Rozhovor s majitelem nakladatelství Christianitas o soudním sporu s FSSPX o knižní práva (2025)
9. června 2025
Rozhovor korespondenčně poskytl Damián Brhel, majitel nakladatelství Christianitas.
***
REX!: AhoJ, Damiáne! Přestože polemiky ve virtuálním prostoru prakticky nesleduji, i ke mně samozřejmě doputovaly různé informace o sporu tvého nakladatelství a FSSPX o autorská knižní práva, z nichž některé jsou takřka fantaskní. Pokud vím, objevovaly se vůči tobě reakce kritické i vyjadřující podporu. V každém případě zde teď máš prostor objasnit čtenářům, jak věci vidíš ty, protože toto téma je zjevně velmi živé, a i mě osobně zajímá, co nám k němu povíš.
DB: AhoJ! Upřímně děkuji za možnost se vyjádřit a pokusit se uvést věc na pravou míru. Ano, máš pravdu, téma se skutečně ve virtuálním prostoru rozhořelo víc, než je mi milé, proběhly místy až příliš vyhrocené diskuze, kde lidé vyjadřovali své názory, a bohužel se také objevila různá mylná tvrzení. Jsem tedy velice rád, že se můžu trochu obšírněji vyjádřit. Zároveň bych chtěl tímto poděkovat těm, kteří nakladatelství i mně osobně vyjadřovali podporu, ale i všem lidem dobré vůle, kteří se poctivě snaží zjistit pravdu.
REX!: Začněme tím, že se nám pokus vysvětlit, jak podle tebe celý spor vznikl, a o co v něm jde. Předpokládám, že nejsi jako dnes už poměrně zkušený nakladatel tak naivní, aby ses rozhodl vydat knihu, ke které nemáš práva, a myslel si, že si toho nikde nevšimne.
DB: Předně bych rád řekl, že nakladatelství jsem založil v duchu hesla sv. Pia X. „Obnovit vše v Kristu“. Mým cílem bylo v intencích tohoto hesla ve větší míře zpřístupnit věřícím hodnotnou katolickou literaturu různého druhu – od náročných děl až po četbu pro volný čas – a zároveň pro různé věkové kategorie a potřeby. Nakladatelství má tedy působit jako apoštolát v rámci širší evangelizace. Pokud jde o vydavatelskou politiku, samozřejmě se nespoléhám jen sám na sebe, ale dostávám celou řadu zajímavých podnětů od spolupracovníků a od kněží i laiků.
V každém případě bylo už delší dobu jasné, že na českém trhu chybí dílo, které by srozumitelně a uceleně popisovalo dnešní krizi Církve včetně jejích příčin. Právě od kněží jsem měl zpětnou vazbu, že by bylo dobré vydat knihu, která v originále nese název „Katechismus krize v Církvi“. Shodou náhod, nebo možná Božím řízením, mi brzy nato moji přátelé ze zahraničí doporučili pořídit překlad díla, které zpracovali dominikáni z Avrillé, s tím, že ti by poskytli autorská práva k vydání. Takže ano, opravdu bych nevydával knihu žijícího autora, aniž bych si jako nakladatel nezajistil práva na ni.
Kniha vydaná nakladatelstvím Christianitas
Knihu jsem po získání práv nechal přeložit a vydal ji začátkem listopadu 2024 a už koncem téhož měsíce mě kontaktovali zástupci německého nakladatelství Sarto, kteří mi překvapivě psali, že až do odvolání zakazují knihu prodávat a žádají vysvětlení odkud má nakladatelství Christianitas na knihu práva. Takový e-mail mě samozřejmě překvapil a obratem jsem jim odpověděl, že jde o nepochopení, protože jsem vydal jiné dílo než toto nakladatelství. Zároveň jsem jim sdělil, že na dílo od francouzských autorů mám všechna autorská práva. Následně mi byla 7. ledna 2025 bez jakékoliv další komunikace ihned doručena předžalobní upomínka ze strany kněze FSSPX P. Gaudrona (autora původní německé knihy, z níž francouzští dominikáni vycházeli) a nakladatelství Sarto spolu s výzvou k zaplacení neuvěřitelné částky 10 tisíc euro (tedy zhruba 250 tisíc Kč) a zničení všech zbylých výtisků knihy.
