Komentář Eleison DCXLV – Svět se posouvá (2019)
(645)
23. listopadu
2019
SVĚT
SE POSOUVÁ
Není to jen Bratrstvo
sv. Pia X., kdo se posouvá, je to celý svět, který se posouvá v duších
lidí. A stejně jako „z uší prasnice nemůžete udělat hedvábné peněženky“ a
„bez slámy cihly nevyrobíte“, tak zoufalé je i očekávat, že instituce včerejška
se díky dnešním lidem nevyprázdní stejně, jako mnohé z balónů, z nichž se
nechal uniknout vzduch, a zřítily se. Zde je zajímavá odpověď někoho, kdo ještě
přemýšlí, na dotaz, jakou budoucnost vidí pro „Odpor“, FSSPX, Církev a svět:
„Pokud
jde o „Odpor“, nedojde k žádnému velkému nárůstu v počtech,
k žádné velké úrodě duší, protože vhodný materiál zde prostě není. Jak
můžete vytvořit něco katolického z lidí, kteří už nemají žádnou nebo jen
malou ideu toho, co je pravdivé a mylné, správné a špatné, ideu toho, čemu se
skutečně má odporovat? Pravda a to, co je správné, byly podkopány a stále více
lidí se vzdává víry, že jsou nějak důležití, jednak proto, že člověk je tvor
společenský, který je ovlivňován lidmi kolem sebe, kteří se dnes v masovém
měřítku vzdali pravdy a toho, co je správné, a zadruhé proto, že život od
člověka vyžaduje o tolik méně, když jsou pravda a to, co je správné,
nedůležité. Pak mohu jít s proudem a není nic, čemu ještě musím odporovat.
Pokud
jde o FSSPX, jestliže je biskup Fellay ustrašený, jeho ustrašenost se rozšíří
na zbytek Bratrstva a odtud na zbytek Církve do té míry, do jaké bylo
arcibiskupovo Bratrstvo na svém vrcholu oporou páteře Církve. Bez této opory zvítězí
měkký konciliarismus s hybridním misálem, který smísí tridentskou mši
s novou mší, s „hermeneutikou kontinuity“, která smísí katolickou nauku
s Druhým vatikánským koncilem, s pochybnými kněžími a obřady, kteří
umožní iluzorní opakování 50. let 20. století. A tak Církev skončí tím, že už
nikdo nebude říkat Pravdu a „světlo světa“ bude dávat jen tlumenou a občasnou
záři, a „sůl země“ nebude mít moc zastavit univerzální zkažení.
Svět
se v důsledku toho stane stále zvrhlejším a úmyslně stále vyumělkovanějším,
protože Církev byla díky milosti v duších lidí nadpřirozeným ochráncem všeho
přirozeného v Božím stvoření. A v tomto novém světovém pořádku budou
dokonce i zbytky pravé Církve nadále pronásledovány skrze současné pasivně
agresivní zastrašování. Pod zevnějškem pasivní tolerance se nachází realita,
která je neustálým tlakem na přizpůsobení se – „Raději bys měl být „politicky
korektní“, jako všichni, nebo z tebe uděláme vyděděnce.“ Tomuto tlaku
zvnějšku odpovídá záhadná slabost moderní mysli, která se nedokáže přidržet
jakékoliv pravdy. Ďábel se pak na přirozené úrovni dostává do nitra a vychyluje
mysl doleva, pryč od Boha, a nutí katolíky pochybovat o sobě – „Kdo jsem, abych
říkal, že arcibiskup Lefebvre měl pravdu? Byli jeho nepřátelé opravdu zlí? Kdo jsem,
abych soudil?“. A v tomto stavu mysli je snadné zradit...
Byl
to koncil v 60. letech 20. století, který odstartoval toto zmatení
v 70. letech a od té doby pak měl další půlstoletí, aby se šířil, přičemž
FSSPX posledních dvacet let utajeně pracuje pro nepřítele...“
Tato vize budoucnosti
je temná, je však na čistě lidské úrovni realistickou předpovědí. Bůh je však
naštěstí Bůh, vskutku existuje a Jeho smýšlení není naším smýšlením, a ani
nejsou naše cesty Jeho cestami, protože „jako
je vysoko nebe nad zemí, tak jsou mé cesty nad vašimi cestami, tak je mé
smýšlení nad vaším smýšlením“ (Izaiáš LV, 8-9). Bůh ani nebude znechucený
intrikováním lidí: „..takové je i mé
slovo, jež z mých úst vychází: nenavrátí se ke mně s prázdnou, ale
vykoná, co chci; úspěšně naplní své poslání. Ano, vyjdete s radostí,
doprovázeni v pokoji. Hory a pahorky vám budou zpívat vstříc, tleskat vám
budou všechny stromy na polích. Místo křoví pak vyroste cypřiš a myrta místo
kopřivy. Hospodin si tím jméno způsobí – věčné znamení, které nezmizí.“
(Izaiáš LV, 11-13)
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
