neděle 30. srpna 2015

Komentář Eleison CDXXIV – Neúnavní Římané (2015)



Komentář Eleison CDXXIV – Neúnavní Římané (2015)
(424)
29. srpna 2015
NEÚNAVNÍ ŘÍMANÉ
Zvěsti přicházející z Bratrstva sv. Pia X., zdá se, potvrzují spekulaci těchto „Komentářů“ z minulého týdne (viz KE z 22. srpna), že Řím chce dohodu s FSSPX. Zvěsti hovoří o tajném setkání, jež se konalo na počátku tohoto měsíce, kde vůdci FSSPX diskutovali finance a „věroučnou preambuli“. Byla to stejná preambule zmíněná kardinálem Müllerem 3. srpna? Vypracovaná Římem, aby ji FSSPX podepsalo? Kardinál řekl, že to bude pro jakoukoliv dohodu nutné, zatímco biskup Schneider neviděl žádný věroučný problém, protože Druhý vatikánský koncil byl jenom „pastorační“. Ale se zvěstmi nebo bez nich, připomeňme si neměnné základy.
Šestnáct oficiálních dokumentů Druhého vatikánského koncilu dohromady představuje novou vizi Boha, života a člověka, nové náboženství v souladu s moderním světem soustředěným na člověka, ale v rozporu s katolickým náboženstvím soustředěným na Boha, které se podstatně nezměnilo po více než 1900 let. Obě náboženství učí svou vizi Boha, života a člověka, obě jsou doktrinální, ale tyto dvě doktríny jsou v rozporu. Skrze dovedné dvojznačnosti – dvojznačnost je typickým znakem oněch šestnácti dokumentů – však byli koncilní otcové přesvědčeni, že zde neexistuje žádný rozpor a tak, když hlasovali ve prospěch těchto dokumentů, existovaly tři důvody, proč se katolíci po celém světě ztotožnili s tímto novým náboženstvím: jeho rozpor s pravou Vírou byl dovedně zamaskován, byl katolíkům vnucen téměř všemi církevními autoritami od papežů směrem dolů, a bylo o dost snazší jej praktikovat, než praktikovat předkoncilní náboženství.
Bůh však pozvedl pravého pastýře, arcibiskupa Lefebvra, aby trval na věroučném rozporu, aby se postavil nevěrným církevním autoritám a aby pokračoval v praktikování předkoncilního náboženství pro jakékoliv duše, jež si chtěly dát tu práci. A ty byly dostatečně početné, aby se arcibiskupovo Bratrstvo rozšířilo po celém světě do doby než v roce 1991 zemřel. Ale jeho nástupci na čele jeho Bratrstva se narodili po druhé světové válce do velice odlišného světa od světa arcibiskupa narozeného před první světovou válkou. Nevnímali svět či nauku tak, jak je viděl on, takže neměli stejnou motivaci, jako měl on, aby se nadále stavěli církevním autoritám, ačkoliv ještě sami nechtěli koncilní uvolnění církevní disciplíny (jež chce nyní stále více tradicionalistů). Bylo prostě jen otázkou času než přitažlivost Říma uplatní svou sílu.
Co se týká Římanů, ti byli zatvrzelí ve svém novém koncilním náboženství a tak od roku 2000 otevřeně vítali všechny snahy o kontakty ze strany FSSPX, protože jeho nauka a praxe nezměněného katolicismu byly stálou výtkou vůči jejich zednářským novotám a ustavičnou hrozbou pro ně jako neporažené nepřátelské hnízdo v týlu jinak naprosto úspěšné invaze. Proto jak Římané chtějí pohltit FSSPX do své Novocírkve, tak se současní vůdci FSSPX chtějí vydat zpět pod autoritu oficiální církve Říma. Je to manželství uzavřené v pekle a sladcí noví duchovní jako biskup Schneider nevidí žádný problém, protože nevidí nebo nechtěli vidět skrytý rozpor základní nauky.
Kardinál Müller má tedy v tomto ohledu pravdu. Mají-li dva lidé odlišné vize Boha, života a člověka, jakákoliv dohoda mezi nimi může být jen relativně povrchní. Nedá-li se tedy FSSPX přimět k opuštění dogmatu nebo spíše podkopání veškerého katolického dogmatu zednářským superdogmatem, že všechno dogma je žvástem, pak FSSPX musí za zdmi Říma působit jako trojský kůň. Proto bude kardinál trvat na preambuli, zda sepsané Římem nebo FSSPX není důležité, pokud se velká část tradicionalistů, stejně jako většina katolíků po Druhém vatikánském koncilu, nechá oklamat věroučnými dvojznačnostmi. Ty budou geniální.
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof