Katechismus krize v FSSPX – 1. díl (2013)
Autorem je francouzský kněz FSSPX; původní text byl otištěn na http://www.lasapiniere.info/catechisme-de-la-crise-dans-la-fraternite/
1) Je zde opravdu krize?
Ano. Bp. Fellay hovoří o „velmi velké zkoušce v FSSPX“ (Econe, 7.9.2012); „Bolestné zkoušce“ s „vážnými problémy“ (Cor Unum, listopad 2012). „Největší, jakou jsme kdy měli.“ (1.11.2012)
2) Proč o těchto problémech mluvit na veřejnosti?
Z jednoduchého důvodu, že nesmíme „nikdy říkat, že tyto teologické rozhovory jsou věcí pro odborníky a netýkají se nás. Je nutné ukázat, že tento případ je přesným opakem: protože se dotýkají víry, týkají se tyto věci nás všech, kléru i laiků. Musíme se proto usilovně snažit pochopit tyto věci a snažit se, aby byly pochopeny.“ (P. de Cacqueray, Suresnes, 31.12.2008)
3) Proč o těchto problémech pojednávat formou katechismu?
Protože jak řekl Msgr. Fellay: „Katolická Církev vědomá si životní potřeby duší, které se musí učit pravdy Víry, se vždy snažila zpřístupnit svým dítkám učení věčných pravd.. Kéž stránky katechismu poučují duše dobré vůle...“ (Předmluva ke katechismu křesťanské věrouky)
4) V čem přesně tato krize FSSPX spočívá?
„Došlo ke zpochybnění autority, radikálnímu zpochybnění, protože byly obviněny autority, že již nesměřují Bratrstvo k jeho cíli.“ (Bp. Fellay, Cor Unum, listopad 2012)
5) Nebyla ale tato krize překonána na generální kapitule v červenci 2012?
Ne. „Existuje nedůvěra k autoritě.“ (Bp. Fellay, Econe, 7.9.2012)
6) Proč se nemoc neléčila?
Protože, jak sám Bp. Fellay uznal: „Jsem si dobře vědom, že toto se nestane za den a je zbytečné říkat: ´Věřte nám!´. V závislosti na faktech, činech se [důvěra] postupně vrátí. V návaznosti na fakta a skrze činy se pomaličku vrátí.“
7) Nestaly se tedy ze strany Menzingenu od té doby žádné významné kroky?
Samozřejmě! Vyloučení Bp. Williamsona!
8) Je to však dost na to, dojít k závěru, že krize stále pokračuje? Museli byste, kromě některých disciplinárních záležitostí, prokázat, že pokračuje pozvolný věroučný úpadek.
Přesně to učiníme: vysvětlíme, jak a proč Menzingen pokračuje po špatné cestě.
9) Proč by měl Menzingen jít po špatné cestě?
Protože autority FSSPX se odmítají oprostit od dvojsmyslnosti, kterou stvořily.
10) Co je to za dvojsmyslnost?
Je dvojí a týká se dvou kroků přijatých Benediktem XVI., které jsou materiálním způsobem příznivě nakloněny Tradici a které Bp. Fellay prezentuje, jako formálně příznivě nakloněné Tradici.
11) Co tato zvláštní slova znamenají?
Máte-li cement, písek a štěrk, máte materiálně řečeno dům, nikoliv však formálně. Je tu veliký rozdíl.
12) Co je tím prvním krokem Benedikta XVI., který je problémem?
Tím je Motu Proprio papeže Benedikta XVI. o užívání římské liturgie, která předcházela reformě z roku 1970. Biskup Fellay tvrdí, že „skrze Motu Proprio Summorum Pontificum papež Benedikt XVI. vrátil tridentské mši právoplatné místo, když jasně prohlásil, že Římský misál promulgovaný sv. Piem V. nebyl nikdy zrušen.“ (Menzingen, 7.7.2007)
13) Kde je dvojsmyslnost?
Ve skutečnosti Motu Proprio říká, že tradiční mše nebyla nikdy zrušena jako mimořádná forma, ale byla zrušena jako řádná forma. Tímto krokem Benedikt XVI. učinil to, že římský mešní ritus ztratil de iure svůj statut jako jediná řádná a oficiální forma a degradoval jej na statut „mimořádné formy“, poté, co jej ponížil, když srovnal jeho svatost se „zmetkovým ritem“. Navzdory těmto faktům neexistuje žádný oficiální dokument Menzingenu odsuzující toto liturgické soužití.
