sobota 23. listopadu 2019

Komentář Eleison DCXLV – Svět se posouvá (2019)


Komentář Eleison DCXLV – Svět se posouvá (2019)
(645)
23. listopadu 2019
SVĚT SE POSOUVÁ
Není to jen Bratrstvo sv. Pia X., kdo se posouvá, je to celý svět, který se posouvá v duších lidí. A stejně jako „z uší prasnice nemůžete udělat hedvábné peněženky“ a „bez slámy cihly nevyrobíte“, tak zoufalé je i očekávat, že instituce včerejška se díky dnešním lidem nevyprázdní stejně, jako mnohé z balónů, z nichž se nechal uniknout vzduch, a zřítily se. Zde je zajímavá odpověď někoho, kdo ještě přemýšlí, na dotaz, jakou budoucnost vidí pro „Odpor“, FSSPX, Církev a svět:
„Pokud jde o „Odpor“, nedojde k žádnému velkému nárůstu v počtech, k žádné velké úrodě duší, protože vhodný materiál zde prostě není. Jak můžete vytvořit něco katolického z lidí, kteří už nemají žádnou nebo jen malou ideu toho, co je pravdivé a mylné, správné a špatné, ideu toho, čemu se skutečně má odporovat? Pravda a to, co je správné, byly podkopány a stále více lidí se vzdává víry, že jsou nějak důležití, jednak proto, že člověk je tvor společenský, který je ovlivňován lidmi kolem sebe, kteří se dnes v masovém měřítku vzdali pravdy a toho, co je správné, a zadruhé proto, že život od člověka vyžaduje o tolik méně, když jsou pravda a to, co je správné, nedůležité. Pak mohu jít s proudem a není nic, čemu ještě musím odporovat.
Pokud jde o FSSPX, jestliže je biskup Fellay ustrašený, jeho ustrašenost se rozšíří na zbytek Bratrstva a odtud na zbytek Církve do té míry, do jaké bylo arcibiskupovo Bratrstvo na svém vrcholu oporou páteře Církve. Bez této opory zvítězí měkký konciliarismus s hybridním misálem, který smísí tridentskou mši s novou mší, s „hermeneutikou kontinuity“, která smísí katolickou nauku s Druhým vatikánským koncilem, s pochybnými kněžími a obřady, kteří umožní iluzorní opakování 50. let 20. století. A tak Církev skončí tím, že už nikdo nebude říkat Pravdu a „světlo světa“ bude dávat jen tlumenou a občasnou záři, a „sůl země“ nebude mít moc zastavit univerzální zkažení.
Svět se v důsledku toho stane stále zvrhlejším a úmyslně stále vyumělkovanějším, protože Církev byla díky milosti v duších lidí nadpřirozeným ochráncem všeho přirozeného v Božím stvoření. A v tomto novém světovém pořádku budou dokonce i zbytky pravé Církve nadále pronásledovány skrze současné pasivně agresivní zastrašování. Pod zevnějškem pasivní tolerance se nachází realita, která je neustálým tlakem na přizpůsobení se – „Raději bys měl být „politicky korektní“, jako všichni, nebo z tebe uděláme vyděděnce.“ Tomuto tlaku zvnějšku odpovídá záhadná slabost moderní mysli, která se nedokáže přidržet jakékoliv pravdy. Ďábel se pak na přirozené úrovni dostává do nitra a vychyluje mysl doleva, pryč od Boha, a nutí katolíky pochybovat o sobě – „Kdo jsem, abych říkal, že arcibiskup Lefebvre měl pravdu? Byli jeho nepřátelé opravdu zlí? Kdo jsem, abych soudil?“. A v tomto stavu mysli je snadné zradit...
Byl to koncil v 60. letech 20. století, který odstartoval toto zmatení v 70. letech a od té doby pak měl další půlstoletí, aby se šířil, přičemž FSSPX posledních dvacet let utajeně pracuje pro nepřítele...“
Tato vize budoucnosti je temná, je však na čistě lidské úrovni realistickou předpovědí. Bůh je však naštěstí Bůh, vskutku existuje a Jeho smýšlení není naším smýšlením, a ani nejsou naše cesty Jeho cestami, protože „jako je vysoko nebe nad zemí, tak jsou mé cesty nad vašimi cestami, tak je mé smýšlení nad vaším smýšlením“ (Izaiáš LV, 8-9). Bůh ani nebude znechucený intrikováním lidí: „..takové je i mé slovo, jež z mých úst vychází: nenavrátí se ke mně s prázdnou, ale vykoná, co chci; úspěšně naplní své poslání. Ano, vyjdete s radostí, doprovázeni v pokoji. Hory a pahorky vám budou zpívat vstříc, tleskat vám budou všechny stromy na polích. Místo křoví pak vyroste cypřiš a myrta místo kopřivy. Hospodin si tím jméno způsobí – věčné znamení, které nezmizí.“ (Izaiáš LV, 11-13)
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof