Poloutajená jednání pokračují (2014)
...a co naznačují
D. Grof
13. prosince 2014
Motto: „Co je šeptem, to je čertem.“ (staré české přísloví)
Úvod
V říjnovém článku Quo Vadis FSSPX?
jsem se zabýval dalším pokračováním rozhovorů FSSPX a neomodernistického Říma.
Připomněl jsem také realitou dávno vyvrácená slova generálního představeného
biskupa Fellayho, že jednání skončila, protože by byla pro Bratrstvo „sebevraždou“, tj. slova citovaná
v Informačním letáku loajálním priorem českého FSSPX. Následně jsem
připomněl, že jednání v nějaké formě zřejmě dále pokračovala, protože
biskup Fellay se nevzdal svého snu o regularizaci FSSPX. V květnu
letošního roku byly tyto informace potvrzeny a bylo uvedeno, že již
v prosinci roku 2013 došlo k dalšímu setkání vedení FSSPX a
vatikánských prelátů. Po zveřejnění v zahraničním tisku toto setkání
potvrdilo i vedení FSSPX v oficiálním tiskovém prohlášení.
5. září 2014 vyšlo další tiskové
komuniké FSSPX, které oznámilo plánované setkání představitelů FSSPX tentokráte
s kardinálem Müllerem, který je přinejmenším podezřelý
z hereze a býval zapřisáhlým nepřítelem FSSPX (více zde a zde). Toto setkání nakonec proběhlo 23. září 2014.
Svatý stolec následně
vydal tiskové prohlášení, v němž mimo jiné stálo:
„Během setkání byly zkoumány rozličné problémy věroučné a kanonické povahy
a bylo rozhodnuto pokračovat postupně a
v rozumném časovém úseku, aby se překonaly obtíže, a s vyhlídkou na
předpokládané plné smíření.“
Tiskové prohlášení FSSPX
se neslo ve stejném duchu a taktéž potvrdilo, že: „Bylo rozhodnuto pokračovat v rozhovorech, aby byly vyjasněny sporné
body, které zůstávají.“
Pěkný celkový přehled o
vývoji rozhovorů lze najít v článku Stručný přehled
historie jednání FSSPX s modernistickým Římem. My se nyní podívejme na to, jak se situace vyvíjí dál.
Důvěrné interní sdělení
Na konci listopadu 2014 se podařilo získat
poslední dokument, kterým vedení z Menzingenu informuje o dalším vývoji
v této věci. Dopis je označen jako „důvěrné
interní sdělení generálního domu“ a má se šířit výlučně mezi kněžími, kteří
jsou členy FSSPX. Nese datum 26. listopadu 2014 a týká se plánovaného setkání
členů FSSPX s kardinálem Brandmüllerem [nezaměňovat s kardinálem Müllerem].
Říká se v něm, že počátkem prosince
2014 proběhne schůzka vybraných členů FSSPX s dalším z vatikánských
prelátů. Sdělení konstatuje, že rozhovory nabídnuté Komisí Ecclesia Dei po
setkání biskupa Fellayho s kardinálem Müllerem 23. září 2014 jsou
neformálními setkáními a musí se
odehrávat bez medializace a propagace. Dále říká, že „jak bylo kněžím oznámeno ve vnitřním sdělení generálního domu 2. října
2014, výběr míst a partnerů je ponechán na iniciativě Bratrstva“. Cíl
generálního domu je samozřejmě prezentován jako čistě bohulibý: „zvýšit povědomí o postojích Bratrstva u
prelátů, kteří jsou ochotní naslouchat našim argumentům“.
Interní sdělení pak uvádí biografická
data kardinála Brandmüllera: Narozen 5. ledna 1929
v Německu, na biskupa vysvěcen v listopadu 2010, kardinálem byl
jmenován o týden později, je emeritním prezidentem Papežského výboru pro
historické vědy, je spoluautorem díla Zůstat
v pravdě v Kristu, které odmítá teze heterodoxního kardinála
Waltera Kaspera prezentované na konzistoři 20. února 2014 atd.
