Komentář Eleison DXXVII – Proč Tradice? (2017)
(527)
19. srpna
2017
PROČ TRADICE?
Je-li pravda, že vyrůstá generace
tradičních katolíků, kteří nevědí, proč jsou tradiční, je to rozhodně jedním z
důvodů, proč Bratrstvo sv. Pia X. „ztrácí chuť“ – viz Mt. V, 13. Aby si udržel
Víru, musí každý katolík vědět, proč musí následovat Tradici. Druhý vatikánský
koncil byl pravděpodobně největším jednotlivým útokem na katolickou Tradici
v celých dějinách Církve. Podívejme se tedy na užitečný desetibodový souhrn
nového učení Druhého vatikánského koncilu v modernistické encyklopedii,
spolu s nejstručnějšími poukazy na omyl u každého bodu. Těchto deset bodů
je kurzívou, jejich nejzákladnější vyvrácení následuje ihned po každém bodě:
- Církev je především tajemstvím nebo svátostí a nikoliv primárně organizací nebo institucí. „Tajemství“ a „svátost“ jsou záměrně neurčitá slova, abychom se dostali pryč od struktury Církve, ale Náš Pán jasně ustanovil Petra, aby vedl Jeho apoštoly a učedníky při spáse duší. Petr je papežem a v listu sv. Pavla se apoštolové jasně stali biskupy a učedníci se stali kněžími.
- Církev je celý Boží lid, ne jen hierarchie, duchovenstvo a řeholníci. Samozřejmě, že katolická Církev zahrnuje všechny katolíky stejně jako kněze, ale kněží jsou její páteří nebo strukturou.
- Poslání Církve zahrnuje jednání ve jménu spravedlnosti a míru a není omezené jen na hlásání Slova a slavení svátostí. Nauka a svátosti jsou základními prostředky, jimiž katolická Církev více než kdokoliv nebo cokoliv přispěla ke spravedlnosti a míru ve světě.
- Církev zahrnuje všechny křesťany a neomezuje se na katolickou Církev. Nekatoličtí „křesťané“ nikdy nemohou být skutečně křesťanští, protože více či méně odmítají to, co Náš Pán ustanovil.
- Církev je společenství nebo sbor místních církví, které nejsou prostě jen administrativními pododděleními univerzální Církve. Dnešní chaos v „místních církvích“ po celém světě prokazuje, jak naprosto potřebují být sjednoceny a spravovány duševně normálním univerzálním papežem v Římě.
- Církev je eschatologickým společenstvím, není ještě Božím Královstvím. Kdekoliv jsou duše ve stavu milosti, tam je Boží Království, ne jen v nebi, ale také zde dole na zemi.
- Laický apoštolát je přímá účast na apoštolátu Církve a ne jen prosté sdílení poslání hierarchie. Jako lidské tělo potřebuje kostru i svalstvo, tak i Mystické Tělo Církve potřebuje duchovenstvo i laiky (srov. I Kor. XII). Protikladné omyly (klerikalismus a laicismus) se vytvářejí přeháněním role některého z nich. Církev potřebuje obojí.
- Existuje hierarchie pravd; ne všechny nauky Církve jsou rovnocenně závazné nebo podstatné pro integritu katolické víry. Pouze nedogmatické pravdy se mohou řadit podle důležitosti. Všechna katolická dogmata se řadí rovnocenně, protože popřít jen jediné, znamená popřít Boží autoritu, která je za nimi všemi.
- Bůh používá jiné křesťanské církve a nekřesťanská náboženství při nabízení spásy celému lidstvu; katolická Církev není jediným prostředkem spásy. Všem živým lidem Bůh nabízí dostatečné milosti pro spásu. Ty mohou přicházet k lidem v nekřesťanských náboženstvích nebo nekatolických „církvích“, ale nikdy nemohou přicházet skrze kohokoliv nebo cokoliv s výjimkou Ježíše Krista a Jeho jediné katolické Církve.
- Důstojnost lidské osoby a svoboda aktu víry jsou základem náboženské svobody pro všechny a jsou proti názoru, že „omyl nemá žádná práva“. Protože je katolicismus jediným pravým náboženstvím, je pak jedinou pravou náboženskou svobodou svoboda být katolický. Omyl skutečně nemá žádná práva.Kyrie EleisonZdroj: The St. Marcel InitiativePřeklad: D. Grof
