Italští biskupové pozastavují všechny mše (2020)

Italští biskupové pozastavují všechny mše (2020)

11. března 2020

Margaret C. Galitzin

Kvůli krizi, spojené s koronavirem a mánií kolem něj, ohlásila v neděli (8. března 2020) Italská biskupská konference rozhodnutí pozastavit všechny veřejné mše včetně pohřbů na celém území Itálie přinejmenším do 3. dubna.

Jde o bezprecedentní rozhodnutí.

Kostely jsou otevřené, ale nekonají se mše a nevysluhují svátosti; dole, postřik krucifixu dezinfekcí

Jednou věcí je, že vláda přijala mánii kolem koronaviru a nařídila všemu italskému obyvatelstvu – více než 60 milionům lidí – že budou pod zámkem a zakázala všechna veřejná shromáždění. Nové restrikce se objevují každý den: kina, divadla a taneční školy jsou zavřeny, stejně tak školy a univerzity, cestování je celonárodně omezeno, dokonce byly pozastaveny i sportovní události.

Jinou věcí je, že tím katolické autority odepřely hlavní léčebné prostředky, které Církev nabízí svým dětem v dobách, kdy trpí nemocemi, epidemiemi a přírodními pohromami. Odepřít katolíkům svátosti s výmluvou, že by duchovní léčebné prostředky neměly být vysluhovány, znamená popřít duchovní poslání Církve, spásu duší. Znamená to následovat pohanský ideál OSN: zdraví těla nade vše. Pro moderní svět a Církev přestává nadpřirozené existovat.

V žádné době nejsou svátosti nutnější než v době epidemií. Na scéně se objevuje hrozivý virus. Normální Ital, který, i když není praktikující, je od přirozenosti nábožný, dobře chápe, co to znamená: to, že se Bůh hněvá na lid za jeho nemorálnost, rouhání a hereze.

Tento pocit blížící se katastrofy je dnes zvlášť silný, když skoro každý ví, že „něco“ přichází – postih, trest od Boha, jehož ruku už Naše Paní nemůže zadržet. Je to něco, co každý katolík a dokonce i mnozí nekatolíci nebo pohané cítí v dusném ovzduší, jež v těchto pohanských dnech dýcháme.

Italská média přiživují paniku kolem koronaviru

Italští biskupové nepochopili koronavirus jako příležitost hlásat z kazatelen a éterem výzvu k obrácení, vést veřejnou modlitbu a náboženská procesí s úpěnlivou prosbou o nebeskou pomoc, aby byl usmířen hněv Boží a aby Jej prosili o milost za hříšné lidstvo. Nezačali veřejně prosit Naší Paní a svaté za přímluvu.

Ne, podrobili se pokojně vládním restrikcím a spořádaně pozastavily mše. Poklidně vyprázdnili kropenky se svěcenou vodou, jako by byli neznalí její svátostné moci, která pomáhá tělu i duši člověka.

A katolické obyvatelstvo vychované v této koncilní církvi, která dělá vše, co může, aby odmítala a zesměšňovala vše nadpřirozené a posvátné, si nasadilo své roušky a klepe se a třese, že by se mohlo nakazit temným strašákem zvaným koronavirus a že by mohlo čelit riziku – ani to neříkejte nahlas – smrti.

Boží trest

Jak jsem poznamenala výše, jsem pevně přesvědčená, že skoro všichni katolíci – a odvažuji se v to zahrnout i skoro všechny lidi – vědí, že bezprostředně hrozí nějaká katastrofa. Protestanti soudného dne, věštci a pokřivení teoretici spiknutí zaplavují internet předpověďmi a proroctvími čehosi hrozného, co čeká v blízké budoucnosti lidstvo. Ve vzduchu visí zlověstná atmosféra a okrádá dokonce i děti o jejich joie de vivre [radost ze života – pozn. překl.], která dřív charakterizovala křesťanské prostředí.

My jako katolíci máme slova Naší Paní z Fatimy a Naší Paní Dobrého pořízení, která lidstvu prorokovala velký trest, kdy zmizí národy a bude zabita velká část lidstva, pokud se lidé neobrátí a nevrátí se k úplnému praktikování katolické Víry.

