„Hrdinové“ umírají nesnadno, ale už
to stačilo (2017)
27.
července 2017
Jen
v posledních několika týdnech samotných některá největší jména
z neokonzervativní „říše hrdinů“ – kardinál Raymond Burke, kardinál Robert
Sarah, biskup Athanasius Schneider a arcibiskup Charles Chaput – počastovali
své kvazi-tradicionalistické fanoušky a fanynky hrubým probuzením.
Alespoň
to se mělo stát.
Zopakujme
si:
-
Když byl kardinál Burke během besedy na
nedávné konferenci o posvátné liturgii v Oregonu dotazován ohledně
Bratrstva sv. Pia X., káral účastníky, aby nenavštěvovali jeho liturgie
z důvodu jeho neregulérní situace, a to, i když v dané diecézi nebude dostupná žádná tradiční latinská mše.
(Získali jsme potvrzení
týkající se těchto komentářů od dvou nezávislých zdrojů. Údajně také bylo
řečeno více pobuřujících věcí. Až (a pokud) bude dostupný záznam z tohoto
setkání, podáme možná další zprávy. Sledujte nás.)
-
V posledním eseji publikovaném ve
francouzské publikaci La Nef řekl
kardinál Robert Sarah, že vyjádření „reforma reformy“ by se mělo opustit ve
prospěch [formulace] „vzájemné obohacení“, protože dle smýšlení tohoto
kardinála by se tradiční římský ritus mohl v jedné či dvou věcech poučit
od Novus Ordo.
„Reforma reformy se stalo
synonymem pro nadvládu jednoho klanu nad druhým,“ řekl.
„Toto vyjádření se pak
může stát nevhodným, a já proto dávám přednost hovořit o liturgickém smíření.
Křesťan nemá v Církvi žádného protivníka!“
-
Když psal biskup Athanasius
Schneider esej pro Rorate Caeli,
nabádal k úctě ke Druhému vatikánskému koncilu a jeho „původním a cenným“
přínosům. Dále jako cestu vpřed prosazoval něco víc než jen návrat ke zkrachované
„hermeneutice kontinuity“, kterou odstartoval v roce 2005 Benedikt XVI.
-
Americký arcibiskup Charles Chaput sepsal
něco, co bylo označeno za „velice trefný esej“ na obranu náboženské svobody.
Podle Chaputa je „práce
pro náboženskou svobodu“ důležitá mezi jinými důvody pro přínos, jejž činí ve
„službě chudým“.
„V Americe,“ napsal
Chaput, „byla svoboda náboženských komunit vždy živnou půdou společenské akce a
službou potřebným.“
Arcibiskup si vzal na
mušku progresivistické nakladatele La
Civilta Cattolica, ale rozumí se samo sebou, že největší rána mířila proti
společenské vládě Krista a proti poslání, jež Své Církvi dal.
Navzdory
tomu všemu, se každá z těchto věcí, jež by měla být „budíčkem“, nesetkala
s dokořán otevřenýma očima, ale s širokým aplausem obecenstva, a to
často od lidí, kteří si představují, že jsou „tradicionalisté“.
Podstata
je zde prostá: Každý z výše zmíněných prelátů je mužem koncilu.
Jistě,
příležitostně mohou odsuzovat jisté údajně „dvojznačné“ koncilní výroky nebo
nedostatky Novus Ordo (zvláště
způsob, jakým je sloužen), ale nakonec jim v jejich modernistických žilách
koluje Druhý vatikánský koncil a nová mše.
Toto
je, a kohokoliv, kdo je jako oni, činí součástí problému, konkrétně apostaze
před níž Naše Paní varovala ve Fatimě.
„Hrdinové“
umírají nesnadno, ale už to stačilo.
Zdroj: AKA Catholic
Překlad: D.
Grof
