sobota 23. dubna 2016

Komentář Eleison CDLVIII – Biskupská deklarace I (2016)


Komentář Eleison CDLVIII – Biskupská deklarace I (2016)
(458)
23. dubna 2016
 

BISKUPSKÁ DEKLARACE I
Více než před měsícem, 19. března, byl tiše vysvěcen na biskupa Dom Thomas Aquinas ku prospěchu duší po celém světě, které si chtějí zachovat pravou katolickou víru. Jako když byl právě před rokem vysvěcen biskup Faure, byl obřad nádherně zorganizován mnichy z kláštera Svatého Kříže v horách za Rio de Janeirem, v „katedrále“ ocelové stodoly tohoto kláštera, bohatě vyzdobené pro tuto příležitost jako minulý rok. Počasí bylo suché a horké, aniž by bylo příliš horké. Svatý Josef zajistil, aby všechno běželo hladce. Dlužíme mu velké díky.
Bylo zde o něco více lidí než minulý rok, ale více jich bylo z okolních míst v Brazílii. Nebyli zde přítomni žádní novináři a událost proběhla takřka beze zmínky dokonce i v tradičně katolických novinových zdrojích. Existovalo spiknutí mlčení? Šel pokyn, aby se tomu nevěnovala žádná pozornost? Na tom nezáleží. Na čem záleží, je to, co možná Bůh naznačuje, konkrétně, že přežití Víry se právě teď nedomáhá publicity nebo toho, aby o sobě dalo vědět, ale spíše se domáhá přesunu do stínu, z nějž se Církev může lehce stáhnout do katakomb, aby vyčkala na své vzkříšení po bouři ve světě, která slibuje, že bude lidsky strašlivá, až se odehraje.
V každém případě teď máme dalšího biskupa, pevně v linii arcibiskupa Lefebvra, a to na západní straně Atlantiku. Stejně jako biskup Faure, i on znal dobře arcibiskupa a byl jeho důvěrným přítelem. Biskup Thomas Aquinas nikdy s arcibiskupem nepracoval přímo z nitra FSSPX, ale protože nebyl členem Bratrstva, arcibiskup se mohl cítit mnohem svobodnější sdílet s ním své myšlenky a nápady. Zajisté dal při více než jedné příležitosti tomuto mladému mnichovi nedocenitelné rady, které biskup Thomas nikdy nezapomněl. Věřící katolíci se nemýlí. Z jejich v naprosté většině pozitivní reakce na Boží dar dalšího pravého pastýře duší existuje jen několik výjimek.
V době svěcení vydali dva světící biskupové Prohlášení, které ještě nemá mnoho publicity. Důkladně vysvětluje pozadí svěcení a ukazuje, jak takováto podle všeho zvláštní událost není ve skutečnosti vůbec zvláštní, ale za daných okolností zcela přirozená. Zde je první část Prohlášení. Druhá část bude muset následovat v „Komentáři Eleison“ příští týden.
Náš Pán Ježíš Kristus nás varoval, že při jeho druhém příchodu bude víra takřka vymizelá z tváře země (Lk XVIII, 8), to znamená, že od triumfu Církve ve středověku mohla dále zakusit jen dlouhý pokles dolů ke konci světa. Zvláště tři zvraty vymezují tento úpadek: protestantismus odmítající Církev v 16. století; liberalismus odmítající Ježíše Krista v 18. století; a komunismus odmítající Boha úplně ve 20. století. Nejhorší ze všeho však bylo, když se této revoluci postupně podařilo proniknout do Církve díky Druhému vatikánskému koncilu (1962-1965). Pavel VI. chtěl přivést Církev zpět do kontaktu s moderním světem, který se od ní tolik vzdálil, a uspěl v tom, že přiměl koncilní otce přijmout „hodnoty dvou set let liberální kultury“ (kardinál Ratzinger).
To, co otcové přijali, byl zvláště trojí ideál Francouzské revoluce: volnost, rovnost, bratrství, v trojí formě náboženské svobody, jejíž důraz na lidskou důstojnost implikoval vyzdvižení člověka nad Boha; kolegiality, jejíž podpora demokracie podkopala a umenšila všechnu autoritu v rámci Církve; a ekumenismus, jehož velebení falešných náboženství implikovalo popření Božství Našeho Pána Ježíše Krista. A během půl století následujícím po Druhém vatikánském koncilu se pro Církev přijímající revoluční „hodnoty“ stávaly smrtící důsledky jen stále více zřejmými a vyvrcholily v děsivých pohoršeních zostuzujících takřka den za dnem pontifikát úřadujícího papeže.
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof