Mějte se na pozoru před nepravými proroky! (1614)
Cornelius a Lapide: Komentář k evangeliu sv. Matouše 7:15–22
***
Mat. 7:15 Mějte se na pozoru před nepravými proroky! Ti přicházejí k vám v ovčím rouše, ale v nitru jsou draví vlci.
Mějte se na pozoru atd. Kristus přechází k nanejvýš prospěšnému napomenutí, které se týká toho, abychom se měli na pozoru před falešnými učiteli, kteří učí, že cesta do nebe není úzká, ale snadná, a kteří tak ty, jež je následují, posílají nikoliv do nebe, ale do pekla. Učí, že se nemusíme postit, ani chodit ke zpovědi, ani zachovávat panenství, ani řeholní sliby. Dovolují tělu všechny svobody a dobrým skutkům ubírají veškeré zásluhy.
Všimněte si, prorok v Písmu svatém neznamená jen někoho, kdo předpovídá budoucí události, ale i mnoho jiných osob jako například zbožné lidi, zpěváky, divotvůrce a zde stejně jako na mnoha jiných místech i učitele nebo instruktora. Ať už předpovídali budoucí události nebo ne, proroci byli učiteli, kteří učili, jak se má žít a jak chápat věci, které nebyly ostatním jasné. V hebrejštině je prorok nazýván vizionářem, protože vidí tajemství a skryté věci, zvláště takové věci jako jsou budoucí události. Falešní proroci jsou proto falešnými učiteli, ať se jedná o heretiky nebo nežidy a pohany.
Ovčí roucho, které si tito vlci oblékají, má zakrýt jejich omyly a hereze:
1. pod záminkou svobody svědomí,
2. tím, že citují texty Písma svatého, které slouží k podpoře jejich herezí,
3. pod záminkou reformování mravů Církve, zvláště mravů kléru a duchovních,
4. tím, že předstírají pokoru, prostotu a zbožnost,
5. tím, že mluví mírně a s rozvláčnou upovídaností, prostřednictvím níž skrývají svou vlčí dravost.
Ve skutečnosti přicházejí sami od sebe, nejsou ani povoláni, ani posláni, ani schváleni ze strany biskupů a prelátů Církve. O nich se říká (Jer. 23:21): „Neposlal jsem ty proroky, a přesto běží.“
Mat. 7:16 Po jejich ovoci je poznáte. Copak se sbírají hrozny s trní anebo fíky s bodláčí?
Po ovoci jejich atd. Jako se hrozny nepěstují ani nesbírají s trním, ani fíky s bodláčím, podobně se žádné dobré nebo sladké ovoce nedá získat z hereze nebo od heretiků, nežli jen ovoce trpké a trnité. Toto ovoce je dvojího druhu – 1. S falešnou naukou, 2. se špatnými mravy a neřestí. V této době nám podali příklad Luther s Kalvínem. Luther totiž učí, že sliby řeholníky nezavazují, že člověk nemá svobodnou vůli, že je otrokem nutnosti, že musí hřešit, že víra sama ospravedlňuje, že dobré skutky nemají u Boha žádnou zásluhu. Kalvín učí, že Bůh je autorem zla, že Kristus si na Kříži zoufal, že cítil pekelné bolesti atd., což jsou věci, které jsou výslovným rouháním a odporují přirozenému zákonu a rozumu. Kalvín také zastával názor, že Víra, čímž myslel svou vlastní úchylku od ní, by se měla hájit a propagovat ozbrojenou silou, dokonce i vražděním zákonných vladařů a králů, biskupů, kněží a katolíků, kteří tomu odporovali. Proto jsme, jako by to mělo být vzplanutí dobra, slyšeli o tolika vraždách, loupežích, vyhánění kněží a katolíků, o záplavě hanebností, a viděli jsme je takřka na vlastní oči v Anglii, Francii a Německu. Viděli jsme znesvěcování Svátosti oltářní, odstranění Nejsvětější oběti, porušování slibů, zavrhování světců, spalování kostelů, znevažování kánonů, znásilňování panen a podobné věci. Neboť jak správně říká John Fisher, biskup z Rochesteru, který se spolu s Tomášem Morem stal slavným mučedníkem v Anglii za Jindřicha VIII.: „Chtíč je zároveň matkou i dítětem hereze.“
Mat. 7:17 Tak každý dobrý strom rodí dobré ovoce, špatný strom však rodí špatné ovoce.
Tak každý dobrý strom atd. „Dobrý strom se totiž neliší od špatného svým listím nebo květy,“ říká sv. Bernard (Ep. 107), „ale svým ovocem“.
Všimněte si: 1. Dobrým stromem na tomto místě nemáme rozumět dobrou vůli a dobročinnost a zkaženým stromem zlou vůli, jak si myslí sv. Augustin, Jan Zlatoústý a jiní, ale dobré nebo špatné učitele, protože o nich se tu mluví.
Poznámka: 2. Ovocem stromu, tj. učitelem, se musí chápat jeho nauka, která je pravá od pravého učitele a falešná od falešného.
Mat. 7:18 Nemůže dobrý strom nésti špatné ovoce, ani špatný strom nésti dobré ovoce.
Nemůže dobrý strom nésti špatné ovoce atd. Trní nemůže nést hrozny, ani bodláčí fíky. Trní musí nést trny a bodláčí bodláky, jak jsem řekl, a naopak, vinná réva nemůže nést trny, ale hrozny a i kdyby hrozny a fíky neměly uzrát, ale zůstat trpké, není to chybou vinné révy nebo fíkovníku, ale je to kvůli neobvyklému počasí a nedostatku slunečního tepla. Podobně prorok, tj. pravý učitel, nemůže učit falešnou nauku a ani falešný učitel nemůže učit pravou nauku nebo jednat celkově správně a svatě. Je-li učitel dobrý nebo špatný musíte brát v kombinovaném a formálním smyslu, protože v konkrétním a materiálním smyslu může dobrý učitel odpadnout od své dobroty a učit nebo dělat zlé věci. Zákonici učili správně, jejich skutky však byly zlé. Někdy platí i opak.
Mnozí heretici tuto Kristovu větu překroutili a falešně ji aplikovali na to, aby zavedli své vlastní hereze. Manichejci se jako první snažili prokázat na základě ní, že někteří lidé jsou od přírody dobří a jiní zlí, nebo že existují dva přirozené principy, jeden dobrý, který činí některé lidi dobrými a druhý zlý, který činí některé lidi zlými. 2. Jovinián na základě těchto slov zastával názor, že člověk, který se narodil z Boha, nemůže spáchat hřích (viz sv. Jeroným kontra Jovinián). 3. Pelagiáni z toho dovozovali, že neexistuje žádný prvotní hřích, protože z dobrého sňatku stejně jako z dobrého stromu nemůže vzejít takové špatné ovoce, jako je hřích. Teste s. Augustine (lib. de Nupt. et Concup. c. 26). 4. Donatisté z toho usuzovali, že špatní kněží, jakožto špatné stromy, nemohou náležitě křtít. 5. Kalvinisté na základě toho argumentují, že lidé nemají žádnou svobodnou vůli činit dobré nebo špatné skutky. Titíž z toho dovozují, že dobrými skutky nejsme ospravedlnění, ale jsme pouze prohlášeni za spravedlivé, protože strom není učiněn dobrým na základě svého dobrého ovoce, ale na základě něj se projevuje jako dobrý. Všechny tyto věci jsou však dovozovány mylně. Nic z nich nemá co do činění s touto pasáží. Kristus totiž tuto zásadu správně aplikuje pouze na proroky, tzn. na pravé nebo falešné učitele, jak jsem řekl.
Mat. 7:19 Každý strom, který nerodí dobré ovoce, bývá vyťat a hozen do ohně.
Mat. 7:20 Nuže, tedy po jejich ovoci je poznáte!
Viz Mat. 3:10 a také Jan 15:6, Ezech. 15:1–7; 19:10–14
Mat. 7:21 Ne každý, kdo mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, nýbrž ten, kdo plní vůli mého Otce nebeského, [ten vejde do království nebeského].
Ne každý, kdo mi říká atd. Pohleďte, zde Kristus jasně popisuje ovoce dobrého stromu, tzn. dobrého učitele, a křesťan, který má skutečně činit vůli našeho nebeského Otce by měl v pravdě nejen věřit v Něj a Jeho zákon, který oznámil Kristus, ale měl by totéž plnit ve všem i skutky. To říká sv. Augustin (lib. 2 de Serm. in Mont.). Proto Kristus říká „ne každý, kdo mi říká: Pane, Pane“, to znamená ne každý, kdo ve Mě věří jako v Pána a Boha nebo Mě jako takového vzývá, nebo kdo má Mé jméno často na rtech pro to, aby tím potvrzoval svoje slova a své učení, jako by kázal čisté Evangelium, jak se tím chlubí heretici – takový člověk, jak říkám, nevstoupí do paláce a království nebeského Otce, ale vstoupí tam ten, kdo bude činit vůli tohoto Otce, to znamená ten, kdo bude plnit Jeho přikázání. A ta jsou dvě. 1. Pravověrnou vírou věřit v Krista a 2. činy a skutky plnit Kristova přikázání. Protože „království nebeské se nedosáhne, když budete povinnost plnit jen slovem“. „Musíme něco dělat a obětovat něco svého, abychom dosáhli blažené věčnosti,“ říká sv. Hilarius. A „cestou do nebeského království je poslušnost, nikoliv [jen] vyslovování [toho] jména,“ říká komentář.
Mat. 7:22 Mnozí mi řeknou v onen den: Pane, Pane, copak jsme v tvém jménu neprorokovali a v tvém jménu nevymítali zlé duchy a v tvém jménu nečinili mnoho zázraků?'
Mnozí mi řeknou v onen den – v Soudný den. Bude to totiž poslední a největší den světa. Ten den bude bránou věčnosti a pošle ty, kteří konali dobré skutky, na požehnanou věčnost, a ty, kteří konali zlé skutky, na bídnou věčnost. „Pak,“ jak říká sv. Jan Zlatoústý, „budou skutky každého hovořit, zatímco jejich jazyk mlčet a ani se nebude moct jeden za druhého přimlouvat.“
Zdroj: Virgo Sacrata
Překlad: D. Grof
