sobota 2. dubna 2016

Komentář Eleison CDLV – Arcibiskupův odkaz II (2016)


Komentář Eleison CDLV – Arcibiskupův odkaz II (2016)
(455)
2. dubna 2016
 

ARCIBISKUPŮV ODKAZ II
Když v roce 2012 arcibiskupovi nástupci v čele jeho Bratrstva sv. Pia X. nedokázali pochopit jeho fundamentální předřazení katolické Pravdy před katolickou autoritu, falešně tvrdili, že následují jeho příkladu, když na generální kapitule Bratrstva onoho léta připravili to, že podřadí Pravdu zpět pod autoritu tím, že otevřou dveře nějaké politické a nevěroučné dohodě s římskými lháři – „katolicismus je revoluční“ je strašlivá lež. Tito nástupci nyní po léta šíří fámy, že dohoda nastane bezprostředně, Řím je však, díky jejich vlastní chybě, má tam, kde je chce mít, a nadále riskuje dobývání ústupků, jako je třeba katastrofální rozhovor z 2. března, poskytnutý generálním představeným profesionálnímu predátorovi. Koncilní Řím nikdy nezapomíná to, co si, jak se zdá, již FSSPX nechce pamatovat – katolická Tradice a Druhý vatikánský koncil jsou absolutně nesmiřitelné.
Arcibiskup však má následovníky, kteří na to nezapomněli. Působí pod jménem „Odpor“, což je hnutí spíše než organizace, jak je jen logické. Když lnou k Tradici proti falešné autoritě Říma a nyní i FSSPX, jakákoliv interní autorita mezi nimi může být přinejlepším suplovaná, tj. nenormální autorita neviditelně suplovaná Církví kvůli spáse duší v případě nouze. Taková autorita však kvůli neviditelnosti svého přenášení (uvažte rozdíl oproti viditelným obřadům, jimiž se mnoho druhů autority přenáší mezi lidmi) je o mnoho slabší a napadnutelnější než normální autorita v Církvi, která vždy nakonec sestupuje od papeže. Proto „Odpor“ má sílu Pravdy, ale slabost autority, jež je normálně nezbytná k ochraně katolické Pravdy.
Odporující katolíci uvnitř i vně Tradice jistě musí brát do úvahy mnoho důsledků tohoto rozštěpení mezi Pravdou a autoritou, jež na celou Církev uvalil Druhý vatikánský koncil. Když je nejvyšší Boží pastýř krajně postižen koncilní pošetilostí, jak nemohou být Boží ovce krajně rozptýlené (srovnej Zach. XIII, 7; Mt. XXVI, 31)? Aby katolíci netrpěli, nesměli by patřit do katolické Církve. Je to to, co chtějí? Pak by katolíci v současnosti neměli být ani překvapení zradami, ani zklamaní rozděleními. Ďáblovi byla prozatím dána takřka volná ruka, aby způsoboval rozdělení („diabolein“ v řečtině), a když katolíci všichni bojují o věčnou spásu, rozdělení jsou často hořká. Trpělivost.
Dále, od koncilních papežů již nemůže zdroj síly pravé katolické autority proudit dolů do katolických institucí, a tak katolické osoby již nemohou záviset na katolických institucích, jak by normálně měly být schopné. Jakékoliv takové instituce musí, co se týká Pravdy, spíše záviset na oněch osobách, jako jsme viděli FSSPX záviset na arcibiskupu Lefebvrovi. Ale osoby bez institucionální podpory nebo kontroly mají vždy sklon být omylné, a tak se zdá nemoudré očekávat, že jakékoliv seskupení katolíků pro Pravdu dnes přitáhne velké počty. Katolíci mohou přirozeně toužit po struktuře, hierarchii, představených a poslušnosti, ti se však nedají vykonstruovat z ničeho. Zbytky [ve smyslu biblického „zbytku“ – pozn. překl.] jsou jistě příkazem dne. Trpělivost.
Na závěr, katolíci snažící se zachovat Víru musí přijmout svůj zasloužený trest, zříci se všech lidských iluzí a fabulací, a v modlitbě úpěnlivě prosit Všemohoucího Boha, aby zasáhnul. Když se na něj obrátí dostatek duší pro jeho, nikoliv své, řešení, poznají, že jeho Prozřetelnost jim jej poskytla ve formě pobožnosti prvních sobot v měsíci, aby konali zadostiučinění vůči jeho Matce. Protože, když se vykoná dostatečné zadostiučinění, pak on dá svému Náměstkovi na zemi milost, aby zasvětil Rusko jejímu Neposkvrněnému Srdci, a pak se začne obnovovat řád, jak slíbil. Co se týká praktikování této pobožnosti, nepromeškejte „Komentář“ příští týden.
 Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof