Komentář Eleison DLIV – Rodičovství dnes - II (2018)
(554)
24. února
2018
RODIČOVSTVÍ DNES - II
Když zde
rodiče minulý týden četli otázku, zda vědí, co dnes rodičovství vyžaduje,
člověk doufá, že se necítili být obviňováni. Jsou pod velkým tlakem ze strany
celého prostředí obklopujícího jejich děti, a když jsou duše pod tlakem, Bůh od
nich nevyžaduje, aby činily nemožné, ale jen to, co mohou. Proto ctihodný
Holzhauser u listu k druhé ze sedmi církví v Asii, která odpovídá
církevnímu věku mučedníků (Zj II, 8-11), vysvětluje, že jestliže katolíci ze
Smyrny od Ducha Svatého nedostávají žádné pokárání či výtku, jako ostatních pět
církví, je to proto, že katolíci při pronásledování potřebují povzbuzení a ne
kritiku.
A Bůh ví, že
katolíci usilující o spásu duší svých dětí, jsou pronásledováni, ještě ne
krvavě, ale nanejvýš silně. Protože, když se lidé například obracejí
k umělé inteligenci, aby si z robota udělali svého boha, pak nejen
ztrácejí skutečného Boha, ale ztrácejí veškeré pojetí rozdílu mezi strojem a člověkem,
nemluvě ani o rozdílu mezi mužem a ženou nebo mezi rodiči a dětmi. Jak může
prostředí důvěřující ohledně své budoucnosti v umělou inteligenci mít jakékoliv
pochopení nebo sympatie k rodině, jak ji Bůh naplánoval?
Jak mi
napsal jeden čtenář, východní komunismus brutálně zacházel s kýmkoliv, kdo
nedržel linii, ale alespoň byl nepřítel spásy rozpoznatelný, zatímco to, co
může člověk nazvat na Východě či Západě konzumerismem je o dost rafinovanější –
namísto brutálního zacházení pouze marginalizuje a dělá z opravdových
katolíků „nenormální“, zatímco děti tolik chtějí být „normální“ s chytrými
telefony jako všechny ostatní děti atd... Konzumerismus se třpytí jako jeho
barevná světla, a tak jsou děti přetvářeny na bezmyšlenkovité roboty, dostatečně
chytré, pokud přijde na ovládání technologie a strojů, ale bez jakéhokoliv
ponětí o základních lidských otázkách, protože je nikdy neučí číst, nebo číst
mezi řádky, jako to člověk dělal za komunismu, a jsou připraveny o všechny
nástroje myšlení. Všude kolem nás roste generace androidních loutek.
Co tedy
rodiče v protikladu k tomu, co dělat nemohou, dělat mohou, aby své
děti přivedli na cestu do nebe (později bude na vlastní volbě dětí, jestli na
ni zůstanou)? Za prvé, několik základních věcí. Bůh existuje a chce spasit
všechny děti, a nám všem dává pomoc Své Matky a neviditelných, ale mocných
andělů strážných, kteří jsou na straně všech pravých rodičů. Doma učiňte
všechny tyto nadpřirozené skutečnosti částí každodenního života a učiňte
každodenní život nadpřirozeným, dokonce i tehdy, když rodičovský zdravý rozum
zabraňuje tomu, aby byly děti odpuzovány umělou přemírou náboženství.
Pak na
úrovni přirozena dávejte svým dětem tolik času, kolik vidíte, že potřebují.
Láska se hláskuje Č-A-S. Aby se děti staly lidskými, musí být formovány lidmi,
nikoliv přístroji. A přirozenými formovači dětí jsou jejich rodiče, které mají
ohromný přirozený vliv na své děti, jen pokud jej rodiče použijí, namísto, aby
se jej vzdali. Ustanovte pravidelné rodinné jídlo u stolu a při jídle mluvte.
Čínské přísloví: „Poučujte své děti u stolu, svou ženu na podušce.“ Mluvte o
politice, zvláště o rozdílu mezi realitou a tím, co média prezentují jako
realitu. Upozorňujte děti, aby byly mimo domov obezřetné, ale řekněte jim
pravdu o 11. září [2001] a o Obrovské lži (mezi pěti a sedmi miliony). Ano,
řekněte jim o tom, jakmile budou schopné to chápat (ne dřív), aby si uvědomily,
v jakém světě lží nám Bůh dal žít jako trest za naše odpadlictví. Vždy
přidejte náboženský rozměr, protože tam vždy je, a děti musí chápat, že je to
Bůh, na kom záleží. Ale nejen skrze zbožnost – Naše Paní Fatimská
prosazuje růženec i zasvěcení Ruska.
Pak o něco
praktičtěji: dostaňte z domu všechnu možnou elektroniku. Poučte děti, proč
nedovolíte televizi nebo chytré telefony pod svou střechou, a pokud se
neobejdete bez internetu, poučte je proč je pod hmotným (nikoliv jen
elektronickým) zámkem. A zaměstnejte jejich ruce, kluci ať rozmontovávají
motorku nebo se zabývají tesařinou, dívky šitím a vařením, a všechny ruce
růžencem. A namísto televize zkuste každý večer rodinnou četbu z „Poémy o
Bohu Člověku“ (dřívější název) od Marie Valtorty. Směšné? Zkuste to. Možná
zjistíte, že „Poéma“ je Boží odpověď na televizní přijímač!
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
