pondělí 26. února 2018

Komentář Eleison DLIV – Rodičovství dnes - II (2018)


Komentář Eleison DLIV – Rodičovství dnes - II (2018)
(554)
24. února 2018
RODIČOVSTVÍ DNES - II
Když zde rodiče minulý týden četli otázku, zda vědí, co dnes rodičovství vyžaduje, člověk doufá, že se necítili být obviňováni. Jsou pod velkým tlakem ze strany celého prostředí obklopujícího jejich děti, a když jsou duše pod tlakem, Bůh od nich nevyžaduje, aby činily nemožné, ale jen to, co mohou. Proto ctihodný Holzhauser u listu k druhé ze sedmi církví v Asii, která odpovídá církevnímu věku mučedníků (Zj II, 8-11), vysvětluje, že jestliže katolíci ze Smyrny od Ducha Svatého nedostávají žádné pokárání či výtku, jako ostatních pět církví, je to proto, že katolíci při pronásledování potřebují povzbuzení a ne kritiku.
A Bůh ví, že katolíci usilující o spásu duší svých dětí, jsou pronásledováni, ještě ne krvavě, ale nanejvýš silně. Protože, když se lidé například obracejí k umělé inteligenci, aby si z robota udělali svého boha, pak nejen ztrácejí skutečného Boha, ale ztrácejí veškeré pojetí rozdílu mezi strojem a člověkem, nemluvě ani o rozdílu mezi mužem a ženou nebo mezi rodiči a dětmi. Jak může prostředí důvěřující ohledně své budoucnosti v umělou inteligenci mít jakékoliv pochopení nebo sympatie k rodině, jak ji Bůh naplánoval?
Jak mi napsal jeden čtenář, východní komunismus brutálně zacházel s kýmkoliv, kdo nedržel linii, ale alespoň byl nepřítel spásy rozpoznatelný, zatímco to, co může člověk nazvat na Východě či Západě konzumerismem je o dost rafinovanější – namísto brutálního zacházení pouze marginalizuje a dělá z opravdových katolíků „nenormální“, zatímco děti tolik chtějí být „normální“ s chytrými telefony jako všechny ostatní děti atd... Konzumerismus se třpytí jako jeho barevná světla, a tak jsou děti přetvářeny na bezmyšlenkovité roboty, dostatečně chytré, pokud přijde na ovládání technologie a strojů, ale bez jakéhokoliv ponětí o základních lidských otázkách, protože je nikdy neučí číst, nebo číst mezi řádky, jako to člověk dělal za komunismu, a jsou připraveny o všechny nástroje myšlení. Všude kolem nás roste generace androidních loutek.
Co tedy rodiče v protikladu k tomu, co dělat nemohou, dělat mohou, aby své děti přivedli na cestu do nebe (později bude na vlastní volbě dětí, jestli na ni zůstanou)? Za prvé, několik základních věcí. Bůh existuje a chce spasit všechny děti, a nám všem dává pomoc Své Matky a neviditelných, ale mocných andělů strážných, kteří jsou na straně všech pravých rodičů. Doma učiňte všechny tyto nadpřirozené skutečnosti částí každodenního života a učiňte každodenní život nadpřirozeným, dokonce i tehdy, když rodičovský zdravý rozum zabraňuje tomu, aby byly děti odpuzovány umělou přemírou náboženství.
Pak na úrovni přirozena dávejte svým dětem tolik času, kolik vidíte, že potřebují. Láska se hláskuje Č-A-S. Aby se děti staly lidskými, musí být formovány lidmi, nikoliv přístroji. A přirozenými formovači dětí jsou jejich rodiče, které mají ohromný přirozený vliv na své děti, jen pokud jej rodiče použijí, namísto, aby se jej vzdali. Ustanovte pravidelné rodinné jídlo u stolu a při jídle mluvte. Čínské přísloví: „Poučujte své děti u stolu, svou ženu na podušce.“ Mluvte o politice, zvláště o rozdílu mezi realitou a tím, co média prezentují jako realitu. Upozorňujte děti, aby byly mimo domov obezřetné, ale řekněte jim pravdu o 11. září [2001] a o Obrovské lži (mezi pěti a sedmi miliony). Ano, řekněte jim o tom, jakmile budou schopné to chápat (ne dřív), aby si uvědomily, v jakém světě lží nám Bůh dal žít jako trest za naše odpadlictví. Vždy přidejte náboženský rozměr, protože tam vždy je, a děti musí chápat, že je to Bůh, na kom záleží. Ale nejen skrze zbožnost – Naše Paní Fatimská prosazuje růženec i zasvěcení Ruska.
Pak o něco praktičtěji: dostaňte z domu všechnu možnou elektroniku. Poučte děti, proč nedovolíte televizi nebo chytré telefony pod svou střechou, a pokud se neobejdete bez internetu, poučte je proč je pod hmotným (nikoliv jen elektronickým) zámkem. A zaměstnejte jejich ruce, kluci ať rozmontovávají motorku nebo se zabývají tesařinou, dívky šitím a vařením, a všechny ruce růžencem. A namísto televize zkuste každý večer rodinnou četbu z „Poémy o Bohu Člověku“ (dřívější název) od Marie Valtorty. Směšné? Zkuste to. Možná zjistíte, že „Poéma“ je Boží odpověď na televizní přijímač!
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof