neděle 10. dubna 2016

Neděle Dobrého Pastýře (2016)



Neděle Dobrého Pastýře (2016)
Kázání P. Martina Fuchse v Praze 10. dubna 2016
***
V Evangeliu sv. Jana máme osm výroků začínajících „já jsem“. Jde o typické znaky, jež jsou Bohu podstatné, a mají velký význam pro náš nadpřirozený život a naši věčnou blaženost.
Kristus, Boží Syn, o sobě říká: „Já jsem živý chléb, já jsem světlo světa, já jsem Dobrý Pastýř, já jsem cesta, pravda a život, já jsem vzkříšení, já jsem vinná réva.“
Já jsem živý chléb (Jan 6:48) – chléb, který má sílu sytit duši. To není jen obrazné vyjádření, ale pravda. Tolik světců žilo jen z tohoto chleba: sv. Kateřina Janovská, Terezie Neumannová, Marie-Julie Jahenny, svatý Mikuláš z Flüe, patron Švýcarska – oni všichni po mnoho let žili jen ze Svátosti oltářní. 
A Vykupitel dodává: „Bude-li kdo jísti z tohoto chleba, nezemřel.“ a o něco později říká: „Nebudete-li jísti Tělo Syna člověka a píti jeho Krev, nebudete míti v sobě život. Kdo jí mé Tělo a pije mou Krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v den poslední.“ (Jan 6:51, 54, 55)
Já jsem světlo světa (Jan 8:12) – světlo, jež osvětluje duše a doprovází je do věčného života. Ten, kdo mě nenásleduje, chodí ve tmě.
Tolik vědců vynalezlo velké věci, ale neměli pravé poznání, poznání, které člověk potřebuje pro svou věčnou blaženost.
Ve dnech své školní docházky jsem měl učitele, kteří znali tolik věcí, ale žili v neuspořádaných vztazích, věřili v Darwinovu evoluční teorii, popírali Kristovo Božství, panenské početí Krista, popírali peklo a nepřijímali jakékoliv svátosti.
Já jsem Dobrý Pastýř (Jan 10:11) – to je dnešní Evangelium. V Písmu svatém nacházíme mnoho pastýřů, kteří selhali. „Jsem snad strážcem svého bratra?,“ řekl Kain. Ano, byl strážcem svého bratra, byl také zodpovědný za duši svého bratra. A nakonec ti mnozí vůdci a králové vyvoleného národa, kteří zavedli svůj lid na scestí. Oni byli svůdci, nikoliv pastýři.
A pak přišel Dobrý Pastýř, který nehoufoval za mzdu, ale ve svém vlastním zájmu. Nebyl najatým zaměstnancem, nebyl prodejným člověkem, ale dobrým pastýřem. Sledoval každou ztracenou duši a i dnes to stále činí. Šel v čele svého stáda a vedl jej na dobrou pastvinu. Ovce znají jeho hlas.
Před lety někdo ukradl pastýři v Německu mnoho ovcí. Tento pastýř se pak dozvěděl, že z kolínského vlakového nádraží jsou vyváženy tisíce ovcí do cizích zemí. Šel tam a zakřičel na stádo. A jeho ovce uslyšely jeho hlas a shromáždily se kolem něj.
Obraz Dobrého Pastýře nacházíme již v katakombách, oněch prvních bohoslužebných místech v Římě, hluboko pod zemí. Dobrý Pastýř byl útěchou pro pronásledované křesťany. Dával jim sílu obětovat pro něj své životy.
Já jsem cesta (Jan 14:6) – ne cesta mezi mnohými, ale ta cesta! Je jen jediná cesta: Kristus. Ti, kteří nepůjdou touto cestou, nedosáhnou svůj cíl. Dogma „mimo Církev není spásy“ také nachází oporu právě v tomto verši.
Já jsem pravda (Jan 14:6) – Neexistuje žádná pravda kromě Krista. Světci proto nechtěli nic jiného než poznat Krista. „To pak je život věčný, aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a Toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“ (Jan 17:3)
Ve Stvoření již můžeme vidět věčné pravdy, věčné zákony; zákony, jež jsou platné navždy: matematické, estetické, mravní zákony. Byly platné před tisíci lety a budou i za tisíc let právě tak platné jako dnes. Musejí mít věčnou oporu a tato opora je v Bohu. A protože Kristus je Bůh, může říct: „Já jsem pravda.“
Já jsem život (Jan 14:6) – Mnohé věci, jež pozorujeme zde na zemi, jsou omezené: pravda, krása, život. Jejich dokonalost je omezená. Záznam o nehodě, kniha, obchodní zpráva mohou podávat informaci o něčem pravdivém, ale jejich pravda je omezená. Pták může být nádherný, dům může být nádherný, květina může být nádherná, ale jejich nádhera je omezená. Také život je omezený! Vždy je omezený.
Tyto vlastnosti musí mít oporu, která je neomezená, a touto oporou je Bůh. Protože Kristus je Bůh, může říct: Já jsem život. On jej nedostal od nikoho.
Já jsem vzkříšení (Jan 11:25) – Kristus sám je vzkříšen svou vlastní mocí. Všichni lidé, kteří byli vzkříšeni z mrtvých, byli vzkříšeni, ale opět zemřeli: Lazar, mládenec z Naimu, Jairova dcera, Tabita a Eutychus. Také ti zesnulí, jež zmiňuje Matouš ve 27. kapitole (verš 52), kteří, když Ježíš zemřel, vyšli ze svých hrobů a zjevili se mnohým v Jeruzalémě, se vrátili do svých hrobů. Budou vzkříšeni k životu, nebo aby byli souzeni při vzkříšení o Posledním soudu.
Kristus sám byl vzkříšen svou vlastní mocí. Musíme s ním zemřít, abychom s ním mohli být vzkříšeni.
Já jsem vinná réva (Jan 15:1) – Jako větve, které musí setrvat na vinné révě, aby mohly existovat, musíme my setrvat v Ježíši Kristu. Tajemné Tělo Kristovo s jeho životem milosti proudí skrze nás, posiluje nás a vyživuje nás. Všechny duše, které žijí ve stavu milosti, jsou spojené navzájem v tomto tajemném Těle.
Všichni obyvatelé nebe, všechny duše v očistci a všechny živé duše ve stavu milosti zde na zemi patří do tohoto tajemného sboru. Mohou si pomáhat navzájem a modlit se za sebe.
Dívejme se na počátek a na konec, na alfu a omegu, na Krista, dívejme se na Boha, a nemineme své věčné místo určení.
Liturgie velikonoční doby nás přiměje znovu si uvědomit tyto základní obsahy naší víry:
Kristus je živý chléb, světlo světa, Dobrý Pastýř, cesta, pravda, život, vzkříšení a vinná réva. – Amen.
Překlad: D. Grof