Biskup Williamson - Komentář Eleison CCXCVIII (2013)
(298)
30. března 2013
BÍLÁ SOBOTA
Bíla sobota byla v životě Našeho Pána tím
dnem mezi jeho děsivou smrtí na Kříži a jeho slavným Vzkříšením, kdy jeho
lidské tělo bez života a bez lidské duše leží v temném hrobě, skryté
lidským očím. Zdálo se, že nepřátelé Našeho Pána jej tak úspěšně zlikvidovali,
že Vtělený Bůh úplně ztratil moc, a jen víra Naší Paní ve svého Božího Syna
zůstala neotřesená. Musela posilovat všechny jeho ostatní stoupence, protože i
nejoddanější z nich se cítili zmatení a ztracení.
Katolická Církev je mystickým Tělem Krista, a
proto následuje životní pouť jeho fyzického těla. V celé své
dvoutisícileté historii byla Církev vždy pronásledovaná Kristovými nepřáteli a
v mnoha částech světa byla v rozličných dobách v podstatě vyhlazená.
Přesto jistě nikdy nespěla k úplné likvidaci, jako se zdá, že spěje dnes.
Bůh ustavil svou Církev jako monarchii, aby ji pohromadě udržoval papež, a my
jsme právě viděli papeže rezignovat, bezpochyby částečně proto, že on sám,
okouzlený současným demokratickým myšlením, nikdy plně nevěřil ve svůj vlastní
nejvyšší úřad. Odstranil tiáru ze svého erbu a sám se vždy podepisoval jako
„římský biskup“, a ať už byly jeho úmysly, když v únoru rezignoval
jakékoliv, jistě napomohl, lidsky řečeno, oslabit Boží instituci papežství.
Nepřátelé Církve budou jistě po rezignaci
Benedikta XVI. a následném konkláve činit ze své strany vše, co mohou, aby
zničili papežství. Skrze spravedlivý Boží trest za všeobecné odpadlictví naší
doby obdrželi od něj velkou moc nad jeho Církví. Pracují po staletí, aby
získali úplnou kontrolu nad Vatikánem, a jsou tam nyní pevně zakořenění. Nemají
žádný úmysl ustoupit malému zbožnému Bratrstvu, a jak ve vidění před 200 lety
spatřila Anna Kateřina Emmerichová, rozebírají Církev kámen po kameni. Lidsky
řečeno, dnešní stoupenci našeho Pána mají tak malou zdánlivou naději, jakou
měli na původní Bílou sobotu.
Katolická Církev však není čistě lidskou
záležitostí o nic víc než Náš Pán sám. V roce 1846 Naše Paní z La
Salette o naší vlastní době řekla: „Spravedliví budou
hodně trpět; jejich modlitby, pokání a jejich slzy budou stoupat k nebesům, a
všechen Boží lid bude úpěnlivě prosit o prominutí a smilování a snažně prosit o
moji pomoc a přímluvu. Tu Ježíš Kristus aktem své spravedlivosti a velkého milosrdenství
nařídí svým andělům všechny své nepřátele usmrtit. Pronásledovatelé Kristovy
Církve i všichni lidé, kteří se oddávali hříchu, naráz zahynou a země bude
vypadat jako poušť. Pak nastane mír a lidé budou smířeni s Bohem. Bude se
sloužit Ježíši Kristu, jej vzývat a chválit. Všude rozkvete láska k bližním...
Všude se bude hlásat evangelium... a lidé budou žít v bázni Boží.“
Jinak řečeno, Bůh zcela jistě vzkřísí svou Církev
z jejího současného strádání. Až úpadek bude ještě temnější, což jistě nastane,
jen se těsněji než kdy jindy přimkněme k Matce Boží a dejme si
předsevzetí, že jí tehdy nebudeme tížit svou nevírou, jako apoštolové a
učedníci Našeho Pána při první Bílé sobotě. Ujměme se toho, že potěšíme její
Neposkvrněné srdce svou neotřesitelnou vírou v jejího Božího Syna a jeho
jedinou pravou Církev.
Kyrie eleison.
Překlad: D. Grof