  

Během morové epidemie se kněz a lid modlí ke svému patronovi sv. Šebestiánovi, který se přimlouvá u Boha

To poslední nenastalo, a když tedy čelíme přírodním pohromám jako je hurikán Katrina nebo epidemie jako HIV/AIDS, pravý katolík instinktivně ví – ať už to někdo vyhlašuje nebo ne – že Bůh trestá lidi za ignorování Jeho zákonů a za závažné porušování mravů.

Jen na okraj si myslím, že je zde příhodné poukázat na to, že když si prostudujete seznam epidemií od 5. století dále, uvidíte, že od 8. století až po proslulou černou smrt ve 14. století nebyla žádná velká epidemie. V době Víry existovaly v některých regionech nebo oblastech občasné případy neštovic, tuberkulózy, svrabu atd., ale žádná pandemie.

Teprve v katastrofálním 14. století s nástupem renesance a objevení se humanistického národního státu a zárodků šířící se protestantské vzpoury shledal Bůh jako případné, aby potrestal lidstvo černým morem, který vymazal 30–60 % populace v západní Evropě.

A když tedy začaly v titulcích dominovat zprávy o koronaviru, kdo z nás si nepomyslel: „Je tohle začátek trestu?“ U těch, kteří se bojí Božího trestu, mohou takové myšlenky vyvolat paniku a úzkost stejně jako pozdvižení, které šíří tisk. (Napočítala jsem například 15 poplašných příběhů, týkajících se koronaviru, jen ve včerejších novinách Los Angeles Times.)

My katolíci, kteří však víme, že trest přijde – jakožto předpověděný spravedlivý trest, který očistí zemi a otevře dveře kajícnosti a obrácení – si tváří v tvář této hrozbě můžeme zachovat vyrovnanost. Ano, podnikáme rozumná preventivní opatření, abychom se vyhnuli nákaze, ale nadále žijeme život klidně, pouze zdvojnásobíme své modlitby a oběti, aby lidstvo přestalo tak moc urážet Boha.

To je tedy veliká příležitost pro klérus – počínaje od vrcholu od papeže – kázat lidem, jako to činili nízce i vysoce postavení kněží v minulosti, že války, epidemie a přírodní pohromy jsou trestem od Boha, aby probudily člověka z jeho letargie a varovaly jej, aby změnil své způsoby. Taková kázání jsou dnes slyšet zřídka, dokonce i od konzervativních a tradicionalistických kněží.

„Koronavirus není Boží trest“

Místo toho nacházíme to, co bychom nečekali: jeden kardinál, který je neustále popisován jako „konzervativní teolog“, vylučuje představu, že koronavirus by mohl být Božím trestem.

„Boží trest neexistuje. Je to nesprávné vnímání křesťanství,“ řekl kardinál Angelo Scola, bývalý arcibiskup Milána, v rozhovoru pro deník La Repubblica, když byl dotazován, jestli křesťanství podporuje tuto vizi Božího trestu, který stojí za koronavirem.

Kardinál Scola: „Boží trest neexistuje“

„Bůh samozřejmě zná a předpovídá události, ale neurčuje je,“ uzavřel  Scola.

Pro Scolu a dnešní Vatikán je tedy Bůh tam kdesi na obláčku, usmívá se na koncilní církev, která adoruje Pačamamu v Bazilice sv. Petra, propaguje homosexualitu a hlásá teologii osvobození. S epidemiemi nemá co do činění.

Závěrem je, že krize a mánie kolem koronaviru není nic než hygienický problém, který člověk vyřeší...

Toto je smutný stav věcí v dospělé koncilní církvi: Nadpřirozeno a svátostný svět s Bohem jako ústředním bodem je nahrazen materialistickým, humanistickým světem, jemuž dominuje člověk.

Je to svět, na nějž čeká Boží trest, ať už v něj věří nebo ne.

Restaurace a ulice v Benátkách jsou klidné a pusté

Zdroj: Tradition In Action

Překlad: D. Grof