čtvrtek 14. dubna 2016

„S nesmírnou radostí“ (1939)

 


„S nesmírnou radostí“ (1939)

Radiové poselství „Con Inmeso Gozo“ („S nesmírnou radostí“) Jeho Svatosti Papeže Pia XII. španělským věřícím

14. dubna 1939

 

***

S nesmírnou radostí vám, nejmilovanější dítky katolického Španělska, zasílám otcovská blahopřání k daru míru a vítězství, jímž Bůh ráčil odměnit křesťanský heroismus vaší víry a lásky, osvědčený tak velikým a tak vznešeným utrpením. Náš Předchůdce blahé paměti toužebně a s důvěrou očekával tento Boží mír, který je bezpochyby plodem onoho hojného požehnání, které zaslal na samém počátku tohoto boje „všem, kteří se oddali obtížné a nebezpečné úloze obrany a obnovy práv a cti Boha a náboženství“ (1); a My nepochybujeme, že tento mír bude tím, který on sám od té doby předpovídal, „znamení budoucího klidu v řádu a cti v blahobytu.“ (2).

Záměry Prozřetelnosti, nejmilovanější dítky, opět zavládly nad hrdinským Španělskem. Národ vyvolený Bohem jako hlavní nástroj evangelizace Nového světa a jako nedobytná pevnost katolické víry právě ukázal apoštolům materialistického ateismu našeho století největší důkaz, že věčné hodnoty náboženství a ducha stojí nade všemi věcmi.

Vytrvalá propaganda a neustálé úsilí nepřátel Ježíše Krista, zdá se, chtěly ve Španělsku vyzkoušet vrcholný experiment rozptýlených sil, které mají ke své dispozici ve světě; a i přesto je pravdou, že Všemohoucí jim tentokrát nedovolil dosáhnout jejich cíle. Toleroval některé jejich strašlivé snahy, aby svět mohl vidět, jak náboženské pronásledování podkopávající samotné základy spravedlnosti a lásky, jimiž jsou láska k Bohu a úcta k Jeho svatému zákonu, mohou zavléct moderní společnost k nepředstavitelným propastem zhoubného zničení a vášnivého konfliktu.

Španělský lid, přesvědčen o této pravdě, s dvěma známkami charakteristickými pro svého nejušlechtilejšího ducha, jimiž jsou šlechetnost a přímost, rázně povstal na obranu ideálů křesťanské víry a civilizace, hluboce zakořeněné ve španělské půdě a, s pomocí Boží, „který neopouští ty, jež v Něj doufají“ (Júdit 13, 17), mohl vzdorovat tlaku těch, kteří oklamáni tím, čemu věřili, že je humanitním ideálem povznesení pokorných, opravdově bojovali za ateismus.

Tento prvotní smysl vašeho vítězství nás nutí setrvávat v nejslibnější naději, že Bůh ve Svém milosrdenství se uráčí vést Španělsko po bezpečné stezce jeho tradičního a katolického majestátu; což bude smyslem, který bude směrovat všechny Španěly, kteří milují své náboženství a svou otčinu, při snaze zorganizovat život Národa v dokonalém souladu s jeho nejvznešenější historií katolické víry, zbožnosti a civilizace.

My proto nabádáme Autority a Pastýře katolického Španělska, aby poučovali rozum těch, kteří byli svedeni, a ukazovali jim s láskou kořeny materialismu a sekularismu, z nichž jejich omyly a nesprávné činy vzešly, a z nichž by mohly opět vzejít. Nabídněte jim zásady individuální i společenské spravedlnosti, bez níž mír a blahobyt národů, jakkoliv mocné mohou být, nemohou být živy, a jež jsou těmi, které jsou obsaženy v Písmě svatém a v nauce Církve.