V závěru důvěrné sdělení informuje,
že setkání se uskuteční v Zaitzkofenu
v Německu [seminář FSSPX] za účasti
biskupa Fellayho a otců Schmidbergera, Freye [představeného Rakouského
distriktu, pod nějž patří i český priorát], Udressyho, Wufflouda, Gaudrona a dalších místních kněží. Předmětem setkání bude status Druhého vatikánského
koncilu a jeho dokumentů, jejich výklad a netypická povaha „pastoračního
koncilu“.
Dopis z vedení v Menzingenu
končí opětovným zdůrazněním, že „toto sdělení je důvěrná interní informace,
která se za žádných okolností nemá šířit“, v případě potřeby vydá
generální dům FSSPX tiskové prohlášení.
Kopie francouzské verze tohoto
„důvěrného interního sdělení“ viz níže.
Kardinál Brandmüller
Co sdělení skutečně
říká?
Může se zdát, že výše zmíněné důvěrné
interní sdělení na první pohled není nikterak závažné a že vlastně neříká nic
extra zvláštního. Opak je pravdou, jen je potřeba se nad jeho obsahem důkladně
zamýšlet a zjišťovat další fakta. Tak tedy, co nám sdělení skutečně říká?
1) Předmět jednání
Na tomto neformálním setkání s kardinálem
Brandmüllerem se bude diskutovat status
Druhého vatikánského koncilu, jeho dokumentů a jeho výklad. Proto musíme mít na paměti dvě věci: kardinál Brandmüller intenzivně psal o Druhém vatikánském
koncilu, hermeneutice kontinuity a
je jejím zastáncem, zároveň je spoluautorem knihy „Klíče papeže Benedikta XVI.
k výkladu Druhého vatikánského koncilu“. Mylnost tohoto přístupu
vyčerpávajícím způsobem popisuje například článek Hermeneutika
hermeneutiky kontinuity, který všem tradičním katolíkům vřele
doporučuji.
Věc druhá: biskup Fellay, ačkoliv to
explicitně neřekl, tento princip přijal za svůj, když byl ochoten v dubnu
2012 podepsat Věroučnou deklaraci, kterou po něm neomodernistický Řím požadoval
(český text zde) a
jejíž podpis odložil jen kvůli ohromnému odporu kněží FSSPX i věřících. Textu
se nikdy veřejně nezřekl a pouze opakovaně lakonicky konstatoval, že
k podpisu preambule nedošlo, nikoliv, že s jeho obsahem nesouhlasí.
Je velmi pravděpodobné, že obě strany pro
sebe jistě najdou pochopení. V konečném důsledku to znamená, že kurz
vedení FSSPX se skutečně čím dál více stáčí k ratzingerovskému principu
hermeneutiky kontinuity.
2) Forma jednání
Za pozornost stojí i zvolená forma dalších
rozhovorů, jak byla dohodnuta na setkání v září 2014. Má se jednat o
„neformální setkání“, která bezděčně připomínají jednání GREC (více zde),
přičemž podstatnou je jiná věc než výsledek daného konkrétního setkání.
Podstatným je vnucení liberálního a
modernistického principu dialogu, který si tak oblíbil Druhý vatikánský
koncil. Pro Řím je důležité, aby
docházelo k opakovaným setkáním mezi členy FSSPX a ničiteli Církve, aby se
vytvářely osobní vazby, aby docházelo k „prolamování ledů“, „překonávání
starých předsudků“ a aby došlo k vytvoření vztahu důvěry mezi tzv.
konzervativními preláty a členy FSSPX. Konečný cíl je zjevný – postupné sblížení ve všech rovinách.
Koneckonců, ti vatikánští preláti jsou nakonec docela milí chlapíci a nemohou
to s námi myslet špatně..
3) Osoba kardinála Brandmüllera
Je potřeba podívat se také blíže na osobu
toho, s kým budou představitelé FSSPX tentokrát jednat. Již jsem napsal,
že kardinál Brandmüller je spoluautorem knihy o hermeneutice
kontinuity. V ní se obšírně vysvětluje, že koncil se musí číst
v kontinuitě s předešlým učením Církve, a kritizují se kněží,
teologové a věřící, kteří v koncilu hledají příliš mnoho novot.
V knize se také nachází citát, kde
kardinál řekl, že FSSPX a starokatolíci, kteří odmítají papežskou neomylnost a
První vatikánský koncil „mají společné
to, že odmítají legitimní vývoj nauky a života v Církvi“. Kardinál
dále říká, že starokatolíci mají jen „nevýznamnou
roli“ v dnešním křesťanství, kdežto životaschopnost FSSPX nutí Církev
„demonstrovat, že jsou jeho [FSSPX]
protesty neodůvodněné“.
Po publikování zmíněné knihy v květnu
2012 se jej novináři v rozhovoru ptali i na tuto pasáž. Kardinál odpověděl:
„Doufáme, že papežova snaha sjednotit
Církev bude úspěšná.“ Poté v souladu s konceptem hermeneutiky
kontinuity vysvětlil, že dva nejkontroverznější dokumenty pro FSSPX, tj.
dokumenty týkající se náboženské svobody a vztahů s nekřesťany, „nemají žádný doktrinálně závazný obsah a
můžete je diskutovat“. Ve stejném rozhovoru kardinál ovšem jednoznačně
uvedl, že všechny dokumenty včetně oněch dvou sporných „musí být brány vážně jako vyjádření živého Magisteria“.
Myšlení se mění
Příznaky toho, že myšlení přinejmenším
některých kněží FSSPX, ale i věřících se mění, lze demonstrovat i na dalších
případech. Můžeme si zde uvést jeden z nich, který nelze považovat za
náhodu. Dokonce i v okruhu FSSPX se již delší dobu projevuje jakési prazvláštní
nadšení pro tzv. konzervativce mezi preláty. Ironické v tomto případě je
už jen to, že konzervativcem byl na Druhém vatikánském koncilu nazýván
arcibiskup Lefebvre, a dnes je jím nazýván např. heretizující Müller nebo
představitel hermenutiky kontinuity Brandmüller.
Nedávno jeden takový „konzervativec“,
totiž kardinál Burke – jehož některé snahy lze bezesporu považovat za
sympatické, leč nedostatečné – sloužil tradiční mši svatou ve Vídni. Dle
očitých svědků byl na mši svaté přítomen i představený Rakouského distriktu
FSSPX P. Frey a zřejmě i místní věřící spojení s FSSPX, kteří po této
mši svaté rozdávali přítomným letáčky zvoucí je na pravidelné mše svaté FSSPX.
V kázání kardinál mimo jiné oslavně mluvil o „svatém“ papeži Janu Pavlu
II. Přítomnost P. Freye, pod nějž spadá i český priorát, proto nevěstí nic
dobrého. Pokud cesta vede tímto směrem, pak je to cesta destrukce díla
arcibiskupa Lefebvra.
Závěr
Někteří vyšší i nižší představení FSSPX
ještě stále občas vydávají verbálně bezvadná prohlášení, v kázáních hojně
citují arcibiskupa Lefebvra, v „šifrách“ a jinotajích demonstrují svou
pravověrnost a naznačují své – takřka gnostické – vyšší porozumění dějů a fakt,
kterým prostý laik nemůže rozumět. Nic to však nemění na skutečnosti, že „vlak skutečně směřuje do Říma“, jak
nedávno trefně uvedl P. Nély, asistent biskupa Fellayho, ani na tom, že vedení
FSSPX se stále více přibližuje postojům společenství spadajících pod Komisi
Ecclesia Dei.
A koho to v prostředí FSSPX
vzrušuje? Možná nikoho. Přesto je třeba upozorňovat na pravdu už jen
z úcty k boji za Víru a Tradici, který vedl zakladatel FSSPX
arcibiskup Lefebvre, jehož výroky vytržené z kontextu jsou nezřídka
používány k ospravedlnění neospravedlnitelného. Navzdory tomu všemu jeho
známá, nedvojznačná slova, která lze chápat jako testament, zní stále
v uších ozvěnou: „Dokud nepřijmete opravu koncilu s
přihlédnutím k nauce těchto papežů [Lva XIII., Pia X., Pia XI., Pia XII.],
svých předchůdců, není možný žádný dialog. Je zbytečný.“
S využitím materiálů
