A co nedávné obvinění Františka, že upadl do hereze? (2019)

A co nedávné obvinění Františka, že upadl do hereze? (2019)

2. května 2019

Dotaz na redakci Tradition In Action:

Vážený pane Guimarãesi,

velmi si vážím vašeho názoru. Mohl byste mi říct, co si myslíte o nedávném obvinění papeže Františka ze strany některých učenců, že upadl do hereze? Ocenil bych rozbor této věci.

Děkuji za váš čas.

V Ježíši skrze Marii,

M.S.A.

Editor odpovídá:

Vážený M.S.A.,

díky za vaši úvahu.

Přečetl jsem Otevřený dopis biskupům katolické Církve. Abych odpověděl na vaši otázku, rozdělím svůj rozbor na části.

Co pochválit

Za prvé, obecný přístup. Jsem přesvědčen, že autor (autoři) a signatáři se ukazují být starostlivými katolíky pohnutými palčivým problémem ve svědomí: Nemohou mlčet ve světle slov a činů Františka, jež odporují zjevené pravdě. Rozhodli se tedy promluvit.

Otevřený dopis biskupům obviňuje papeže Františka z hereze

Protože předvídali, že zaslání dopisu Františkovi nic nezmění, adresovali svůj dopis obecně „biskupům katolické Církve“ s nadějí, že zde ještě budou dobří a odvážní biskupové, kteří budou naslouchat jejich úvahám a budou napomínat papeže.

Jejich souhrnný postoj ukazuje, že mají víru a naději. Jejich šetření také ukazuje, že vyvinuli vážné úsilí, aby prostudovali problém, kterým se zabývají.

Za všechny tyto body si zasloužili pochvalu.

Co kritizovat

1. Shledávám trochu obtížným sledovat vysvětlení obvinění ze strany autora (autorů) a signatářů, protože v textu je teoretické představení těchto obvinění daleko od představení důkazů, které je dokládají. Čtenář musí autorům věřit, dokud nedosáhne strany 4 a začnou se objevovat důkazy. Zdá se mi, že úvodní část obvinění je spíše jako závěr. Kdyby namísto toho každému obvinění těsně předcházely příslušné důkazy a seznam obvinění by se nechal na konec, čtenář by mohl lépe sledovat diskuzi.

2. Když jsem četl Otevřený dopis, zjistil jsem, že autor (autoři) a signatáři nepřímo představují papeže Františka jako oddělného od ostatních koncilních papežů nebo dokonce jako že je s nimi v rozporu. To je však mylný postoj. To, co dnes František dělá, není nic než důsledek padesáti let podobných nepřetržitých kroků pěti předešlých papežů.

František v Lundu následuje příkladů Benedikta XVI., který se objímá s německým luteránem Schneiderem po návštěvě ekumenické bohoslužby vychvalující Luthera v Erfurtu v roce 2011 a Jana Pavla II., který v říjnu 2013 líbá prsten anglikána Rowana Williamse

Dopis například Františka obviňuje z vychvalování Luthera a jeho nauky o ospravedlnění a z toho, že jel do Lundu a podepsal dokument s protestanty. To není žádná novota. Jan XXIII. přizval protestanty na koncil a mnohokrát je chválil. Pamatuji si, že jsem četl deklaraci protestanta Rogera Schutze, zakladatele Taizé, která říkala, že od Jana XXIII. slyšel, že protestanti nejsou mimo Církev Kristovu. Později Benedikt XVI. na pohřbu Jana Pavla II. podal Schutzovi Svaté přijímání, a když Schutz umřel, Benedikt prohlásil, že je v nebi.

Pavel VI. změnil mši, aby uspokojil protestanty; dal papežský prsten hlavě anglikánů Ramseyovi jako symbol „zasnoubení“ katolíků a anglikánů. Jan Pavel II. mnohokrát a mnohokrát chválil Luthera a jeho nauku o ospravedlnění. Pamatuji si, že texty Augsburské dohody – sepsané tehdejším kardinálem Josefem Ratzingerem – byly implicitním souhlasem s Lutherovými omyly ohledně ospravedlnění. Jan Pavel II. také mnohokrát navštívil protestantské chrámy a pronesl tam výroky, které zasluhují nejvyšší výtky. Benedikt XVI. také neskrýval svůj obdiv k Lutherovi.

Proč tedy teď tito učenci prezentují Františka jako někoho s odlišnými idejemi a odděleného od jeho předchůdců? Proč citují dokumenty Jana Pavla II. a Benedikta XVI., jako by posledně zmínění byli autentickými představiteli čisté katolické nauky, když to není pravda?

Vidím zde nedostatek poctivosti. Také cítím nedostatek odvahy. Signatáři jsou dost odvážní na to, aby šli proti Františkovi, když jde jeho renomé dolů z kopce, nemají však odvahu jít proti celé koncilní revoluci vedené šesti papeži v řadě.

Stejné vady jsem si všimnul u příkladů, jež Dopis předkládá ohledně Františkových heretických činů: přijal zástupce [revolučního hnutí] Túpac Amaru ve Vatikánu, použil [čarodějnickou berlu] stang na mládežnické mši, duhový kříž na Synodě, uzavřel dohodu s Čínou, která pravé katolíky předhazuje komunistickému vlkovi. Každému z těchto příkladů předcházely podobné kroky učiněné jinými koncilními papeži. Dopis tyto precedenty opomíjí.

3. Na konci svého dokumentu autor (autoři) a signatáři prezentují souhrn teologických názorů týkajících se heretického papeže, tj. co by Církev měla dělat v případě, kdy by nějaký papež upadl do hereze.

Říkají, že „kanonisté dosáhli shody v několika bodech týkajících se důsledků toho, kdy by nějaký papež upadl do hereze“.

To není pravda. Jak si lze nastudovat v nejlepší knize k tomuto tématu – Teologické hypotéze heretického papeže od Arnalda Xaviera da Silveiry – neexistuje u tohoto tématu shoda. Existují různé teologické názory, které se seskupují do škol. Žádná z těchto škol nereprezentuje oficiální názor katolické Církve.

Proto v této věci neexistuje žádné rozhodnutí ze strany Církve. Každý katolík, který věc dostatečně prostudoval, je oprávněn mít nějaký názor nebo následovat tu či onu školu, ale jakákoliv poznámka, že se Církev definitivně rozhodla pro ten či onen názor, je mylná.

Signatáři se odchylují od této pseudoshody a pokoušejí se vnucovat takový důsledek, že jestliže biskupové napomenou papeže a on neodvolá [své hereze], přestane být papežem. Jak jsem dříve řekl, toto mohou hájit teoreticky, ale nemohou z toho vyvodit praktický důsledek, aniž by riskovali, že se učiní autoritativnějšími než Církev.

Závěrečné zhodnocení

Protože jste se ptal na můj názor, zde předkládám, jak vidím problém já, a kam tento Dopis v celkovém náhledu krize, jíž trpíme od Druhého vatikánského koncilu, řadím.

Jsem přesvědčen, že všichni koncilní papeži, nikoliv jen František, upadli do hereze univerzální spásy.

Zastávám teologický názor, že papež, který upadá do hereze, zůstává před Církví nadále papežem do chvíle, kdy se jeho hereze stává „veřejnou a notoricky známou“. Notoricky známou zde znamená výslovně známou všem. Tuto podmínku interpretuji tímto způsobem: Když značná část katolíků ví, že je papež heretik, odmítne mu poslušnost; a on tudíž nemůže vládnout Církvi. Bez autority buď musí rezignovat, nebo jeho akty postrádají vliv na katolíky. V každém případě se zabraňuje herezi.

Protože věřím, že toto je správný názor, vnímám Otevřený dopis katolickým biskupům jako prvek, který zvyšuje povědomí o tom, že papež František je heretik. Ačkoliv je nedokonalá v bodech, jež jsem zmínil, je to přesto další iniciativa, která otevírá oči mnohým a pomáhá jim zaujmout postoj odporu. Myslím, že totéž se děje s Dubii čtyřech kardinálů, synovským napomenutím 95 učenců z řad kléru i laiků, i s dalšími veřejnými postoji zaujímanými tím či oním církevním prelátem.

Doufám, že tyto úvahy odpovídají na vaše otázky.

Se srdečným pozdravem,

Atila S. Guimarães

Zdroj: Tradition In Action

Překlad: D. Grof