Otázka kanonického uznání (2017)
O
koncilní církvi
(Úvodník
Le Sel de la terre 101)
Na
téma koncilní církve, její existence a její povahy bylo v Le Sel de la terre publikováno několik
studií. (1)
V
Le Sel de la terre 59 je koncilní
církev popisována jako společenství pokřtěných, kteří
poslouchají nařízení současných papežů a biskupů v jejich odhodlání
prosazovat koncilní ekumenismus, v důsledku čehož přijímají nauky Druhého
vatikánského koncilu, praktikují novou liturgii a řídí se novým Kodexem
kanonického práva. (2)
V
Le Sel de la terre 97 byla koncilní
církev ukázána jako přechod mezi katolickou Církví a proticírkví. Závěr onoho
článku dal jako příklad tohoto přechodu Hellfest,
Hell Feast (Pekelnou slavnost) přímo v srdci francouzského regionu Vendée,
kam v posledních letech během léta dorazilo přes sto tisíc mladých, aby
oslavovali ďábla. Mezi jejich katolickými
prarodiči oslavujícími Boha o svátcích jako Corpus Christi (Slavnost Těla a
Krve Páně) a těmito ďábelskými vnoučaty stačila pouze jedna koncilní generace, aby uskutečnila tento
přechod.
Zmiňme
také „Malý katechismus Druhého vatikánského koncilu“ zveřejněný v Le Sel de la terre 93 (jaro 2015), který
ukazuje, jak bylo koncilní učení ovlivněno zednářskými idejemi; varování
ohledně proticírkve (viz Le Sel de la
terre 92, léto 2015, str. 134-138); a „Zprávy z Říma“ zveřejněné v Le Sel de la terre 89, 91 a 94,
odhalující snahy koncilní církve o sekulární globalizaci v souladu se
svobodným zednářstvím. (Jeden z článků česky zde.)
Z těchto
rozličných studií můžeme usoudit, že koncilní
církev je využívána jako nástroj v rukách zednářstva, aby
katolické věřící donutila volens nolens
[chtě nechtě] pracovat k všeobecné globalizaci, tj. k budování
zednářského „templu“.
Arcibiskup
Lefebvre to viděl a jasně to vysvětlil ve své „duchovní závěti“:
Tato
„koncilní církev“ je prodchnutá principy roku 1789. To jsou ve vztahu
k náboženství a náboženstvím obecně a ve vztahu k občanské
společnosti zednářské principy. Je to
podvodnice inspirovaná peklem k ničení katolického náboženství, jeho
Magisteria, jeho kněžství a Oběti Našeho Pána. (3)
A
správně došel k následujícímu závěru:
Je proto
striktní povinností každého katolického kněze, který chce zůstat katolíkem,
oddělit se od této koncilní církve, dokud se tato znovu nevrátí k tradici
Magisteria Církve a katolické Víry. (4)
Můžeme přijmout kanonické uznání?
Když
arcibiskup Lefebvre založil Bratrstvo sv. Pia X. (v roce 1970), získal od
biskupa Charriéra z Fribourgu pro Bratrstvo kanonické postavení zbožné
jednoty. [Zbožná jednota byl typ sdružení věřících uvedený v CIC 1917.
V CIC 1983 tento typ sdružení neexistuje. – pozn. překl. ] Pět let zůstalo
Římem kanonicky uznáváno.
Nakonec
po kanonické vizitaci dvou vyslanců Říma v Écône arcibiskup Lefebvre 21.
listopadu 1974 vydal deklaraci
vyjadřující jeho odmítnutí „Říma neomodernistických a neoprotestantských
sklonů, které se jasně projevily na Druhém vatikánském koncilu a po koncilu ve
všech z něj plynoucích reformách.“
Od
té chvíle byla načrtnuta jasná hraniční čára mezi těmito dvěma „církvemi“. „Řím
neomodernistických a neoprotestantských sklonů“ byl Msgr. Benellim brzy nazván
koncilním Římem (5), což bylo jméno, které mělo přetrvat.
Kanonické
„potlačení“ Bratrstva sv. Pia X. bylo provedeno biskupem Mamiem 6. května 1975.
Arcibiskup Lefebvre říkával, že to bylo „tak či tak neregulérní a
nespravedlivé“. (6)
Proto
bylo toto „potlačení“ považováno arcibiskupem i těmi, kteří se řídí směrnicemi
katolické Církve, za neplatné, zatímco bylo považováno za platné těmi, kteří
jsou v linii s koncilní církví.
Nicméně
čím dál častěji slýcháme o „kanonickém uznání“ Bratrstva sv. Pia X. ze strany
současných vatikánských autorit. Může být tento druh uznání přijat?
Per se
[sama o sobě] je zákonnost v katolické Církvi dobrou věcí a je dokonce
nutná. Arcibiskup žádal o toto potvrzení platnosti v roce 1970 a obdržel
jej.
Avšak
kdyby dnes mělo být přiznáno
kanonické uznání, bylo by to dle nového Kodexu kanonického práva, stejně jako u
jurisdikce, která byla papežem Bratrstvu sv. Pia X. nedávno přiznána.
To
by samo o sobě bylo dostatečně dobrým důvodem takové uznání odmítnout. (7)
Navíc
by takové uznání za současných podmínek
mělo další nevýhody jako jsou:
- Stali bychom se součástí koncilního pluralismu, kde je uznávána Tradice stejně jako charismatici, Fokoláre, Opus Dei atd. Je to pravda postavená na stejnou úroveň s omylem, přinejmenším ve veřejném mínění.
- Vpustilo by to do našich kaplí množství věřících, kteří jasně chtějí zůstat koncilní, modernističtí a liberální, se všemi důsledky, kdy oslabování víry vede k špatným mravům.
- Nutně by to znamenalo omezení útoků vůči omylům hlásaným samotnými autoritami, jimž bychom podléhali. Je v každém případě snadné si uvědomit, že představení Bratrstva sv. Pia X. svou kritiku vůči současným omylům (rok Martina Luthera, Amoris Laetitia atd.) již omezili.
- A nakonec by nás takové uznání vydalo přímo pod představené, kteří sami jsou pod zednářským vlivem. Boží Prozřetelnost umožnila, aby arcibiskup Lefebvre a ti, kteří jej následovali, tomuto zednářskému vlivu nepodléhali: byl by to vážný nedostatek prozíravosti úmyslně se mu podrobit. Svobodné zednářství započalo přesně před třemi stoletími (24. června 1717). Uspěje po zničení katolických států (revolucemi od 18. do 20. století) a podrobení si Církve (plán Alta Vendita realizovaný Druhým vatikánským koncilem) v rozšíření svého vlivu na dílo arcibiskupa Lefebvra? To by vypadalo jako jeho vítězství zde dole na zemi.
Závěrem:
kanonické řešení by mohlo být uvažováno pouze s věroučně obráceným Římem,
Římem, který by prokázal toto obrácení prací pro vládu Našeho Pána Ježíše
Krista a bojem proti jeho nepřátelům.
Poznámky:
- Viz především Le Sel de la terre 34, str. 248 ; Le Sel de la terre 45, str. 36-41 : „Jean Madiran et l’Église conciliaire“ ; Le Sel de la terre 59 (zima 2006-2007), str. 3-8 : „Une hiérarchie pour deux Églises“ ; Le Sel de la terre 85 (léto 2013), str. 1-16 : „Ya-t-il une Église conciliaire“ ; Msgr Tissier de Mallerais ; Le Sel de la terre 97 (léto 2016), str. 24-44 : „Ecclésiologie comparée“.
- Úvodník, Le Sel de la terre 59 (zima 2006-2007).
- Abp Marcel Lefebvre, Spiritual Journey according to St Thomas Aquinas in the Summa Theologica, kapitola 2.
- Abp Marcel Lefebvre, Spiritual Journey, kapitola 3.
- Msgr. Giovanni Benelli, 1921-1982, Podsekretář na Státním sekretariátu, vysvěcen na arcibiskupa Florencie a jmenován kardinálem papežem Pavlem VI. v roce 1977. Jménem papeže napsal v dopise arcibiskupu Lefebvrovi z 25. června 1976: „[Jsou-li seminaristé z Écône] dobré vůle a seriózně připravení na kněžskou službu v pravé oddanosti koncilní církvi, nalezneme pro ně nejlepší řešení.“
- Bp. Bernard Tissier de Mallerais, Marcel Lefebvre, Étampes, Clovis, 2002, str. 510.
- „Nemůžeme se spokojit s nějakou částečnou poslušností pro Bratrstvo; odmítáme tento nový Kodex, protože škodí obecnému dobru celé Církve, jíž chceme bránit.”, P. Jean-Michel Gleize, Courrier de Rome č. 499, květen 2017.
Zdroj:
Dominicans
of Avrillé
Překlad:
D. Grof
