Braito
Od pokorných, opravdu a vnitřně pokorných lidí, ze kterých jejich upřímná pokora mluví, sneseme jakékoliv pokoření, protože sneseme s dojetím prvé pokoření s jejich strany, totiž to, že vidíme ve světle jejich pokory ještě svou duchovní malost. Takovým lidem dovolíme, aby nás kárali a napomínali, protože vidíme, že to myslí opravdu dobře, opravdu svatě. Cítíme, že pokorný člověk jednal s námi ve světle a v lásce Boží. Tak to vyjadřuje podobně řehole svatého Augustina: Budiž vám představeným, ale před Bohem vrhej se v bázni k vašim nohám. Toto se vycítí velmi dobře, zda nás někdo kárá a napomíná, protože cítí svou odpovědnost za nás před Bohem, zda nás někdo kárá, protože miluje Boha a miluje nás, a chce, abychom došli k němu, anebo není v bázni u našich nohou, nýbrž nás sám chce míti u nohou svých, nás sám chce deptati, protože nechce nás vésti k Bohu, nýbrž ke své pýše, k projevu své naduté moci a vědom této moci. Takové napomínání pobuřuje a budí hořkost. Láska a pokora těch, kteří nás milují v Bohu, působí tak, jako pohled Krista na provinilého Petra. Vyšel ven a plakal hořce.
Zdroj: Na hlubinu, ročník XII, číslo 3
Zpracoval: D. Grof
