Konkláve 2013: Bergogliovci se
brání (2019)
Louie Verrecchio
29. dubna
2019
12. dubna
LifeSite News zveřejnilo knižní recenzi napsanou Maikem Hicksonem o nové knize
Gerarda O´Connella „The Election of Pope Francis“ [Volba papeže Františka].
Bylo nám řečeno, že kniha:
…je svého druhu detailním deníkem,
v němž O´Connell popisuje atmosféru onoho třicetidenního období – 11.
února až 13. března 2013 – a to, jak se kardinálové, zastižení nepřipravení
nečekanou rezignací Benedikta XVI., pokoušeli rozpoznat, koho by mohli a měli
zvolit.
A kým tedy je tento O´Connell? Podle
Hickinsona je manželem argentinské novinářky Elisabetty Piquéové a osobním
přítelem Františka. Jak osobním?
Bergoglio také pokřtil jedno
z jeho dětí a setkal se s O´Connellovou rodinou těsně před konkláve.
O´Connell je římským korespondentem pro jezuitský časopis America vydávaným
otcem Jamesem Martinem, S.J.
Elisabetta Piquéová je také náhodou
autorkou autorizované biografie Francisco,
Vida y Revolución (František, život a revoluce), což je text ve
španělštině, který v anglicky mluvícím světě není příliš čtený. To však
neznamená, že jsou jeho odhalení ignorována.
Podle Piquéové existovala na
konkláve v roce 2013 při proceduře tajné volby jistá neregulérnost. Píše:
V pátém kole už [Bergoglio]
skoro dosáhne a překročí magickou hranici sedmdesáti sedmi hlasů. Děje se však
něco neočekávaného: po volbě, ale před tím než jsou hlasovací lístky čteny, je
sčitatel hlasů uvnitř krabice promíchává, ale pak si, když je počítá,
uvědomuje, že je zde jeden navíc, 116 namísto 115. Zdá se, že jeden
z kardinálů náhodou vložil do krabice dva hlasovací lístky, jeden
s volbou papeže a jeden prázdný, který se přilepil na aktuální hlasovací
lístek. Takové věci se stávají.
Než se
posuneme dál, zeptejme se, jak to ví, že se taková věc na konkláve v roce
2013 stala? Konec konců všichni kardinálové volitelé jsou přísahou vázáni
tajemstvím pod hrozbou exkomunikace.
Zdá se, že
odpovědí je, že je to sám Jorge „Pokorný“, kdo Piquéové odkryl tuto a mnoho
dalších podrobností ohledně toho, co se během této procedury dělo, včetně toho,
kolik a kteří kardinálové obdrželi hlasů během každého kola tajného hlasování.
Není to
překvapivé vzhledem k tomu, že je to tentýž člověk, který se nepovažuje
být vázán katolickým dogmatem.
Ano, jsou však tyto podrobnosti přesné?
Gerard
O´Connell, manžel Piquéové, ve své knize, která má být brzy vydána, předkládá
velmi podobný podrobný popis konkláve 2013. Michael Dean Winters, dopisovatel
National Catholic Reporter, ve své vlastní recenzi O´Connellovy knihy napsal:
Kdo to mohl prozradit? Kdo by si
volební souhrny pamatoval s takovou přesností? Jak můžeme tento popis
ověřit? Neznám odpovědi na tyto otázky, ale řeknu vám tohle: Když jsem je
předložil jednomu kardinálovi, odpověděl: „Myslím, že Gerard to trefil.“
V každém
případě skutečnost, že Piquéové převyprávění bylo publikováno dokonce i v L´Osservatore Romano, by měla přesnost
jejího líčení učinit nepochybnou. Někteří pozoruhodní jedinci podotkli, že
volební výsledky jako takové mohou být neplatné dle procedurálních pravidel
konkláve, jak je stanovil Jan Pavel II. v Apoštolské konstituci Universi Domenici Gregis.
Mezi nimi
velmi respektovaný italský novinář Antonio Socci, který přesně tuto obavu
vznesl ve své knize Non é Francesco.
Ještě
pozoruhodnější je postoj, který zaujal Rene Henry Gracida, emeritní biskup
diecéze Corpus Christi, který, kromě toho, že citoval výše zmíněnou
procedurální neregulérnost jako základ pro zpochybnění platnosti konkláve 2013,
napsal:
Jsem přesvědčen, že volba Jorge
Marii kardinála Bergoglia na konkláve v roce 2013 byla nejspíš buď nezákonná,
nebo neplatná nebo oboje, kvůli ustanovením v Apoštolské konstituci Universi Domenici Gregis, promulgované
svatým [sic] papežem Janem Pavlem II. Tato Apoštolská konstituce zakázala
takový druh komplotu, k jakému se přiznali kardinálové ze „sanktgallenské
mafie“, kterýžto komplot podléhal automatické exkomunikaci. Je nemožné, aby byl
exkomunikovaný kardinál zvolen papežem!!!
Biskup
Gracida také veřejně prohlásil: „Jsem přesvědčen, že papež Benedikt XVI. byl
hanebně přinucen rezignovat.“
To mě
přivádí zpět ke knize Gerarda O´Connella, která se soustředí převážně na
události, jež se staly před více než
šesti lety! Vzhledem k jeho konexím jistě měl již dávno snadný přístup
ke všem informacím obsaženým ve své knize; vlastně tomu docela dobře může být
tak, že tato kniha byla léta připravená k vydání. A proč je tedy
publikována právě teď?
Zdá se mi,
že přinejmenším jedním důvodem může být, že Godfried Danneels – ten kardinál,
který zjevně nepochopil význam [slova] omertá
a prostě nedokázal být zticha – konečně umřel. To je ten muž, který se otevřeně
vychloubal ohledně aktivit sanktgallenské „mafie“ a jejího úsilí odporovat
Benediktu XVI. a během konkláve v roce 2013 zajistit hlasy pro Jorgeho
Bergoglia.
Četba
recenze knihy Maike Hicksona mi říká, že datum zveřejnění O´Connellovy knihy je
– stejně jako mnoho dalších věcí spojených s „tzv. Františkovým pontifikátem“
(abych opět citoval P. Nicholase Grunera) – částí dobře promyšlené PR
iniciativy; konkrétněji řečeno, v tomto případě pokusem o minimalizaci
škod ve světle otázek, které jsou nadále vířeny a týkají se tzv. sanktgallenské
mafie s ohledem na konkláve 2013.
O´Connell se
obzvlášť snaží přesvědčit čtenáře, že se Bergogliovým jménem nevedla žádná
kampaň, a kromě toho, že o jeho kandidatuře diskutovali druzí, si sám Jorge
nebyl vědom jakéhokoliv pokusu ze strany sanktgallenské skupiny nebo kohokoliv
jiného, prosazovat jej, tím méně pak že by on dal svůj souhlas takovým
aktivitám.
Zde si
čtenáři mohou připomenout odhalení „strýčka“ Teda McCarricka ohledně „vlivného
Itala“, který jej povzbuzoval, aby při přípravě konkláve 2013 „přesvědčoval o
Bergogliovi“. Více o něm za chvíli…
O´Connell
zachází dokonce tak daleko, že cituje Bergoglia, jak říkal přátelům: „Nikdy
jsem nemyslel, že budu zvolen,“ a to i když se obecně přijímá a většinou
nepopírá, že byl druhým v pořadí na konkláve v roce 2005. To mi připomíná,
že Benedikt také tvrdil, že si nikdy nemyslel, že bude Bergoglio zvolen
v roce 2013. Protestuje někdo příliš?
Kdyby byl
v prsa se bijící, upovídaný Danneels ještě naživu, můžete se vsadit, že by
to jistě ve světle těchto popření komentoval, bohužel však byli bergogliovci
dostatečně chytří, aby počkali, až umře.
Část tohoto
stále se odvíjejícího příběhu se týká aktivit výše zmíněného Theodora
McCarricka, který byl, dle své dlouhodobě zneužívané oběti, Jamese Greina, již
od svých let v semináři v důvěrném spojení se sanktgallenskou
skupinou.
Zdá se, že
McCarrick ve službě cílům sanktgallenské skupiny možná udělal víc, než že jen „přesvědčoval“
o Bergogliovi. Dle zprávy Catholic News Agency:
„Když navštěvoval Řím, byl kardinál
McCarrick dobře známý tím, že rozdával obálky s penězi různým biskupům a
kardinálům po Kurii, aby jim poděkoval za jejich práci,“ řekl pro Catholic News
Agency jeden kardinál Kurie. „Odkud tyto „honoráře“ pocházely, nebo na co
přesně byly, nikdy nebylo jasné – mnozí je však přesto přijímali.“
McCarrick. Homosexualita. Peníze. Skandál ve
vatikánské bance. Benediktův tajemný odchod. Převzetí moci Jorgem Bergogliem.
V centru toho všeho je St. Gallen.
Zdá se, že rezignace
Theodora McCarricka dala do pohybu dominový efekt, který docela dobře může vést
ke snětí masky skutečně ďábelských sil, které již dlouho pracují ve Vatikánu, a
jehož detaily mají potenciál otřást vírou velké většiny katolíků.
Aniž bych
zašel někam dál, prostě jen řeku:
Jsem
přesvědčen, že to, co bylo doposud publikováno ohledně aktivit sanktgallenské
skupiny je jen vrcholkem velikého ledovce. I když v tuto chvíli nevěřím,
že tito zločinci budou vypuzeni, věřím přesto, že začíná jít do tuhého, pokud
jde o jejich prozrazení, i když omezené, a oni to vědí.
Proto
bergogliovci – a co je důležitější, velké finance a mocní zprostředkovatelé
jednosvětové vlády za nimi – rozhodli, že přišel čas, aby byla O´Connellova
kniha publikována.
Proto budu
někdy v nepříliš vzdálené budoucnosti očekávat nová odhalení týkající se
ruky sanktgallenské skupiny v odchodu Benedikta a v Bergogliově
dosazení do úřadu.
Zdroj: AKA Catholic
Překlad: D. Grof
