsku sponzorovat spolu se Světovou luteránskou federací, přemýšlel jsem nad tím, zda se František připravuje překvapit svět kanonizováním tohoto vzbouřeného mnicha z 16. století jako názorný příklad svého „milosrdenství“. Skutečně, poté, co kanonizoval nemorálnost a životní styl Woodstocku s Wojtylou, beatifikoval homosexualitu s Montinim a vyvýšil náboženský indiferentismus jako svatý s Terezou z Kalkaty, proč by nemohl kanonizovat herezi – do očí bijící a zuřivou herezi – s Lutherem?
  Budou Luther, Kalvín a Zwingli prohlášeni koncilní církví za „svaté“?
Některý čtenář si může myslet, že jsem s tímto komentářem „úplně mimo“. Bohužel, nejsem. Základ pro mou hypotézu leží v některých precedentech, které bychom měli mít na paměti, jestliže chceme pochopit události ve Švédsku v nadcházejícím říjnu/listopadu:
  • 1970 – Když se tatáž Světová luteránská federace sešla v Evianu, kardinál Jan Willebrands, tehdejší prezident Sekretariátu pro jednotu křesťanů, hovořil o Lutherovi v termínech, které si katolíci obvykle rezervují pro sv. Tomáše Akvinského. Posledně zmíněný si po právu zaslouží titul „mistra“ či „učitele Církve“, což znamená, že by měl být respektován všemi teologickými školami v Církvi. Přesto kardinál Willebrands ve svém oficiálním proslovu chválil Luthera a vztáhnul na něj titul „mistra“. (1)
  • 1983 – Jak se 500. výročí narození tohoto hereziarchy blížilo, Jan Pavel II. napsal dopis kardinálu Willebrandsovi vzdávající poctu Lutherovi tím, že jej nazýval „učitelem“, což připomínalo chválu ze strany Willebrandse citovanou výše. Toto byla Wojtylova slova: „10. listopad je 500. výročím narození učitele Martina Luthera z Eislebenu. Při této příležitosti si mnozí křesťané připomínají tohoto teologa, který ... podstatně přispěl k radikální změně církevní i sekulární reality na Západě. Dodneška náš svět pociťuje jeho velký vliv na dějiny.“
Dále v tomto dopise Jan Pavel II. odpovídá na protestantskou žádost o dialog a chválí Luthera: „Vítám tento úmysl s uspokojením a vidím jej jako bratrské pozvání k dosažení hlubšího a úplnějšího vidění historických událostí a kritické analýzy Lutherova pestrého odkazu skrze společné úsilí. Skutečně, vědecký výzkum evangelických a katolických vědců, který již vedl k mnoha bodům sblížení, vytvořil úplnější a detailnější obrázek Lutherovy osobnosti, jakož i komplexnější propojení dějinné, politické a církevní reality v ... 16. století. Tyto výsledky daly viditelný důkaz o hluboké religiozitě Luthera, který byl pohnut horlivým zanícením pro otázku věčné spásy.“ (2)
  • 1984 – V ekumenickém proslovu proneseném v Bari kardinál Willebrands shrnul, co doposud koncilní církev učinila, aby uspokojila požadavky Martina Luthera: „Kromě obnovení ústřední role Písma svatého v Církvi a životě věřících jsou katolíci stále více ochotní přehodnocovat všeobecné kněžství věřících a spoluzodpovědnost laiků v celém životě Církve; poznávat povahu Církve putující na zemi; znovu doceňovat místní církve; přijímat liturgickou reformu se zavedením národních jazyků; připouštět Svaté přijímání pod obojí a přijímat vyhlášení náboženské svobody.“ (3)
  • Jak se přiblížil rok 2000, Jan Pavel II. se pokusil ustavit společné martyrologium pro katolíky, schizmatiky a protestanty. (4) S tímto cílem velebil Jana Husa, Zwingliho a Kalvína a působil dojmem, že by spolu s Lutherem mohli být zahrnuti na tento seznam světců. (5) Společné martyrologium  nebylo vydáno. Silná reakce mezi tradicionalisty a tlumený vnitřní odpor v Římské kurii bojkotovaly tuto iniciativu. To neznamenalo, že progresivismus změnil svůj plán, naopak, jeho přívrženci hledají příležitost učinit tyto heretiky „svatými“.
 
  
Nahoře, Benedikt XVI. líbá anglikánské Evangelium, Londýn, září 2010; dole, František líbá valdenskou Bibli, Řím, červen 2015
  • 2011 – Benedikt XVI. důrazně poukázal na Luthera jako vzor k následování (zde). Jeho podpora protestantismu byla během celého jeho pontifikátu stálá. (zde, zde, zde a zde)
  • Nezapomeňme, že v roce 1999 kardinál Ratzinger, dnešní Benedikt XVI., byl tím, kdo podepsal v Augsburgu Luteránsko-katolickou dohodu (zde a zde) o nauce o ospravedlnění, která zachránila ekumenický vztah s protestanty před úplným ztroskotáním.
Toto jsou údaje z minulosti, které hovoří ve prospěch senzačního gesta, které by od Františka mohlo v říjnu nebo někdy později přijít, a které by se týkalo Luthera.
Pokud jde o události plánované na konec října ve Švédsku, tiskové prohlášení ohlašuje:
„Světová luteránská federace – SLF – publikovala detaily dvoudenních Společných ekumenických vzpomínkových oslav od 31. října do 1. listopadu v Lundu a Malmö ve Švédsku, které předznamenají oficiální začátek Jubilea Reformace v roce 2017. Vzpomínkové oslavy, které navštíví papež František, společně hostí SLF a katolická Církev.“ (6)
Padesát jedna let po skončení Druhého vatikánského koncilu tedy koncilní církev infiltrovala katolickou Církev tak energicky, že bylo učení Tridentského koncilu a Prvního vatikánského koncilu, které jednotně reflektuje neměnné myšlení Církve, změněno tak radikálně, že je dnes Martin Luther, heretik per antonomasia, přijímán jako velký vzor k následování. Jeho akt vzpoury bude oslavován koncilním papežem veřejným aktem před celým světem.
Nevede to člověka k tomu, aby se domníval, že Luther může být příští měsíc nebo někdy brzy prohlášen za „svatého“ této odpadlé církve?
Kdo nechápe všechny tyto oslavy jako jasný důkaz, že tato církev má v sobě sotva něco katolického?
Poznámky:
1)      Srovnej Jan Willebrands, „Přednáška přednesená na 5. shromáždění Světové luteránské federace, 15. července 1970, La Documentation Catholique, 6. září 1970, str. 765-766, apud Quo Vadis Petre?, Los Angeles: TIA, 1999, str. 17-20.
2)       Jan Pavel II., Dopis kardinálu Willebrandsovi z října 1983, publikovaný pod názvem „La verité storica su Lutero alimenti il dialog per unitá“, L´Osservatore Romano, 6. listopadu 1983, apud tamtéž, str. 21-22.
3)      J. Willebrands, Proslov o Lutherovi v Institutu sv. Mikuláše v Bari, publikovaný pod názvem „Il Card. Willebrands inaugura il corso dell´Instituto S. Nicola“, L´Osservatore Romano, 5. února 1984, str. 6, apud tamtéž, str. 20-21.
4)      Srovnej Tertio millenio adveniente (1994, § 37); Ut unum sint (1995, § 48).
5)      Srovnej Quo Vadis Petre?, str. 10-26.
6)      The Tablet, 3. září 2016, str. 26.
Překlad: D. Grof