14) To je ale jen způsob, jak věci vidíte vy.
Ne, je to také pohled P. de Cacqueraye v jeho Dopise přátelům a dobrodincům z roku 2009. „Motu Proprio“, řekl, „neodpovídá prvnímu požadavku FSSPX a není odpovědí na něj s výjimkou toho, když hovoříme materiálně.“ (Suresnes, 31.12.2008) Co víc, arcibiskup Lefebvre nás poté, co si uvědomil, že podpis dohody s Římem v květnu 1988 byl omylem, uvedl po svěcení biskupů do pohotovosti: „Jasně můžete vidět, že nás chtěli přivést zpět do koncilní Církve... chtějí nám vnutit tyto novoty, aby se vypořádali s Tradicí. Nedovolí nic z úcty k tradiční liturgii, ale jen proto, aby oklamali ty, kterým ji dají a aby oslabili náš odpor, aby vrazili klín do tradicionalistického tábora, aby jej zničili. To je jejich politika, jejich taktika...“ (Econe, 9.9.1988)
15) Jak tedy měl Bp. Fellay býval odpovědět?
Stejně jako kdysi Bratrstvo odpovědělo na podobný krok Říma (indult z roku 1984). Generální představený FSSPX řekl, že tento indult je „pro metafyziku práva zhoubný“. Může být pouze „argumentum ad hominem,“ protože „ jeho podmínky jsou nepřijatelné“. Katolík, „který myslí s Církví, může indult považovat pouze za základ požadavku.“ (Cor Unum, červen 1985)
16) Takže striktně řečeno, první požadavek FSSPX nebyl splněn?
V podstatě generální kapitula z roku 2006 hovořila o „nutnosti mít dva požadavky“ v „diskuzi s Římem“. Záznam připomněl první: „Naprostou svobodu pro tridentskou mši bez jakýchkoliv podmínek.“ Osvobození mše však, ještě navíc k již zmíněnému podvodu, nebylo bezpodmínečné. Článek 2 Motu Propria dává tuto svobodu sloužit mši bez potřeby mít „dovolení ani Apoštolského stolce, ani svého Ordináře“ pouze pro mše sloužené bez účasti lidu“.
17) Neměli bychom tedy již dále vést rozhovory s římskými autoritami?
Kdybychom respektovali to, co rozhodla generální kapitula v roce 2006, pak je to pravda, neměli. A přesto biskup Fellay učinil pravý opak, protože poté, co zavzpomínal na „hegeliánský přístup Benedikta XVI., dle nějž změna, která je nutná, nemůže být roztržkou s minulostí,“ napsal: „Pokud jde o Řím, nevíme, jak a kdy se situace může změnit, dáváme proto přednost tomu, připravit půdu pro rozhovory vedené ad hoc skupinou a nenechat se zaskočit, pokud přijdou nějaká překvapení.“ (Cor Unum, 16.7.2007)
18) Co je oním druhým krokem Benedikta XVI., který představuje problém?
Tím je výnos snímající exkomunikace latae sententiae z biskupů Bratrstva (21.1.2009), který neodpovídá ani druhému požadavku kapituly z roku 2006, který žádá: „Zrušení exkomunikačního výnosu nad čtyřmi biskupy.“
Protože stejně jako v roce 1988: „Pro Řím je cílem těchto rozhovorů smíření, jak říká kardinál Gagnon, návrat ztracených ovcí do stáda. Když přemýšlíme o historii vztahů mezi Římem a tradicionalisty od roku 1965 do naší doby, musíme říci, že jde o jedno kruté, vytrvalé pronásledování, které nás má přinutit podrobit se koncilu. Koncilní, modernistický Řím dneška by nemohl nikdy tolerovat existenci zdravé, silné větve Církve, která jej svou životaschopností odmítá.“ (Abp. Lefbvre, Econe, 19.6.1988)
19) Nezáleží ale přece až tak mnoho na tom, zda jsou exkomunikace „zrušeny“, nebo „sňaty“, ne?
„Bratrstvo odmítá žádat o ´snětí sankcí´. Chce ´zrušení exkomunikačního výnosu´ a každý může vidět, že terminologie, kterou jsme užívali pro dosažení této žádosti, byla takto uzpůsobena. Chceme manifestovat naše přesvědčení, že sankce jsou neplatné.“ (P. de Cacqueray, Suresnes, 31.12.2008)
20) Výsledek se ale dostavil a navzdory všemu je pozitivní!
„Jestliže to, o čem hovoříme, je opravdu zrušení výnosu – a nikoliv snětí exkomunikací – pak to bude počátkem nápravy bezprecedentní nespravedlnosti, o níž víme, a budeme se z toho moct radovat. Jestliže to však bude „snětí exkomunikací“, pak je to docela jiné. To by neodpovídalo našemu druhému požadavku a neočišťovalo by to naše biskupy od nespravedlivých soudních řízení, která vůči nim byla uplatněna. Dovolíme-li, aby se myslelo, že tyto vyřčené tresty nebyly neplatné a možná byly i zasloužené, nevyústí to v jistém smyslu přinejmenším v nové hlubší zlo? V takovém případě Řím pod zdáním slitování odvolal tresty, které byly aktem učiněným platně či legitimně.“ (P. de Cacqueray, Suresnes, 31.12.2008)
21) Jak Bp. Fellay na veřejnosti reagoval na snětí exkomunikací?
Vyjádřil svůj „synovský vděk Svatému otci za tento krok, který přesahuje FSSPX, a bude z něj mít prospěch celá Církev... Kromě uznání vůči Svatému otci a všem, kteří mu pomáhali učinit tento odvážný krok, jsme šťastní, že výnos z 21. ledna vnímá „rozhovory“ se Svatým stolcem jako nezbytné... V této nové atmosféře máme pevnou naději, že brzy dojdeme k uznání práv katolické Tradice.“ (Menzingen, 24.1.2009)
22) Polemizoval tehdy někdo s tímto oficiálním prohlášením?
Ano. Při příležitosti setkání [francouzských] priorů se jeden z nich vyjádřil, že komuniké lže, klame naše věřící, a že věc potřebuje vyjasnit. Použil tento obraz: „Když si objednám hruškový závin a donesou mi jablečný závin, nemohu říci, že jsem dostal to, o co jsem žádal.“
23) Uvedl Bp. Fellay na pravou míru postoj, který zaujal?
Ne. Následujícího roku byl prior umlčen a jmenován řadovým knězem na novém místě. Mezitím Bp. Fellay napsal v interním věstníku Bratrstva: „Ve stejné době, kdy jsem předal kardinálovi kytici [růženců – pozn. překl.] pro papeže Benedikta XVI., obdržel jsem z jeho rukou výnos podepsaný kardinálem Re, datovaný 21. ledna. Jak v tom nevidět ruku Naší Paní? Přísahám vám, ještě dnes jsem tím ohromen. Jde to za lidská očekávání, i když výnos mluví o snětí [prominutí] exkomunikací a nikoliv o zrušení výnosu z roku 1988, a i přesto, že tento text uspořádává věci tak, aby Svatý stolec neztratil tvář. Podstatnou věcí nadále je, že exkomunikace – proti nimž jsme vždy vznášeli námitku – již neexistují a námi navrhovaná cesta rozhovorů o jádru problému (nauka, víra atd.) je uznána jako nezbytná.
24) To, na čem záleží, je jistě výsledek?
Ne, protože [vyjádření, že] „Podstatnou věcí je, že exkomunikace již neexistují“ je jiným způsobem, jak říci, že jsme spokojení, že věc máme materiálně, zatímco jsme ji chtěli formálně.
25) Navzdory těmto „i když“ tedy biskup Fellay považoval druhý požadavek za splněný?
Ano. Nejenže se zapojil do rozhovorů s Římem, ale začal již hovořit se členy [Bratrstva] o „kanonické situaci až to bude možné“, kde „bychom nutně museli mít nějaký systém ochrany na čele s výborem na obranu Tradice v Římě, jak arcibiskup Lefebvre tak moudře předvídal.“ (Cor Unum, 8.2.2009)
26) Započali jsme tedy rozhovory s Římem na falešném základě?
Naprosto, protože „nevnímáme smíření stejně. Kardinál Ratzinger jej vnímá ve smyslu, že nás omezí, že nás přivede zpět k Druhému vatikánskému koncilu. My jej vnímáme jako návrat Říma k Tradici. Nesouhlasíme spolu. Je to rozhovor hluchých.“ (arcibiskup Lefebvre, Fideliter, září-říjen 1988)
27) Nejsme však již v době Jana Pavla II.
„Je však myšlení Benedikta XVI. v tomto ohledu lepší než myšlení Jana Pavla II.? Stačí si přečíst studii vytvořenou jedním z nás tří, „The Faith in Peril from Reason“ [vynikající studie biskupa Tissiera de Mallerais ohledně myšlení kardinála Ratzingera – pozn. překl.], abychom si uvědomili, že myšlení současného papeže je také prosyceno subjektivismem. Je to vše subjektivní představivost člověka na místě objektivní Boží reality. To vše je katolické náboženství cele podmaněné moderním světem.“ (biskupové Williamson, Tissier, de Galarreta, 7.4.2012)
28) Nicméně, i když oba požadavky nebyly striktně řečeno splněny, pokud jde o média, a psychologicky řečeno, ukázaly, že Benedikt XVI. je opravdu vlídný vůči Bratrstvu a jeho věroučnému postoji.
„Jelikož je subjektivista, může tomu tak snadno být, protože liberální subjektivista může tolerovat dokonce i pravdu, nikoliv však, když člověk odmítne tolerovat omyl. Akceptoval by nás v rámci relativistického a dialektického pluralismu s podmínkou, že zůstaneme v „plném společenství“ ve vztahu k autoritě a jiným „církevním subjektům“. Z tohoto důvodu mohou římské autority tolerovat, že Bratrstvo dále učí katolickou nauku, naprosto mu však nedovolí, aby odsuzovalo koncilní nauky. Proto by dokonce i čistě praktická dohoda nutně postupně umlčela Bratrstvo, úplnou kritiku koncilu, či nové mše. Tím, že by Bratrstvo přestalo napadat nejvýznamnější ze všech vítězství revoluce, přestalo by ubohé Bratrstvo nutně být v opozici vůči všeobecné apostazi naší smutné doby a uvázlo by na mrtvém bodě.“ (biskup Williamson, Tissier, de Galarreta, 7.4.2012)
29) Když nás však Řím zve k účasti na rozhovorech, musíme přispěchat, ne?
Ne! Nesmíme se unáhlit: „Já stanovím své podmínky pro případné pokračování rozhovorů s Římem.“ (arcibiskup Lefebvre, Fideliter, září-říjen 1988) Všimněte si, že tyto podmínky jsou [stanoveny] pro opětovné vstoupení do kontaktu a nikoliv pro podpis dohody!
30) Jaké byly podmínky, tak moudře předvídané arcibiskupem Lefebvrem, pro případné pokračování rozhovorů s Římem?
„V tomto bodě budu já tím, kdo bude stanovovat podmínky. Nepřijmu, abych byl v pozici, v níž jsem byl během rozhovorů. Již ne. Položím rozhovory na doktrinální úroveň: Souhlasíte s velkými encyklikami všech papežů, kteří vás předcházeli? Souhlasíte s Quanta Cura Pia XI., Immortale Dei a Libertas Lva XIII., Pascendi Gregis Pia X., Quas Primas Pia XI., Humani Generis Pia XII.? Souzníte plně s těmito papeži a jejich učením? Přijímáte ještě celou Protimodernistickou přísahu? Jste za společenskou vládu Našeho Pána Ježíše Krista? Nepřijímáte-li nauku svých předchůdců, je zbytečné se bavit! Dokud nepřijmete opravu koncilu s přihlédnutím k nauce těchto papežů, svých předchůdců, není možný žádný dialog. Je zbytečný. Pozice pak budou učiněny jasnějšími.“ (arcibiskup Lefebvre, Fideliter září-říjen 1988)
31) Postrádala práce našich teologů jasnost?
Naprosto ne. „Z naší strany naši experti ukázali protiklad mezi učením Církve všech časů a učením Druhého vatikánského koncilu a tím, co z něj vzešlo.“ (Bp. Fellay, Cor Unum, březen 2012)
32) Jaké byly výsledky těchto rozhovorů?
„Rozhovory ukázaly hlubokou neshodu prakticky ve všech bodech, kterých se dotkly.“ (Bp. Fellay, Cor Unum, březen 2012)
33) Proč tedy ten „návrh od římské kongregace na uznání Bratrstva skrze právní statut osobní prelatury za podmínky, že podepíšeme dvojznačný text?“ (Bp. Fellay, Cor Unum, březen 2012)
Rozhovory s Římem ukázaly, „že oni nejsou připraveni zříci se Druhého vatikánského koncilu“ a chtějí nás „k němu přivést“. Návrat Bratrstva by však mohl „být užitečný“ koncilní Církvi, „aby podpořil obnovu reformy kontinuity.“ (Bp. de Galarreta, Albano, 7.10.2011)
34) Je si toho ale Bp. Fellay vědom?
Ano. „Obdrželi jsme tedy návrh, který je pokusem přinutit nás vstoupit do systému hermeneutiky kontinuity.“ (Bp. Fellay, Cor Unum, březen 2012) A v tomtéž dokumentu prohlašuje, že je tímto návrhem z Říma překvapen.
35) Ať byl překvapen nebo ne, co se rozhodl udělat?
Nejprve svolat setkání představených Bratrstva (kromě biskupa Williamsona) do Albana, aby se poradil. (říjen 2011)
36) Co mu bylo na tomto setkání řečeno?
Že nabídka Říma je „zmatená, dvojznačná, mylná a špatná, pokud jde o hlavní principy.“ „Jejich věroučná preambule“ je „horší, než protokol z roku 1988, zvláště pokud jde o koncil a pokoncilní Magisterium.“ „Za daných okolností je jisté, že nakonec po dlouhém pochlebování skončíme naprosto bez ničeho.“ Pokračovat v kontaktech by „nutně znamenalo pro Bratrstvo a rodinu Tradice určitou újmu obecnému dobru, které máme.“ (Bp. de Galarreta, Albano, 7.10.2011)
37) Držel se této rady?
Ne.
38) Takže biskup Fellay prokázal vážný nedostatek obezřetnosti?
Ano, ale nebyla to jeho jediná vina, protože učinit to, znamenalo jít proti vůli generální kapituly z roku 2006. Proto zde nebyla jen velmi ukvapená neobezřetnost, ale také závažná neposlušnost.
39) Což znamená?
V březnu 2012 napsal generální představený všem členům Bratrstva následující: „Několik kroků Benedikta XVI. ad intra ovlivňujících liturgii, poslušnost a mravy jsou významné, přestože jejich naplňování stále má mnoho nedostatků. Někteří mladí biskupové nám jasně ukazují své sympatie ... Možná jsou tyto věci v Římě zřejmější! Máme nyní přátelské kontakty v nejdůležitějších dikastériích a podobně i mezi těmi, kteří jsou nejblíže papeži!“
Biskup Fellay si myslí, že je svědkem „obnovy Církve. Přestože člověk nemůže vyloučit návrat Juliána Apostaty, nemyslím si, že se dá toto hnutí zastavit. Je-li toto pravdivé, a to jistě je, žádá to od nás nový postoj ve vztahu k oficiální Církvi. Toto je příslušný kontext, v němž má být zvažována otázka uznání Bratrstva ze strany oficiální Církve. Je to otázka toho, mít nadpřirozený pohled na Církev a skutečnost, že ona je stále v rukách Našeho Pána Ježíše Krista, ačkoliv znetvořená svými nepřáteli. Naši noví přátelé v Římě potvrzují, že dopad takového uznání by byl nesmírně mocný v celé Církvi jako potvrzení důležitosti Tradice pro Církev. Taková konkrétní realizace však vyžaduje dva naprosto nezbytné body pro zajištění našeho přežití: první je, že Bratrstvo by nemělo být žádáno o ústupky v ničem, co se dotýká Víry, nebo z ní vyplývá (liturgie, svátosti, mravy, poslušnost). Druhý je, že musí být Bratrstvu zaručena skutečná svoboda a autonomie jednání, a že mu bude dovoleno žít a hmatatelně se rozvíjet. Toto jsou konkrétní okolnosti, které budou demonstrovat, kdy nastal čas učinit kroky zpět k oficiální Církvi. Dnes a navzdory přístupu Říma ze 14. září a kvůli připojeným podmínkám, se to stále zdá být nemožné. Bude-li si to Bůh přát, ta doba přijde. Nemůžeme již tuto možnost vyloučit, protože papež se staví celou svou vahou za tuto věc, aby dosáhla nenadálého konce.“ (Cor Unum)
40) Jak mohl odůvodnit takovou změnu směřování?
Tím, že pohrdnul varováním všech přátel a zrušil rozhodnutí kapituly z roku 2006, které jej zavazovalo.
41) Jaká „přátelská varování“ máte na mysli?
Konkrétně toto: „Pokračovat ve směru praktické dohody bude znamenat porušení našeho slova a našich závazků před našimi kněžími, našimi věřícími, Římem a celým světem. Takový přístup by demonstroval závažnou diplomatickou slabost. Byl by to nedostatek konzistentnosti, přímosti a pevnosti, jehož následkem by byla ztráta věrohodnosti a morální autority, kterým se v současnosti těšíme. Prostý fakt, že se vydáme po této cestě, nám přinese nedůvěřivost a rozdělení. Mnozí představení a kněží budou mít problém ve svědomí a budou tomu oponovat. Autorita a dokonce i sám princip autority bude zpochybněn a podkopán. Proto tedy nyní není doba na to měnit rozhodnutí kapituly z roku 2006.“ (Bp. de Galarreta, Albano 7.10.2011)
42) Co toto rozhodnutí kapituly z roku 2006 říká?
„Kontakty, které čas od času udržujeme s autoritami v Římě, nemají žádný jiný účel, než jim pomoci opět si osvojit Tradici, kterou Církev nemůže zavrhnout, aniž by ztratila svou totožnost. Účelem není jen prospět Bratrstvu, ani dojít k nějaké čistě praktické nemožné dohodě. Až Tradice dostane zpět své místo „smíření již nebude problémem a Církev se vrátí zpět k životu.“
43) Jak Bp. Fellay smýšlel o podmínkách kapituly z roku 2006?
„Kapitula z roku 2006 určila linii, která, dalo by se říci, byla jasná, která však, odvažuji se říci, byla příliš abstraktní. Je to jasná linie. Říká: rozhovory jsou pomocí Římu, aby se vrátil k Tradici, a nechceme diskutovat o praktické dohodě. Když se Řím navrátí, problém už nebude. Jak to člověk posoudí? Kam to až jde? Je [návrat] úplný nebo částečný? V jakých bodech?“
44) Co učinil s těmito jasnými rozhodnutími?
Oficiálně je zahodil do koše v březnu 2012 v Cor Unum.
45) Jak?
Za použití sofizmatu.
46) Jakého?
Takového: tzv. „nové situace“, která si vyžaduje nové „směřování“; rozhodnutí kapituly z roku 2006 není „principem“, ale „vodítkem, které musí prostupovat naše konkrétní jednání“. „Jsme zde před uvažováním, v němž je hlavním předpokladem uznání prvořadosti víry, abychom zůstali katolíky. Vedlejším předpokladem je historické vnímání současné situace Církve a praktický závěr se zakládá na ctnosti obezřetnosti, která vede lidské jednání, nesnažit se hledat dohodu ke škodě víry. V roce 2006 se nadále vynořovaly hereze, autority dokonce šířily modernistického ducha Druhého vatikánského koncilu a vyvíjely na každého tlak jako parní válce (to je vedlejší předpoklad). Dosažení realizovatelné dohody: nemožné bez toho, aby se autority obrátily, jinak bychom byli rozdrceni, rozcupováni, zničeni nebo vystaveni tak silnému tlaku, že bychom nemohli vzdorovat (to je závěr). Měl-li se změnit vedlejší předpoklad, tj. pokud by nastala změna situace v Církvi ve vztahu k Tradici, vedlo by to k odpovídající změně v závěru, aniž by se v nejmenším změnily naše principy! Protože se Boží Prozřetelnost projevuje skrze realitu skutečností, musíme, abychom poznali Její Vůli, následovat realitu Církve, vnímat ji, zkoumat, co se děje. Není však pochyb, že od roku 2006 jsme v Církvi svědky vývoje, důležitého a velice zajímavého vývoje, ačkoliv je sotva viditelný.
47) Kde je v tomto uvažování omyl?
Jde o slepotu, která odmítá vidět realitu, jaká je: autority v roce 2012 stále šíří moderního a modernistického ducha Druhého vatikánského koncilu!
Pro kardinála Ratzingera „neexistuje žádná Tradice. Neexistuje žádný poklad [Víry], který se má předávat. Tradicí Církve je cokoliv, co současný papež dnes řekne. Musíte se podvolit tomu, co papež a biskupové dnes říkají. Tohle pro ně znamená Tradici, proslulou „živoucí tradici“, výhradní pohnutku pro naše odsuzování... To je tyranie autority.“ (arcibiskup Lefebvre, citován biskupem de Galarretou, Albano, 7.10. 2011)
Zdroj: The Recusant
Překlad: D. Grof