Nepochybujeme, že se tomu tak stane a základem pro Naši pevnou naději jsou nejšlechetnější a křesťanské postoje, o nichž Šéf státu a tolik džentlmenů, jeho věrných spolupracovníků, vydalo jednoznačné svědectví skrze právní ochranu, jíž zaručili nejvyšším náboženským a společenským zájmům dle učení Apoštolského stolce. Tatáž naděje se také zakládá na rozvážném zápalu a odříkání vašich biskupů a kněží, zasažených bolestí, a také na víře, zbožnosti a duchu oběti, o nichž, ve strašlivých hodinách, všechny třídy španělské společnosti podaly hrdinský důkaz.

A nyní, před připomenutím kupících se ruin nejkrvavější občanské války zaznamenané v dějinách moderní doby, se My, se zbožnou úctou, především klaníme svaté památce biskupů, kněží, řeholníků obojího pohlaví a věřících všeho věku a podmínek, kteří, v tak vysokém počtu, zpečetili krví svou víru v Ježíše Krista a svou lásku ke katolickému náboženství: „maiorem hac dilectionem nemo habet“, „Nikdo nemá větší lásku než ten člověk“ (Jn 15, 13).

Přiznáváme také svůj dluh vděčnosti vůči všem těm, kteří se až k heroismu obětovali při obraně nezcizitelných práv Boha a náboženství ať na bojištích, nebo oddaní vznešeným dílům křesťanské lásky ve věznicích a nemocnicích.

Nemůžeme skrýt hořký žal při vzpomínce na tolik nevinných dětí, které byly vyrvány ze svých domovů, byly vzaty do vzdálených zemí, často v nebezpečí apostaze a zvrácenosti: nepřejeme si nic vroucněji, než vidět je navrácené do náručí svých rodin, kde opět naleznou hřejivou a křesťanskou něhu svých blízkých. A nepochybujeme, že ti druzí, kteří se jako marnotratní synové chtějí vrátit do domu otce, budou přivítáni s dobrou vůlí a láskou.

Na Vás, ctihodní bratři v episkopátu, připadá, abyste všem radili, aby ve své pacifikační politice všichni následovali zásady hlásané Církví a vyhlášené s takovou ušlechtilostí Generalissimem: spravedlnost za zločin a shovívavou velkorysost k chybujícím. Naše starost, také jakožto Otce, nemůže zapomenout na tyto oklamané, jež podvodná a zvrácená propaganda uspěla nalákat velebením a sliby. Vaše pastorační starost by na ně měla být zacílena, s trpělivostí a pokorou: modlete se za ně, vyhledávejte je, veďte je opět do obnovující náruče Církve a k vroucnosti Otčiny, a veďte je k Milosrdnému Otci, který je očekává s otevřenou náručí.

Proto, nejdražší dítky, jelikož se duha míru vrátila, aby rozjasnila nebe nad Španělskem, spojme se srdečně ve vroucím chvalozpěvu díkůvzdání Bohu Míru a v modlitbě za odpuštění a milosrdenství za všechny ty, kteří zahynuli; a, aby byl tento mír plodný a dlouhodobý, se vší vroucností vás nabádáme „zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje“ (Efes. 4, 2-3). Takto sjednocení a poslušní vůči svému ctihodnému episkopátu, oddejte se radostně a bez prodlení naléhavé práci obnovy, kterou od vás Bůh a Otčina očekávají.

Jako slib hojných milostí, jež Neposkvrněná Panna Maria a svatý Jakub Apoštol, patroni Španělska, pro vás dosáhnou, a které vám velcí španělští světci zasloužili, udělujeme vám, naše drahé dítky katolického Španělska, Šéfovi státu a jeho vynikající Vládě, horlivému episkopátu a jejich nezištnému kléru, hrdinským bojovníkům a všem věřícím Své apoštolské požehnání.

PIUS XII.

Poznámky:

1) Proslov k španělským uprchlíkům: AAS  28 (1936) 380.

2) Proslov k španělským uprchlíkům: AAS  28 (1936) 381.


Překlad: D. Grof