Biskup Williamson - Komentář Eleison CCXCIV (2013)
(294)
2. března 2013
GREC I
Právě před rokem a něco byla ve Francii publikována knížečka o nějakých 150 stránkách [podrobnější článek o knize zde], která musí být velkou nepříjemností pro vůdce jistého náboženského Bratrstva, protože ukazuje, jak mnoho let nazpět se jejich podpora sjednocení s novocírkví datuje; přinejmenším do 90. let 20. století. Samozřejmě, pokud jsou na tuto podporu hrdí, nebudou cítit žádnou nepříjemnost, pokud však po mnoho let tuto podporu skrývali, pak přinejmenším čtenáři této knížečky otevřou svoje oči.
[Knížečka] „Pro nutné smíření“ byla napsána knězem novocírkve P. Michelem Lelongem, bezpochyby proto, že je otevřeně hrdý na vůdčí roli, kterou sehrál ve snaze GREC dosáhnout tohoto „nutného smíření“ Druhého vatikánského koncilu s Tradicí, nebo římských autorit s Bratrstvem sv. Pia X. Byl vysvěcen v roce 1948 a intenzivně se zapojil do mezináboženských vztahů dokonce ještě před Druhým vatikánským koncilem, „s radostí a nadějí“ uvítal (neslyšeli jste to již? – Gaudium et Spes?) koncil, který by se pokusil uvést do souladu Církev s moderní dobou. Jedním z laických spolupracovníků v jeho díle byl význačný francouzský diplomat a vysoce postavení oficiální činitel Gilbert Pérol, francouzský velvyslanec ve Vatikánu v letech 1988 až 1992.
Jakožto profesionální diplomat a praktikující katolík Pérol hluboce věřil ve smíření skutečně katolického FSSPX s nepochybně katolickým Vatikánem. Jak tu mohl být takový střet mezi oběma? Oba byli katoličtí! Střet nebyl racionální. V roce 1995 tedy nastínil řešení v krátkém textu, který posloužil jako zakládající listina toho, z čeho se stal GREC, pařížská expertní komise pro katolíky pojmenovaná podle počátečních písmen Group de Réflexion Entre Catholiques. Protože vyjadřuje starost mnoha milionů katolíků rozpolcených od 60. let 20. století mezi koncilem a Tradicí, zasluhuje si Pérolův text chvilku pozornosti.
Říká, že protože není teologem, myslí si, že současná situace Církve a světa si vyžaduje, aby byl problém pokoncilního rozdělení mezi katolíky „vyjádřen ve zcela nových pojmech“. Spíše jako diplomat navrhuje, že by na jedné straně Řím měl připustit, že nesmírně špatně zacházel s tridentským mešním ritem a měl by pozastavit exkomunikace z roku 1988, zatímco na druhou stranu nesmí FSSPX úplně odmítat koncil a musí uznat, že Řím je stále nejvyšší autoritou v Církvi.
Jinak řečeno Pérol jako diplomat navrhnul, že kdyby došlo jen k malým vzájemným ústupkům na obou stranách, pak by utrpení bolesti ve střetu mezi koncilem a Tradicí mohlo vymizet a všichni katolíci by potom mohli opět žít šťastně. On a miliony katolíků by tak již nemuseli čelit tomu, že buď opustí Řím kvůli Tradici, nebo opustí Tradici kvůli Římu. Skvělé! Zpět do pohodlné zóny padesátých let! Padesátá léta jsou však pryč, a pryč navždy. Kde je tedy chyba v jeho myšlení?
Je úplně na počátku, když říká, že není teolog. Pravda, není možná žádný profesionální teolog, ale každý katolík musí být amatérský teolog, nebo lépe řečeno, musí znát svůj katechismus, protože pouze ve světle jeho nauky může posuzovat otázky Víry. Varování Našeho Pána, abychom rozlišovali ovce a vlky (Mt. VII, 15-20), nebylo adresováno jen profesionálním teologům! Takže Pérolovo zřeknutí se „teologie“ ve prospěch diplomacie je jen dalším příkladem selhání moderního člověka pochopit význam nauky. Toto selhání je nejdůležitějším poučením z této knihy o GREC.
Kyrie eleison.
Zdroj: http://www.dinoscopus.org/
Překlad: D. Grof
