Senátor Joseph R. McCarthy (1988)
P. Francis E. Fenton
Joseph R.
McCarthy (14. listopadu 1908 – 2. května 1957)
***
2. května
1957 si smrt ve věku 49 let vyžádala život senátora Josepha R. McCarthyho
z Wisconsinu. Od té doby během 31 let stále více vynikal formát a
charakter tohoto muže v naprostém kontrastu k podřadné kvalitě
ohromné většiny členů Senátu a Sněmovny reprezentantů Spojených států – a nikdy
ten kontrast nebyl výraznější, než je dnes. Skutečně podle mého názoru
neexistuje jediný člověk v kterémkoliv úřadu současného amerického Kongresu,
který má formát senátora McCarthyho – a většina z nich by nebyla hodná
zavázat mu ani tkaničky u jeho bot.
I když byl
před svou smrtí v záři veřejných reflektorů méně než sedm let, lze
bezpečně říct, že s žádnou veřejnou osobností v dějinách našeho národa se
nezacházelo nespravedlivěji a nebyla falešněji obviňována, očerňována, špiněna
než senátor McCarthy. A proč? Protože dobře znal satanské zlo komunismu a byl
odhodlaný ve svém záměru odporovat mu a odhalovat jej podle svých nejlepších
schopností s vlivem a zdroji, jež měl jako člen amerického Senátu.
Komunisté jím nejen pohrdali, ale také se jej velmi báli kvůli nesmírné újmě,
kterou ve své prestižní pozici mohl učinit jejich plánům na světovou nadvládu.
A tak se rozjela bezprecedentní kampaň očerňování a nenávisti proti McCarthymu,
kampaň podnícená komunistickým spiknutím, jíž napomáhali a podporovali ji
soudruzi, důvěřivci a přisluhovači komunismu – a zvláště opovrženíhodný
americký tisk. Jestliže měl komunismus pokračovat ve svém postupu v USA –
možná dokonce, pokud měl přežít – musela být reputace Josepha McCarthyho tím či
oním způsobem zničena.
To, jak
účinně bylo toto zničení provedeno – a stalo se to před 30 lety – vyzdvihuje
moc a vliv komunistického spiknutí v USA. Zeptejte se průměrného Američana
dnes na jeho názor na senátora McCarthyho, a pokud mu to jméno vůbec něco
řekne, pravděpodobně bude tento názor negativní. A co jiného bychom očekávali,
když kdykoliv jméno tohoto senátora zmíní média nebo levicoví politici, děje se
to hanlivým způsobem? A pak je tu onen často slyšený termín mccarthysmus, který
znamená vznášet nepodložená obvinění vůči člověku, aby se zničila jeho reputace
nebo dobrá pověst. Toto slovo bylo vytvořeno nepřáteli tohoto senátora a
nepřímo naznačuje, že takovou taktiku využíval. Nic by nemohlo být
vzdálenějšího pravdě, ale komunisti a jejich spojenci se samozřejmě o pravdu
nestarali.
Skutečný
senátor McCarthy (římský katolík) byl mužem zcela protikladným falešné
představě, kterou dnes o něm má bezpočet Američanů s vymytým mozkem.
Kterýkoliv informovaný a nepředpojatý člověk v 50. letech 20. století,
který slyšel jeho proslovy nebo (jako já) viděl v televizi slyšení jeho
stálého senátního vyšetřovacího podvýboru, nemohl nebýt ohromen jeho odvahou,
jeho upřímností, jeho poctivostí. Já konkrétně jsem nikdy neslyšel o jediném nevinném člověku, jehož reputace utrpěla
v rukách senátora McCarthyho. Ti, kteří byli předvedeni před jeho podvýbor
k výslechu při veřejných slyšeních, stále byli osobami, u nichž existovala
dobře podložená podezření o vině ve vztahu ke komunismu. Ano, McCarthy byl u
některých svědků, jež konfrontoval, tvrdý a drsný. A co? Jsem přesvědčen, že to
byl on, kdo jednou řekl: „S komunismem nebojujete v dětských rukavičkách.“
Existuje
množství způsobů, jimiž člověk může obvykle spolehlivě odhadnout charakter
druhého. Jeden způsob je podle toho, jaké nepřátele má. Další (je-li
prominentní osobností) je podle druhu zacházení, jež se mu dostává od národního
tisku (TV, rádio, deníky atd.). Za nepřátele měl McCarthy komunisty a jejich
rozličné podlé spojence, zatímco tisk jej trvale znevažoval, očerňoval a
pranýřoval. Kdybych o Josephu McCarthym nevěděl nic jiného, než skutečnost, že
jej komunisté nesnášeli a média s ním takřka trvale zacházela
s opovržením, okamžitě bych došel k závěru, že byl pravděpodobně
skutečně velice solidní a chvályhodný člověk. Určitě musel vést mravně slušný
život, protože kdyby v něm bylo cokoliv skandální povahy, buďte si jistí,
že pseudosvatouškovský americký tisk by to vydoloval a rozhlásil svůj objev do
světa.
Senátor
Joseph McCarthy byl člověkem, který miloval svého Boha a svou zemi. Byl to čestný,
odvážný člověk se silným přesvědčením – a byl bojovníkem. Když McCarthy jasně
rozpoznával vážné nebezpečí, jež představovalo satanské zlo komunismu pro
svobodný svět a pro křesťanské ideály, které ctil – a když se smutkem viděl
stálý pokrok, jejž toto spiknutí činí na americké scéně – rozhodl se vzdorovat
mu a odhalovat jej se vší mocí a vlivem, jež měl k dispozici. A tak to
činil a projevoval pevnost a neústupnost vůči komunismu, jakým se žádný člen
amerického Senátu nikdy předtím nebo potom nepřiblížil.
Jen Bůh ví,
do jaké míry byl tento postup zločinného, ateistického spiknutí komunismu
k převzetí Ameriky skrze šlechetné úsilí senátora Josepha McCarthyho alespoň
zpomalen. Proste Boha, aby pověst tohoto vynikajícího amerického vlastence byla
jednoho dne očištěna a jeho jméno nesmazatelně zapsáno do historie jakožto
jméno jednoho z opravdových velkých hrdinů tohoto národa.
Překlad:
D. Grof
