Fideliter
č. 73, leden-únor 1990
Jak se ve věku 95 let cítíte?
Odpovím
jako obvykle: lépe než si zasluhuji. Díky Bohu, jsem zdravý!
Jaké momentálně vykonáváte aktivity?
Na
radu svého lékaře vedu poklidný život. Slavení mše svaté, modlitba, studium a
čtení jsou tím, čím se zaměstnávám.
Cítíte se osamělý?
Naprosto
ne. Jsem obklopen svými kněžími. Čtyři z nich žijí poblíž mě. Jiní mě
často navštěvují, zvláště otec Eduardo Athayde. Cestuje 130 kilometrů, které
dělí jeho farnost S. Antonio de Padua od Campos, aby se mnou pohovořil. Je
tu také deset mladých, kteří zde žijí a začínají se připravovat na kněžství.
Co můžete říci o své účasti na
svěcení čtyř biskupů v Econe minulý rok?
Opakuji,
co jsem už někdy řekl: má přítomnost na tomto obřadu byla způsobena povinností
ve svědomí:
-
učinit vyznání katolické víry před celou
Církví,
-
zachovat kněžství a mši svatou,
-
hluboké a upřímné přilnutí k postoji
arcibiskupa Lefebvra.
Mohu
dnes opakovat, co jsem řekl vloni při svém příjezdu do Econe: „Spáchal bych
smrtelný hřích, kdybych zde, když mám tu příležitost, nebyl přítomen.“
Myslíte si, že je smíření
s Římem možné?
Neexistuje
opozice mezi námi a Římem apoštolů, katolickým Římem zalévaným krví mučedníků.
Stačí, aby se církevní autority smířily s neomylnou tradicí Říma, aby
zavrhly úchylky Druhého vatikánského koncilu a pošetilosti onoho zlého „ducha
koncilu“ a smíření bude automatické, „ipso facto“.
Byly zde pokusy o kontakt s vámi
kvůli smíření?
Ano,
byly tu oficiální pokusy. Vždy odpovídám: „Nemohu se obrátit zády k tomu,
co jsem deklaroval v Econe.“ Požádat o odpuštění by znamenalo jít proti
povinnosti svědomí. Znamenalo by to zavrhnout to, co jsem dělal pro dobro
Církve a spásu duší; znamenalo by to opustit věc, za kterou bojuji po boku
arcibiskupa Lefebvra, věc katolické Tradice.
Nechává vás exkomunikace lhostejným?
Lhostejným
ne. Ačkoliv je neplatná, zarmucuje mě, protože ukazuje žalostný stav,
v němž se lidská strana Církve nachází. Ukazuje to sílu averze, kterou
současní členové hierarchie chovají vůči tomu, co Církev vždy učila. Žádají o
prominutí nejhorší nepřátele Církve, luterány, anglikány, Židy, zatímco
umenšují své společenství s nejvěrnějšími syny Svaté Církve.
Jaké poselství byste rád předal našim
čtenářům?
Zůstaňte
pevní ve Víře! Pečlivě uchovávejte poklad, který vám byl svěřen; katolickou
Tradici! Z milosti Boží jsem předal, co jsem přijal od Církve, co jsem se
naučil v semináři v Římě: nauku Otců Církve, apoštolů, Našeho Pána:
Tradidi quod et accepi! O co bych mohl žádat katolíka, ne-li o neporušené zachování
tohoto neocenitelného pokladu?
Zdroj: The Recusant
Překlad:
D. Grof
