Komentář k Preambuli navržené biskupem Fellayem (2013)
Autorem je kněz FSSPX.
Byl jsem požádán o své první dojmy ohledně textu dnes publikovaného na La Sapiniére a jiných dobrých webových stránkách odporu vůči zradě. Doufám, že někdo kvalifikovanější než já bude mít čas prostudovat všechny nuance této preambule, jisté problematické body se však již dají snadno rozpoznat. Zde tedy je, jak jsem byl požádán, několik upřímných poznámek.
Jak sám biskup Fellay řekl v květnu nebo červnu 2012, reakce na tento text bude záviset na myšlenkovém založení osoby, která jej čte. („Růžové nebo černé brýle...“) V podstatě po několika odstavcích znovu potvrzujících vztah k papeži a tradiční nauce narazíme na některá pohoršující tvrzení. Tato směsice pravdy a klamu člověku připomíná metody modernistů, jak je v Pascendi odsuzuje sv. Pius X. Jinak řečeno to, co zde máme, je dvojznačný text, který je sám o sobě vážným omylem, protože jen stěží můžeme doufat, že znovu obnovíme Církev, jestliže máme za základ mylné chápání. Není to ani čestné vůči Římu, ani to není čestné vůči Tradici. Generální rada nám v podstatě ukazuje, že věří, že účel světí prostředky. Přece jen však má ještě trochu studu a tak bylo na Odporu, aby tento text publikoval.
Zde je tedy několik bodů, které způsobují problémy, abychom řekli alespoň to.
- Nikoliv překvapivě v tomto textu nacházíme, co jsme již nějakou dobu věděli, protože to odkryl P. Pfluger 5. června 2012 ve Fanjeaux, myslím, a je to samo o sobě ohavností [odstavec III.4]. Říci, že Druhý vatikánský koncil činí explicitními „jisté aspekty“ implicitně obsažené v úplné Tradici Církve, znamená, že jsme tento pastorační koncil (který zednáři a modernisti vychýlili a zmocnili se jej) položili na stejnou úroveň jako všechny ostatní legitimní naukové koncily. Když se nad tím zamyslíte, Druhý vatikánský koncil se více podobá tajnému srazu spiklenců a intrikánů, než pravému koncilu, i když mu předsedali a schválili jej dva papeži, protože tito dva papeži jej využili nelegitimně: využili jej k provedení revoluce v Církvi. Proto to nazývám srazem spiklenců. První věcí, kterou katolický papež učiní, bude, že prohlásí tento koncil za nelegitimní a neplatný, jak tomu bylo v případě několika východních koncilů na počátku Církve.
- Druhým vážným omylem této části textu je, že neříká, které aspekty Tradice byly Druhým vatikánským koncilem údajně učiněny explicitními. Mluví se o náboženské svobodě? Znamená to kolegialitu? Nebo „subsistit in“? Nebo ekumenismus? Nebo povolení sloužit mši v národních jazycích? Nebo povolení nosit kněžský oblek namísto sutany?
- Třetí věcí, která mě napadá, je, že namísto toho, aby se řeklo, že zde existují mylné texty, které prostě nemohou být vykládány správným způsobem, se říká, že existuje způsob jak prodiskutovat věci, aby se došlo ke správnému výkladu. Již neříkáme, že Druhý vatikánský koncil učí nauky dříve zavržené tradičními papeži. To však jde proti tomu, co byl vždy náš postoj, že na Druhém vatikánském koncilu existují tři druhy dokumentů: „dobré části“, části, které se musí číst ve světle Tradice a dokumenty, které se musí úplně opravit. (srovnej Katechismus P. Gaudrona, č. 29)
- Celkově tedy tato Preambule říká, že budeme věrní Tradici, že jme však připravení dát věroučné otázky stranou. Jsme připravení podepsat dohodu nyní a nějaké komisi se v budoucnu uloží úkol, aby objasnila body Druhého vatikánského koncilu, které se jeví odporovat Tradici (srovnej odst. III.6). Toto se tedy v podstatě rovná tomu, že se stanoví princip, že jsme připravení podepsat čistě praktickou dohodu bez toho, že bychom nejprve opravili omyly Druhého vatikánského koncilu.
- Namísto prohlášení proti nové mši jako něčemu, co vážně podkopává majestát Všemohoucího Boha a je tak proto závažným hříchem proti prvnímu přikázání. Spokojíme se nyní prostě s tím, že uznáme její platnost za jistých podmínek (srovnej odst. III.7). Skrýváme pod nádobu skutečnost, že Novus Ordo Missae přímo napadá největší poklad Církve, zdroj nadpřirozeného života, kterým je Oběť Hlavy Církve, Našeho Pána Ježíše Krista.
- Pak je tu uznání Kodexu kanonického práva z roku 1983, jemuž se šťastně podřizujeme. Arcibiskup Lefebvre řekl, že tento Kodex nesnáší, Kodex otrávený teoriemi Druhého vatikánského koncilu. Připomeňme si kánon 844, který dovoluje „communicatio in sacris“, sdílení svátostí mezi katolíky a nekatolíky (srovnej odst. III.8).
Závěrem, tato věroučná preambule nám ukazuje, jak hluboko do propasti generální rada klesla. Potvrzuje varování z Katechismu P. Gaudrona, který nás varuje před smrtelným nebezpečím infekce, která je následkem pravidelného styku s římskými autoritami (viz str. 291-294 ve vydání z roku 2008). Utinam! Kéž by nebesa bývala dala, aby generální rada učinila Katechismus P. Gaudrona svým čtením před spaním. Pak bychom nebyli tam, kde nyní jsme!
Zdroj: The Recusant
Překlad: D. Grof
