P. Castellani o Kralování Krista (1997)
Na
počest tradičního Svátku Krista Krále, který slavíme tento týden, vám přinášíme
pasáž z kázání argentinského kněze P. Leonarda Castellaniho, S.J.
(1899-1981) o kralování Našeho Pána Ježíše Krista. P. Castellani trpěl během
40. a 50. let 20. století ostrým pronásledováním ze strany jezuitského řádu,
protože odmítal přijmout teorie Teilharda de Chardina a protože zůstával věrný
sv. Tomaši Akvinskému. Vytrpěl dokonce nucené dvouleté uvěznění ve Španělsku a
nakonec byl propuštěn z jezuitského řádu, protože synové sv. Ignáce začali
přijímat modernismus. Následující citace jsou převzaty ze sbírky kázání P.
Castellaniho s názvem Domingueras
Prédicas, str. 327, 1997.
***
Kristus
před Pilátem třikrát potvrdil, že je Králem ve stejném smyslu, jak to Pilát
pochopil: „Jsi tedy Králem?“ Ježíš
odpověděl: „Ty říkáš, že jsem Králem.“
Jinak řečeno: „Máš pravdu.“ Je
pravda, že mu řekl: „Mé království není
z tohoto světa,“ ale neřekl: „Mé
království není zde.“ Použil příslovce “hinc“ (Regnum meumnon est hinc), které naznačuje pohyb a v angličtině
neexistuje. Toto příslovce “hinc“ znamenalo tři věci zároveň. „Mé Království
nevychází z tohoto světa, Mé Království je v tomto světě, Mé
Království jde z tohoto světa do jiného světa“.
Zjevně
je „ubohým Králem“, který v dnešní době moc nevládne, protože kdyby
vládnul, svět by byl lepší. Velká část světa Jej dokonce ani nezná; druhá část
Jej zná a zavrhuje Jej jako Židé; „Nolumus
Hunc regnare super nos“ – „Nechceme
tohoto člověka za krále!“ (Lk. 19:14), a konečně další část světa Jej slovy
uznává, ale skutky Jej popírá – je těmi zbabělými křesťany. Kristus však
poznamenal něco jiného, že jestliže se královi poddaní proti němu vzbouří,
nepřestává být králem, dokud si zachovává moc je potrestat a opět si je
podrobit. Kdyby neměl tu moc, je to jiná věc. A tak dnes modernističtí heretici
připouštějí, že Kristus je Král „v jistém smyslu“, ale popírají druhý příchod
Krista. Pak ano, byl by ubohým Králem. Modernisté buď zcela mění smysl Parusie
a převracejí jej v něco zcela jiného (jako v případě Teilharda de
Chardin) nebo říkají, že přijde za 18 milionů let – což znamená „nikdy“.
Papež
Pius XI. zavedl svátek Krista Krále proti „liberalismu“. Přesně vzato je
liberalismus formou zbabělosti. Liberalismus popírá Kralování Krista, Jeho moc,
kterou má právem nad lidskou společností. Tato současná křesťanská hereze je
komplikovaná. Liberalismus odstranil Kralování Krista tak, že řekl něco
[zdánlivě] „nevinného“ – že náboženství je soukromou věcí a proto by národy
měly respektovat všechna náboženství a Církev by se neměla zapojovat do věcí,
které se jí netýkají – jinak řečeno, do veřejných záležitostí. Avšak velký
německý filozof Josef Pieper si všímá, že když Boha učiníme soukromou
záležitostí (záležitostí ve svědomí každého člověka), stejným způsobem
přetvoříme stát na Boha a proměníme Ježíše Krista a Věčného Otce na podřízené
bohy. Vskutku to znamená, že protože je stát veřejnou záležitostí, náboženství
by mu tudíž bylo podřízené a muselo by se státu podvolit, protože to, co je
veřejné, je mnohem nadřazenější tomu, co je soukromé, a soukromé se tomu musí
podřídit.
Ve
skutečnosti historie brzy ukázala, že „liberální sekularismus“ nebo údajná
neutralita ohledně náboženství, je v realitě skutečným nepřátelstvím; a
skončila zbožněním a zbožštěním státu.
Zdroj:
Unam Sanctam Catholicam
Překlad:
D. Grof