Na tuto výzvu jsem prostřednictvím svého právního zástupce reagoval a opětovně věc vysvětlil. Komunikace nicméně pokračovala dál. Jako gesto dobré vůle jsem nabídl, že jsem s ohledem na původ díla ochoten přímo na knihu umístit doplňující informaci, že obsah knihy neprezentuje výlučně názory P. Gaudrona, na jehož text francouzští dominikáni navázali. A to přesto, že se v knize již explicitně uvádí, že doslov – který je především terčem kritiky, a na nějž se, předpokládám, také v rozhovoru dostaneme – je počinem nakladatele, a že kniha je novým dílem francouzských autorů. Tady si dovolím krátkou vsuvku pro neznalé. Pokud dominikáni publikují články ve veřejném prostoru, podepisují je pouze řádovým jménem nebo pseudonymem (např. Arsenius, Fr. Gabriel of St. Mary Magdalen, O.C.D., Marcus) a pokud jsou autory knihy, nestojí o uvedení svých jmen. Přece jen jsou to řádoví bratři a jejich kritéria jsou v tomto ohledu jiná. Ale pokračujme. Po celou dobu jsem jako nakladatel zdůrazňoval, že nechci situaci zbytečně eskalovat a nabízel možnost hledání rozumného smírného řešení. Je jasné, že zaplacení doslova nekřesťanských 10 tisíc euro, aniž by bylo prokázáno, že nakladatelství řádně nezískalo práva od francouzských dominikánů, naprosto nepřipadalo v úvahu, natožpak to, abych zbytek nákladu této knihy zlikvidoval. Tolik tedy k tvrzení o mém údajném „tvrdošíjném odmítání“ ze strany nakladatelství.
Dominikáni z Avrillé
Zde na okraj podotýkám, že už v době, kdy mi teprve byla doručena předžalobní výzva a nebyla ještě podána samotná žaloba, se měl potřebu k věci poměrně razantně a z mého pohledu přinejmenším zčásti lživě a rozhodně poškozujícím způsobem vyjádřit také představený českého FSSPX. Mimochodem, na rozdíl od textu žaloby, který se ještě drží v nějakých mezích, byť s ním nesouhlasím, se autor textu v Kněžském letáku FSSPX č. 204 vyjadřoval naprosto bez omezení. Nicméně jsme se spolu s mým právním zástupcem v dané chvíli omezili pouze na zveřejnění krátkého oznámení na webové stránce nakladatelství s konstatováním, že autorská práva moje nakladatelství vlastní a věc je v řešení. Nevylučuji ale, že budou později i v tomto směru podniknuty další právní kroky.
REX!: V rámci přípravy na náš rozhovor jsem samozřejmě byl nucen podívat se i do zmiňovaného Kněžského letáku českého FSSPX č. 204 (květen-červen 2025). Doslova se tam píše toto: „Ilegální český překlad vychází z francouzské verze, vydané v nakladatelství Éditions du Sel dominikánů v Avrillé. Ti dostali ústní dovolení autora [myšleno P. Gaudrona] k vydání z roku 2007, kdy byli v duchovní jednotě s Kněžským bratrstvem, a to pouze pro toto svoje vydání. Práva ke zprostředkování díla jiným nakladatelstvím jim autor neposkytl.“
DB: Tady mohu pouze znovu konstatovat, že nakladatelství Christianitas přeložilo dílo francouzských dominikánů, kde je P. Gaudron na rozdíl od německé knihy jen jedním z autorů, nebo ještě přesněji, je autorem původního německého textu, na který francouzští dominikáni navázali. Na toto nové francouzské dílo, které má ale ve francouzštině trochu nešťastně stejný název jako v němčině, jsem od dominikánů řádně získal všechna práva. Pro české vydání jsem také respektoval přístup dominikánů, kteří na svém vydání uvádějí pouze jméno P. Gaudrona (důvody jsem popsal výše). V české verzi jsem později právě s ohledem na neznalost čtenářů a na to, že dominikáni o uvedení svých jmen nestojí, doplnil informaci o „kolektivu anonymních autorů“, abych vyšel vstříc P. Gaudronovi.
A proč tvrdím, že se jedná o zcela jiné dílo? Francouzští dominikáni dostali svolení P. Gaudrona přeložit původní německou knihu do francouzštiny a dále ji rozpracovat, jak ostatně v textu žaloby potvrzuje sám P. Gaudron. Pokud se srovnají relevantní edice, snadno se zjistí, že jejich kniha je svým rozsahem zhruba dvojnásobná! Jde tedy skutečně o zásadně jiné dílo. Ano, převážně byly zachovány názvy a počty kapitol, takže ten, kdo by srovnával pouze podle tohoto kritéria, dojde logicky k mylnému závěru. Celkový obsah a rozsah díla se nicméně podstatně liší. Konkrétně řečeno, dominikáni přeložili dílo P. Gaudrona vydané v roce 1997 nakladatelstvím Rex Regum, které mělo původně 144 stran. Toto dílo se svolením autora zásadním způsobem přepracovali. Následně svou knihu uceleně vydali v roce 2007 (postupně totiž vycházela již v článcích v revue Le Sel de la Terre v letech 2004–2006). Ta už ovšem měla 283 srovnatelných stran. Technickým přepočtem, který bere v potaz rozdílnost jazyků (v němčině je průměrná délka věty přibližně 26,6 tokenů, ve francouzštině 29,1 tokenů), nebudu čtenáře unavovat. Řeknu jen, že francouzské dílo oproti původnímu německému dílu o 144 stranách bylo rozšířeno o cca 79–97 % oproti běžnému rozsahu překladu. (Samozřejmě beru v potaz i rozdílnost fontu a formátu.) Opakuji tedy, francouzské dílo má zhruba dvojnásobnou délku a jedná se prokazatelně o dílo zásadně odlišné.
Kniha P. Gaudrona vydaná nakladatelstvím Rex Regum
REX!: Dobře, nemůžeš ale popřít, že spoluautorství P. Gaudrona tam je. Řešil jsi to nějak s dominikány?
DB: Pochopitelně. Ujišťoval jsem se dokonce opakovaně a chtěl jsem vědět, zda nedal P. Gaudron dominikánům nějaká omezení. A teď mluvím přesně o takovém údajném omezení, o kterém se zmiňuje úryvek z Kněžského letáku, který jsi uvedl výše. Odpověď dominikánů je jednoznačná – žádná omezení z hlediska překladů jejich díla nejsou. I kdybych tedy na okamžik připustil, že by to byla nepravda, rozhodně jsem jednal v dobré víře, že jsem práva získal. Ovšem nemám jediný důvod pochybovat o vyjádření, které mi francouzští dominikáni poskytli.
Když se ve zmíněném letáku píše: „Práva ke zprostředkování díla jiným nakladatelstvím jim autor neposkytl.“, přijde mi to osobně poněkud zábavné. Je pak totiž naprostou záhadou, jak mohla být později poskytnuta práva tohoto díla francouzských autorů nakladatelství Angelus Press, které je ve vlastnictví amerického distriktu FSSPX a které toto dílo vydalo jako stejnojmennou knihu The Catechism of the Crisis in the Church v roce 2010. Pak nám tu nehraje ani autorství práv, ani časová osa.
Tiráž knihy vydané v roce 2010 v USA
V tiráži zmíněné knihy se píše: „Tato anglická verze byla přeložena z druhého vydání (Rex Regum Verlag, 1999), které přeložili, revidovali a upravili otcové dominikáni z Avrillé ve spolupráci s autorem, a to s jejich přidanými podkapitolami. Po vydání v časopise The Angelus byla revidována a aktualizována podle třetího francouzského vydání, které vyšlo v září 2009.“. Pokud tedy přistoupíme na tvrzení z Kněžského letáku FSSPX č. 204, dalo by se vzhledem ke skutečnosti, že nakladatelství Angelus Press patří FSSPX, s trochou nadsázky konstatovat, že „zloděj křičí, chyťte zloděje“. Mimochodem mě francouzští autoři také upozornili na to, že bylo toto jimi vyprodukované dílo rovněž přeloženo do portugalštiny (učinil tak P. Laurent v Brazílii a je dokonce k dispozici online), přičemž P. Gaudron s tím také neměl žádný problém.
P. Matthias Gaudron, FSSPX
REX!: Dobře, tolik tedy k autorským právům, jak je vidíš ty. Ze strany kritiků zaznělo, že jsi se chtěl vydáním díla, na které nemáš autorská práva, obohatit a na knize dobře vyděláváš. Když pominu, že jako praktikující katolík se nemůžeš prohřešovat proti sedmému přikázání, upřímně mě rozesmálo, že se na vydání knihy chceš obohatit, což zjevně může říct jen někdo, kdo se v nakladatelské branži naprosto neorientuje. Řekneš nám k tomu něco?
DB: Tak tady to spíše než jako neznalost beru jako snahu pošpinit nakladatelství a mě osobně. Konec konců se každý může sám podívat na internetové stránky nakladatelství za jaké ceny knihy prodáváme a porovnat to s jinými nakladatelstvími. Myslím, že pak pochopí, že o zisk a výdělek mi opravdu nejde. Jak jsem řekl, nakladatelství má za cíl katolický apoštolát, jedná se z velké části o dobročinný projekt na dobrovolnické bázi, který vlastně nikoho neživí, přestože využíváme profesionálních služeb.
Pravdou je, že několik knih se prodejem zaplatilo, ale povětšinou byl zisk v podstatě minimální. Jinak je pořád dost knih, které jsou z pohledu peněžní ziskovosti stále v „červených číslech“ a bude ještě chvíli trvat, než se je podaří ze skladu vyprodat. Je to i docela logické, trh je zde omezený a katolická literatura sama o sobě není bestsellerem. Bez sponzoringu by to nemohlo fungovat, tím spíše, že utržené peníze se investují ihned zpátky do nových děl. Nezapomínejme taky, že nakladatelství mnoho materiálů poskytuje zdarma nebo za symbolický obnos. Tím mám na mysli například různé modlitební kartičky, pobožnosti apod. S Boží pomocí se nám tak například od vzniku nakladatelství podařilo v Česku rozšířit přes 25 tisíc brožurek s pobožností pěti prvních sobot, která je zvláště v dnešní době tolik potřebná. I za to samozřejmě patří dík mnoha dobrým duším, které je s námi pomáhají rozdávat.
Pokud tedy je zrovna tato kniha o církevní krizi údajně tak zisková, nabízí se otázka, proč ji FSSPX samo už dávno oficiálně nepublikovalo, mělo na to téměř čtvrt století. A jako zajímavost, kterou mnoho lidí neví, lze uvést, že původní kniha P. Gaudrona je pod názvem „Katolický katechismus pro dnešní církevní krizi“ (počet stran 141) již léta k dispozici v českém překladu A. Louly včetně online verze zdarma [např. zde nebo zde – poznámka redakce]. Jeho kvalitu jsem ale nezkoumal a ani nevím, zda FSSPX vzhledem k blízkým vazbám na překladatele řešilo problematiku autorských práv. Spíš si myslím, že ne, což zase nepřímo ukazuje na to, že autorská práva jsou ve skutečnosti jen zástupným problémem.
REX!: Další kritika se týkala překladu. Pokud vím, knihu překládala paní Lucie Cekotová. Předpokládám, že klasicky dostala zadanou zakázku, za kterou ji nakladatelství zaplatilo. Spor o knižní práva se jí naprosto netýká, protože zákon o autorském právu jasně definuje, že za ně nese odpovědnost nakladatel. Vím však, že ji představený českého FSSPX kritizoval za nekvalitní překlad dotčené knihy, což mě zarazilo, protože pokud mohu kolegiálně soudit z profesního hlediska, jedná se o kvalitní a pečlivou překladatelku s dlouholetou praxí, dokonce s oprávněním pro soudní překlady. Mluvil jsi s ní o této kritice a pokud ano, můžeš nám ve zkratce tlumočit, co ti k tomu sdělila?
DB: Ano, mluvil jsem s ní o tom, aniž bych si vůbec myslel, že by šlo o nějaké pochybení v překladu na její straně, protože jsou její překlady profesionální a dělá je velmi pečlivě. Když to stručně shrnu, překvapilo ji, že se kritika týká především jednoho slova v celé knize a dále následuje vágní vyjádření o celkové nekvalitě překladu. Nechci zabíhat do podrobností, ale představený českého FSSPX ji kritizoval, za překlad francouzského slova „repas“ jako „jídlo“ a nikoliv „hostina“, což by prý bylo v daném kontextu jediné správné. Nicméně překladatelka použila v překladu „jídlo“, protože „repas“ prostě jídlo je. Jde o to nejobecnější slovníkové slovo pro „jídlo“, zatímco pro „hostinu“ má francouzština jiná, specifičtější slova (banquet, festin). Jako překladatelka vycházela z toho, že kdyby autor chtěl říct „hostina“, měl možnost použít některé z těchto slov, jak se ostatně na několika místech stalo. Tomu odpovídal i obdobný překlad do angličtiny v referenčním anglickém překladu, kde překladatel do angličtiny používal slovo „meal“ – tedy opět nejobecnější pojem. Zde je zároveň úsměvné, že toto slovo je použito i ve vydání od samotného FSSPX, které anglický překlad vydalo prostřednictvím svého nakladatelství Angelus Press, jak jsem již zmiňoval.
Nejsem lingvistickým odborníkem, a i odborník se jistě může dopustit nepřesnosti, jen se mi zdá, že na základě jednoho slova a údajného nepřesného překladu lze jen těžko usuzovat na kvalitu celého díla. Zdá se tedy, že v tomto případě by se spíše hodilo na věc aplikovat rčení: „Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde“. Kdo překlad četl nestranně, musí uznat, že je kvalitní a bez jakýchkoliv věroučných vad. Konec konců prošel opakovanou korekturou. A ještě k tomu, co se také uvádí v Kněžském letáku, teologický překlad se k posouzení autorům neposílá logicky prostě proto, že česky neumí, takže by těžko mohli posuzovat kvalitu českého překladu. Jinak samozřejmě vydání knihy jsme v podstatných dílčích otázkách konzultovali i s fundovaným katolickým knězem.
Mimochodem, takováto paušální a neopodstatněná kritika překladatelky poškozuje její dobré jméno a vzhledem k tomu, že na tomto dobrém jménu závisí její pracovní kariéra, mohla by klidně podat žalobu na autora výroku. O hříchu nactiutrhání ani nemluvě. Představený českého FSSPX totiž v jejím případě doslova používá termín „diletantismus“, což je nejen nepravdivé a nepoctivé, ale i profesně poškozující. To lze jen stěží odčinit a přinejmenším se nabízí veřejná omluva.
REX!: Knize se dále vytýkalo, že doplňuje text nakladatele do původního textu, a že by někdo mohl být zmaten a nepochopit, že vložený text v hranatých závorkách není obsažen v originále. Můžeš to objasnit?
DB: Předně si řekněme, že použití hranatých závorek je obvyklým územ v případě, že byl doplněn jiný než autorský text, a takový postup je obecně známý. Pokud se pozorně podíváte, jediným relevantním místem, kde došlo k doplnění textu tímto způsobem a rozšíření poznámky pod čarou je strana 266 knihy. Konkrétně to bylo u otázky: Není změna formy některých svátostí – například nová forma biskupského svěcení – důvodem pochybovat o jejich platnosti?
Snahou bylo poskytnout čtenářům informaci o opodstatněných teologických názorech dalších autorů, kteří se tématem zabývali, a to z toho důvodu, že se přístup k této věci v rámci FSSPX v čase měnil, zdaleka nebyl a ani dnes není konzistentní minimálně s ohledem na praktický přístup. Konkrétně byly zmíněny práce autorů, kteří jsou dodnes členy FSSPX, P. Calderóna a P. Scotta, ale i významných sedesvakantistických autorů P. Cekady a P. Coomaraswamyho (který mimochodem ve své době působil jako profesor církevní historie v semináři FSSPX v americkém Ridgefieldu).
REX!: K otázce platnosti svátostí v souvislosti s touto vloženou poznámkou právě mířím. Abych nebyl obviňován, že si cokoliv vymýšlím, ocituji v úplnosti text z Kněžského letáku FSSPX č. 204 (květen-červen 2025):
„Tímto se autor [P. Gaudron] také jasně distancuje od názoru, že by svátosti udílené dle nového obřadu byly principiálně pochybné a musely by být nutně podmínečně znovu udělovány. Kněžské bratrstvo uznává principiální platnost současných biskupských a kněžských svěcení, pokud se kvůli nějakému mimořádnému defektu neprokáže jejich pochybnost. Má-li někdo pochybné svěcení, je automaticky suspendován a nesmí udělovat žádné svátosti a svátostiny.
Pokud bychom přijali tezi o principiální pochybnosti všech nových svěcení, znamenalo by to, že viditelná Církev prakticky přestala existovat, protože by nikdo, kdo je takto vysvěcen, nemohl legitimně udělovat další svátosti, v České republice by kromě členů FSSPX už nepůsobil téměř žádný jednoznačně platně vysvěcený kněz (biskup), že všechny svátosti včetně těch v rámci indultu a Kněžského bratrstva sv. Petra jsou pochybné, a tudíž ilegální. Tato paranoia je ideálním způsobem, jak projít rajskou bránou psychiatrické léčebny do ráje uzavřeného oddělení.“
Pomíjím teď obvyklou expresivní formu používanou v úvodnících těchto letáků a soustředím se čistě na obsahovou stránku. Chci věřit, že to není záměrný klam představeného českého FSSPX, ale jen nepozornost při četbě. Ani ve vložené poznámce v knize na str. 266, ani v doslovu, ke kterému se také dostaneme, se nikde nepíše nic o principiální neplatnosti nových biskupských svěcení. Pokud vím, tuto tezi nezastáváš ani ty jako nakladatel knihy, ani tzv. katolické hnutí Odporu, které je s doslovem spojováno. Co nám k tomu řekneš?
DB: Ani já nechci řešit formu, jakou je představeným českého FSSPX věc prezentována, ta ostatně mluví sama za sebe. Vyjádřím se tedy pouze stručně k problému biskupských a kněžských svěcení.
Pokud jde o kněžské svěcení v novém ritu, přikláním se na základě většiny relevantních teologických autorů k tomu, že i v něm jsou splněny podmínky pro to, aby bylo považováno za platné. Totéž ale nelze stejně jistě říct o biskupském svěcení v novém ritu. Někteří autoři totiž dokazují, že forma nedostatečně vyjadřuje biskupské funkce, že Duch vševládný není Duch Svatý atd. Jiní tvrdí, že je nový obřad nelegitimní, protože žádný papež nemá autoritu zrušit římskou liturgickou tradici, a protože nákaza modernistickými naukami činí tento obřad škodlivým pro víru a ustanovení protiřečící společnému dobru Církve, nemůže mít hodnotu zákona. Jiní tvrdí, že celá svátostná forma při vzkládání rukou je vadná, nemá oporu v tradici atd. Mimo jiné i z těchto důvodů pak může být takové biskupské svěcení nejisté. Nikdo v poznámce v knize netvrdil, že je principiálně neplatné.
Poté, co biskup Fellay, tehdejší generální představený FSSPX, ve Věroučné preambuli v roce 2012 v bodě III, 7 nepochybně uznal všechny tyto nové obřady jako platné, vyšla v časopise Si Si No No v roce 2014 studie prominentního teologa FSSPX P. Álvara Calderóna Consagraciones Episcopales de Pablo VI. [Překlad ze španělštiny lze nalézt např. zde – poznámka redakce] Ten zcela jednoznačně konstatoval, že pozitivní a objektivní vady, kterými tyto rity trpí, ospravedlňují a činí nezbytným podmínečné přesvěcení kněží vysvěcených novými biskupy a v případě potřeby i podmínečné přesvěcení těchto biskupů, protože v „tom, co je samotným zdrojem svátostí, nelze takovouto nejistotu strpět.“ Zde tedy vidíte názor předního teologa FSSPX. Mimochodem, je dobré se také podívat na dřívější postoje biskupa Tissiera [viz v angličtině bod 2 zde – poznámka redakce].
A přesně tento názor onoho prominentního teologa byl uveden v poznámce pod čarou včetně konstatování, že se jedná o „uměřený postoj“. Představený českého FSSPX tedy autorovi doplněné poznámky pod čarou podsouvá jiný postoj, než zastává. To, co se ve skutečnosti FSSPX vyčítá, je opuštění zásady tutiorismu, která nikdy nepřestala platit ani v pokoncilní Církvi. Zjednodušeně řečeno, tutiorismus, pokud jde o platnost svátostí, říká, že když existuje rozumně zdůvodněná nejistota (pozitivní pochybnost), je nutné zvolit tu možnost, která je nejjistější, tj. pohlížet na ně jako na neplatné.
Když se podíváme na současný oficiální postoj FSSPX, tak to nyní uznává všechna pokoncilní svěcení v novém obřadu jako jistě platná a nepovažuje za nutné provádět přesvěcení. Faktem však je, že v praxi, jak jsem poznamenal výše, se tohoto principu důsledně nedrží a přesvěcování kněží příležitostně provádí, aniž by existoval nějaký „mimořádný defekt“ při jejich svěcení v novém ritu, jak se na to v Kněžském letáku FSSPX č. 204 odvolávají. Relativně nedávno se tak stalo třeba v Chorvatsku u P. Tilošance, a to ze zcela pragmatických důvodů. Věřící si prostě vyžádali, že pro teologickou a praktickou jistotu ve věcech, které jsou úzce spojeny se spásou duší, chtějí, aby byl původně novus ordo kněz, který přešel k FSSPX, přesvěcen. Proč to FSSPX učinilo, jestliže jsou všechna nová svěcení jistá a nestálo si principiálně na svém? Odpověď je zřejmá, pro mnoho věřících, zvláště v zemích jako je USA je naprosto nemyslitelné, aby tam působil kněz vysvěcený v novém ritu biskupem taktéž vysvěceným v novém ritu. [Shodou okolností se v době přípravy rozhovoru objevila petice amerických věřících FSSPX, která požaduje přesvěcování kněží, kteří byli vysvěceni v novém obřadu. Viz zde. – poznámka redakce] Protože toto téma je u nás zjevně zlehčováno či zamlčováno, tak se místní věřící v kaplích FSSPX ani neptají, kde byl svěcen kněz, kterého jim český představený posílá, v případě, že není sám členem FSSPX.
Víc bych se zde k tomuto tématu nechtěl vyjadřovat, protože se opravdu jedná o velmi složité otázky. Důrazně se však jako nakladatel ohrazuji, aby mi byl ze strany českého FSSPX podsouván postoj, který nezastávám.
REX!: Dobře, s tím souvisí další rezonující téma. Proč nakladatelství doplnilo doslov českého nakladatele?
DB: Pokud jde o doslov, byl uveden jako český a je zcela zřejmé, že byl doplněn nakladatelem, jak je na knize zcela explicitně napsáno, a nevyjadřuje názory autorů ani není prezentován jako součást původního díla. Protože francouzské dílo, ze kterého byl pořizován překlad, bylo v poslední edici vydáno v roce 2021, a v následujících letech došlo k řadě zásadních událostí týkajících se obsahu knihy i Kněžského bratrstva sv. Pia X. (nová jednání vedení FSSPX s Římem, vznik skupiny GREC, vnitřní spory, vylučování a odchody členů apod.), rozhodl jsem se jako nakladatel doplnit do doslovu chronologický faktografický výčet toho, co se do doby českého vydání knihy stalo a co je relevantní právě pro krizi Církve, o níž tato kniha pojednává. Doslov také obsahuje přímé citáty zakladatele tohoto kněžského institutu, kde se to jevilo jako opodstatněné. Doslov v souvislosti s odchody členů FSSPX zmiňuje také vznik tzv. katolického hnutí Odporu, které je spíše volnou strukturou biskupů, kněží a laiků, kteří nesouhlasili se směřováním institutu po roce 2012 a nadále se zasazují o předávání neporušené katolické víry.
Obecně k doslovu lze říct, že shrnuje celý soubor faktů a 1) na základě jejich přímého srovnání vyjadřuje názor, že došlo k liberalizaci FSSPX ve srovnání s tím, co prosazoval jeho zakladatel, a 2) tvrdí, že (mezitím zesnulý) biskup Huonder, který v rámci FSSPX strávil několik let na odpočinku, byl dubiózním biskupem, a na základě fakt zmiňuje rozdílný přístup vedení FSSPX k podobně dubióznímu biskupovi Lazovi v minulosti. Doslov také obsahuje informaci, že část kněží současného FSSPX s tímto změněným přístupem nesouhlasila, což v praxi vyústilo k tomu, že odmítli používat svaté oleje posvěcené tímto biskupem a diskrétně požádali biskupy tzv. katolického hnutí „Odporu“ o zprostředkování nezpochybnitelných svatých olejů. To vše je prosté konstatování fakt, i když chápu, že se to někomu nemusí líbit.
Biskup Huonder před tím, než odešel na odpočinek k FSSPX
A abych nezapomněl, nakladatelství bylo také vytýkáno, že měl být P. Gaudron požádán o souhlas s doslovem. Pro jistotu tedy ještě jednou zopakuji, že bylo v případě doslovu jasně identifikováno, že se jedná o doslov českého nakladatele, nikoliv některého z autorů. Doslov tedy těžko může kohokoliv z nich poškozovat tím, že by autorovy názory ztotožňoval s tímto doslovem. Navíc jsou názory P. Gaudrona, jakožto tvůrce původního díla, a dominikánů. jakožto tvůrců námi přeloženého francouzského díla, v současnosti rozdílné.
REX!: Opět navážu. Jak jsi mi sám už říkal, žalující strana požaduje 10 tisíc euro za údajné poškození autorských práv a dobrého jména konkrétního autora s poukazem na český doslov a tyto vložené poznámky. Umím do určité míry pochopit, že se to může některému z autorů nelíbit, ale požadovat takto obrovskou sumu mi přijde naprosto nehorázné. Máš pro to nějaké vysvětlení?
DB: Ano, to je velice jednoduché, oni totiž dle textu samotné žaloby bohužel tohoto jednoho autora, který je katolickým knězem, v žalobě redukovali na „velmi dobře zavedenou značku“. Inkriminovaná část znění žaloby zní totiž takto: „…částka, kterou žalobce požaduje, se může na první pohled jevit vysoká. Avšak při bližším pohledu se jeví jako spravedlivá. Žalobce je v tradičně katolických kruzích po celé Evropě velmi dobře zavedenou značkou.“ To se dnes zřejmě ve světě cení. Za mě je však velmi smutné, když se takto hrubě a světsky v novém FSSPX uvažuje o kněžích. K tomu asi není potřeba dodávat další komentář.
REX!: Ještě mě ve spojitosti s nakladatelskými právy napadá jedna zajímavost. Pokud bych přistoupil na rétoriku představeného českého FSSPX, pak bych mohl docela legitimně položit otázku, zda si zařídil práva na vydání Římského misálu…
DB: Tak je pravda, že se taková věc nabízí. Ty ale znáš můj pohled a vím, že to zmiňuješ spíše jen pro srovnání. Jak jednoznačně konstatují katoličtí teologové moralisté, díla apoštolátu, pokud jsou nezbytná pro věřící, je možné vydat i bez těchto práv. S tím se zcela ztotožňuji. Osobně bych se však zdráhal je pak prodávat za tak přemrštěné ceny. Mimochodem, vydání Římského misálu nyní také doděláváme a brzy bude pro věřící dostupné, a to za katolickou cenu.
REX!: Myslím, že vše podstatné k tématu jsme v tuto chvíli asi probrali, zeptám se tedy už jen na to, jak celý spor prozatím hodnotíš ze svého pohledu jako celek?
DB: Za sebe můžu říct, že mé svědomí je čisté, jednal jsem v dobré víře a jsem zkrátka přesvědčen, že jsem od francouzských autorů práva na vydání jejich díla obdržel. Zcela jistě nemůže být řeč o nějaké snaze se obohatit, protože takto specifické knihy pro omezený počet čtenářů a v obdobně nízkém nákladu opravdu nepřináší závratné (pokud vůbec nějaké) zisky. Stejně jako celá činnost nakladatelství bylo vydání této knihy především apoštolátem. Ale to už bych se opakoval.
A pokud jde o předmět sporu, údajnou krádež práv a poškození dobré pověsti autora původního německého díla, jedná se dle mého názoru o značně nafouknutou záležitost. Paralelně k žalobě totiž běží cosi na způsob „PR kampaně“ ze strany vedení českého FSSPX, kde se podle mě nepokrytě manipuluje a zveličuje, aby bylo dosaženo určitého dojmu. Jistě chápu, že se vedení špatně zdůvodňuje, proč dnes nové FSSPX zaujímá jiné postoje než jeho zakladatel i ono samo v minulosti resp., že se dnes chová značně účelově a nekonzistentně, ale to není můj problém. Rovněž nechápu, že ještě v době před podáním žaloby, kdy mě druhá strana kontaktovala a probíhalo vyjasňování, už došlo k otištění ostré reakce ve výše zmíněném Kněžském letáku FSSPX. Také mi bylo vytýkáno, že nakladatelství nedostatečně rychle reaguje na korespondenci, a tak nakonec protistrana asi nevydržela a prostřednictvím svého advokáta na nás podala žalobu u městského soudu, přestože existovala šance na smírné řešení sporu, jak jsem opakovaně navrhoval. Nicméně je potřeba si uvědomit, že toto údajné otálení spadalo do postní doby a příprav na Velikonoce, kdy jsem se opravdu tomuto tématu neměl čas přespříliš věnovat.
Velmi zajímavé také je, že samotné německé nakladatelství Sarto, které stálo úplně na počátku sporu, žalobu nepodalo. Skutečně tedy asi pochopili, že naše nakladatelství jejich dílo opravdu nevydalo, jak jsem ostatně tvrdil od úplného počátku. Vzhledem k tomu, že samotná žaloba je snůškou všech roztodivných obvinění, ze kterých je spíš cítit nepříliš skrývaná nenávist, si vlastně ani nejsem jistý, za co konkrétně jsme nyní žalováni a zdá se, že autorská práva jsou jen zástupný problém. Spíše se zdá, že jde hlavně o doslov nakladatele v námi vydané knize. Pravda totiž často přichází nevhod. A pravdivost fakt uvedených v doslovu u soudu rádi doložíme, což bude jen o to větší ostudou pro dnešní nové FSSPX.
Beru to nicméně celé s nadhledem a v zásadě děkuji představenému českého FSSPX, že i díky jeho reklamě se myšlenky obsažené v knize dostaly ještě mezi více lidí, to je pro mě totiž to nejdůležitější. Jsem také moc rád, že jsem obdržel mnoho pozitivních reakcí, včetně toho, kdy kniha přispěla jak k obrácení k Tradici, tak k vyjasnění právě krize Církve. Na druhou stranu mě vlastně přístup nového FSSPX nepřekvapuje. Vždyť už asi před 10 lety hrozil francouzský distrikt FSSPX soudem právě dominikánům z Avrillé za sdílení proslovů arcibiskupa Lefebvra. Což je tedy také velmi smutné.
Arcibiskup Lefebvre
REX!: Těsně před finalizací tohoto rozhovoru vyšel nový Kněžský leták FSSPX č. 205 (červenec–srpen). Objevuje se zde informace, kterou jsem měl díky spřízněným lidem v FSSPX k dispozici ještě před vydáním letáku, že Petr Kajer, kněz českého FSSPX, dostal od tvého otce údajně nabídku, aby „přešel“ k tzv. katolickému hnutí Odporu, s tím, že bude mít k dispozici kapli, možnost bydlení a kněžského platu. V letáku pak doslova stojí: „Farizejské stříbrňáky nebyly přijaty, jidášská zrada se nekoná. Další podivuhodný projev svérázné duchovní cesty exponentů tzv. Odporu.“ Co ty na to?
DB: Tak nevím, jestli přišla nabídka na „farizejské stříbrňáky“ a co přesně zaznělo, přece jen nemohu mluvit za svého otce a rozhovor proběhl mezi čtyřma očima. Ale vážně, v zásadě něco na ten způsob jistě mohlo být řečeno, protože taková možnost vytvoření podmínek pro fungování českého kněze obecně existuje, a nikdo se s ní netají. A motivace k oslovení tohoto konkrétního kněze? Aniž bych chtěl být indiskrétní, tak lze asi říct přinejmenším to, že P. Kajer se opakovaně vyjádřil, že by snad byl raději opět na misiích v Africe než zde. Když k tomu vezmeme v potaz interní informace z fungování českého priorátu FSSPX a působení jeho představeného, tak byla taková nabídka vcelku logická. Existují totiž přímá očitá svědectví, že chování představeného ke spolubratřím opakovaně a dlouhodobě překračuje únosnou mez a lze ho bez rozpaků nazvat šikanou, a to včetně fyzické. Dál bych to ale nechtěl veřejně rozebírat.
Takže nabídka, kterou konkrétní kněz dostal, byla naprosto otevřená a myšlená jako pomoc v případě zájmu. Kněz ji odmítl s tím, že by to byla zrada na Bratrstvu, což, pokud vím, otec respektoval s dovětkem, že Odpor zcela jistě není zrada původního Bratrstva. V každém případě určitě nabídka nebyla formulována stylem „dám ti peníze, byt a kapli, když zradíš Bratrstvo“. Logické ovšem je, že kněz by z FSSPX musel vystoupit. Nabídka byla odmítnuta a tím je pro mě osobně věc uzavřena.
Jinak samozřejmě nadále platí, že já a další věřící ve všech ohledech s radostí podpoříme kněze, který chce sloužit výlučně tradiční mši svatou a předávat integrální katolickou víru, který odmítá Druhý vatikánský koncil a jeho otrávené plody, odporuje neomodernistům v Římě a má tradiční formaci, nebo ji chce získat. Krátce řečeno, česky mluvícího kněze bez kompromisů, který poskytuje nepochybně platné svátosti.
REX!: Damiáne, děkuji ti za rozhovor a přiblížení tvého vnímání sporu, který se dle mého odhadu může táhnout poměrně dlouhou dobu. Je tedy docela dobře možné, že se ještě potkáme nad nějakým pokračováním našeho povídání, budeš-li chtít.
DB: Já ti také děkuji za možnost pokusit se uvést věci na pravou míru a reagovat alespoň na některé útoky. Zároveň chci ještě jednou poděkovat všem, kteří mi vyjadřovali a vyjadřují podporu, velmi si toho cením, Pán Bůh vám to oplať! Určitě chci také všechny, kteří rozhovor dočetli až sem, ujistit, že s Boží pomocí se bude nakladatelství Christianitas dále snažit vydávat nová potřebná díla stejně jako doposud – a pochopitelně i nadále za opravdu katolické ceny – bez ohledu na to, jak se tento podivný spor bude soudně vyvíjet. Předem také všem děkuji za modlitby ve prospěch apoštolátu nakladatelství Christianitas!
