Italští biskupové pozastavují
všechny mše (2020)
11. března
2020
Margaret C. Galitzin
Kvůli krizi,
spojené s koronavirem a mánií kolem něj, ohlásila v neděli (8. března
2020) Italská biskupská konference rozhodnutí pozastavit všechny veřejné mše
včetně pohřbů na celém území Itálie přinejmenším do 3. dubna.
Jde o
bezprecedentní rozhodnutí.
Kostely jsou otevřené, ale nekonají se mše a
nevysluhují svátosti; dole, postřik krucifixu dezinfekcí
Jednou věcí
je, že vláda přijala mánii kolem koronaviru a nařídila všemu italskému
obyvatelstvu – více než 60 milionům lidí – že budou pod zámkem a zakázala
všechna veřejná shromáždění. Nové restrikce se objevují každý den: kina,
divadla a taneční školy jsou zavřeny, stejně tak školy a univerzity, cestování
je celonárodně omezeno, dokonce byly pozastaveny i sportovní události.
Jinou věcí
je, že tím katolické autority odepřely hlavní léčebné prostředky, které
Církev nabízí svým dětem v dobách, kdy trpí nemocemi, epidemiemi a
přírodními pohromami. Odepřít katolíkům svátosti s výmluvou, že by
duchovní léčebné prostředky neměly být vysluhovány, znamená popřít duchovní
poslání Církve, spásu duší. Znamená to následovat pohanský ideál OSN: zdraví
těla nade vše. Pro moderní svět a Církev přestává nadpřirozené existovat.
V žádné
době nejsou svátosti nutnější než v době epidemií. Na scéně se objevuje hrozivý
virus. Normální Ital, který, i když není praktikující, je od přirozenosti
nábožný, dobře chápe, co to znamená: to, že se Bůh hněvá na lid za jeho
nemorálnost, rouhání a hereze.
Tento pocit
blížící se katastrofy je dnes zvlášť silný, když skoro každý ví, že „něco“
přichází – postih, trest od Boha, jehož ruku už Naše Paní nemůže zadržet. Je to
něco, co každý katolík a dokonce i mnozí nekatolíci nebo pohané cítí
v dusném ovzduší, jež v těchto pohanských dnech dýcháme.
Italská média přiživují paniku kolem koronaviru
Italští
biskupové nepochopili koronavirus jako příležitost hlásat z kazatelen a
éterem výzvu k obrácení, vést veřejnou modlitbu a náboženská procesí
s úpěnlivou prosbou o nebeskou pomoc, aby byl usmířen hněv Boží a aby Jej
prosili o milost za hříšné lidstvo. Nezačali veřejně prosit Naší Paní a svaté za
přímluvu.
Ne,
podrobili se pokojně vládním restrikcím a spořádaně pozastavily mše. Poklidně
vyprázdnili kropenky se svěcenou vodou, jako by byli neznalí její svátostné
moci, která pomáhá tělu i duši člověka.
A katolické
obyvatelstvo vychované v této koncilní církvi, která dělá vše, co může,
aby odmítala a zesměšňovala vše nadpřirozené a posvátné, si nasadilo své roušky
a klepe se a třese, že by se mohlo nakazit temným strašákem zvaným koronavirus
a že by mohlo čelit riziku – ani to neříkejte nahlas – smrti.
Boží trest
Jak jsem
poznamenala výše, jsem pevně přesvědčená, že skoro všichni katolíci – a
odvažuji se v to zahrnout i skoro všechny lidi – vědí, že bezprostředně
hrozí nějaká katastrofa. Protestanti soudného dne, věštci a pokřivení teoretici
spiknutí zaplavují internet předpověďmi a proroctvími čehosi hrozného, co čeká
v blízké budoucnosti lidstvo. Ve vzduchu visí zlověstná atmosféra a okrádá
dokonce i děti o jejich joie de vivre
[radost ze života – pozn. překl.], která dřív charakterizovala křesťanské
prostředí.
My jako
katolíci máme slova Naší Paní z Fatimy a Naší Paní Dobrého pořízení, která
lidstvu prorokovala velký trest, kdy zmizí národy a bude zabita velká část
lidstva, pokud se lidé neobrátí a nevrátí se k úplnému praktikování
katolické Víry.
Během morové epidemie se kněz a lid modlí ke svému
patronovi sv. Šebestiánovi, který se přimlouvá u Boha
To poslední
nenastalo, a když tedy čelíme přírodním pohromám jako je hurikán Katrina nebo
epidemie jako HIV/AIDS, pravý katolík instinktivně ví – ať už to někdo
vyhlašuje nebo ne – že Bůh trestá lidi za ignorování Jeho zákonů a za závažné
porušování mravů.
Jen na okraj
si myslím, že je zde příhodné poukázat na to, že když si prostudujete seznam
epidemií od 5. století dále, uvidíte, že od 8. století až po proslulou černou
smrt ve 14. století nebyla žádná velká epidemie. V době Víry existovaly v
některých regionech nebo oblastech občasné případy neštovic, tuberkulózy,
svrabu atd., ale žádná pandemie.
Teprve
v katastrofálním 14. století s nástupem renesance a objevení se
humanistického národního státu a zárodků šířící se protestantské vzpoury
shledal Bůh jako případné, aby potrestal lidstvo černým morem, který vymazal
30–60 % populace v západní Evropě.
A když tedy
začaly v titulcích dominovat zprávy o koronaviru, kdo z nás si
nepomyslel: „Je tohle začátek trestu?“ U těch, kteří se bojí Božího trestu,
mohou takové myšlenky vyvolat paniku a úzkost stejně jako pozdvižení, které
šíří tisk. (Napočítala jsem například 15 poplašných příběhů, týkajících se
koronaviru, jen ve včerejších novinách Los
Angeles Times.)
My katolíci,
kteří však víme, že trest přijde – jakožto předpověděný spravedlivý trest,
který očistí zemi a otevře dveře kajícnosti a obrácení – si tváří v tvář
této hrozbě můžeme zachovat vyrovnanost. Ano, podnikáme rozumná preventivní
opatření, abychom se vyhnuli nákaze, ale nadále žijeme život klidně, pouze
zdvojnásobíme své modlitby a oběti, aby lidstvo přestalo tak moc urážet Boha.
To je tedy
veliká příležitost pro klérus – počínaje od vrcholu od papeže – kázat lidem,
jako to činili nízce i vysoce postavení kněží v minulosti, že války,
epidemie a přírodní pohromy jsou trestem od Boha, aby probudily člověka
z jeho letargie a varovaly jej, aby změnil své způsoby. Taková kázání jsou
dnes slyšet zřídka, dokonce i od konzervativních a tradicionalistických kněží.
„Koronavirus není Boží trest“
Místo toho
nacházíme to, co bychom nečekali: jeden kardinál, který je neustále popisován
jako „konzervativní teolog“, vylučuje představu, že koronavirus by mohl být
Božím trestem.
„Boží trest
neexistuje. Je to nesprávné vnímání křesťanství,“ řekl kardinál Angelo Scola,
bývalý arcibiskup Milána, v rozhovoru pro deník La Repubblica, když byl dotazován, jestli křesťanství podporuje
tuto vizi Božího trestu, který stojí za koronavirem.
Kardinál Scola: „Boží trest neexistuje“
„Bůh
samozřejmě zná a předpovídá události, ale neurčuje je,“ uzavřel Scola.
Pro Scolu a
dnešní Vatikán je tedy Bůh tam kdesi na obláčku, usmívá se na koncilní církev,
která adoruje Pačamamu v Bazilice sv. Petra, propaguje homosexualitu a
hlásá teologii osvobození. S epidemiemi nemá co do činění.
Závěrem je,
že krize a mánie kolem koronaviru není nic než hygienický problém, který člověk
vyřeší...
Toto je
smutný stav věcí v dospělé koncilní církvi: Nadpřirozeno a svátostný svět
s Bohem jako ústředním bodem je nahrazen materialistickým, humanistickým
světem, jemuž dominuje člověk.
Je to svět,
na nějž čeká Boží trest, ať už v něj věří nebo ne.
Restaurace a ulice v Benátkách jsou klidné a
pusté
Zdroj: Tradition In Action
Překlad: D. Grof