Deklarace
24. generální kapituly Rytířů Panny Marie (2017)
23. července 2017
Poznámka REX!: Řád rytířů Panny Marie byl založen v roce 1945 ve Francii, kde byl
ustaven kanonicky podobně jako v Německu, Švýcarsku, Portugalsku a
Španělsku. Po Druhém vatikánském koncilu založili někteří členové v roce
1970 rytířské bratrstvo zachovávající původní řeholi. Noví rytíři byli pasováni
arcibiskupem Lefebvrem. Rytíři Panny Marie mimo jiné také byli těmi, kdo
zakoupili a předali Bratrstvu sv. Pia X. do užívání nemovitosti v Écône,
aby zde mohl být založen kněžský seminář. Před dvěma lety došlo k první
roztržce tohoto řádu s vedením Bratrstva sv. Pia X., které na řád vyvíjelo
tlak, aby změnilo své Konstituce a vydalo se stejnou cestou ke sjednocení
s neomodernistickým Římem jako Bratrstvo sv. Pia X. (více viz zde).
Následující deklarace z poslední kapituly je další výstrahou, že Rytíři
Panny Marie nebudou Bratrstvo sv. Pia X. následovat v jeho sbližování
s koncilní církví.
***
Obrana Víry
Po tom všem, co bylo řečeno a
učiněno, není pochyb, že idea uznání Bratrstva sv. Pia X. ze strany Říma
v poslední době urazila dlouhou cestu: rozhovory, deklarace, zpovědi a
sňatky, přičemž to poslední vyvolalo reakci
děkanů a řeholních představených.
1)
– Stav nouze:
V každém případě je jasné, že s Římem, který je pod nadvládou
neomodernistů, je obrana Víry a Tradice dnes možná pouze při spoléhání se na stav nouze kvůli závažným věroučným a
pastoračním omylům koncilní a pokoncilní hierarchie a papežů. Ve skutečnosti by
bylo nemožné nadále bránit Víru a Tradici, kdybychom již nemohli potírat omyly
koncilní církve. Jinými slovy, jestliže se přestaneme spoléhat na „suplovanou
jurisdikci“ udělovanou případ od případu kanonickým právem ve „stavu
nouze“, abychom přešli pod jurisdikci poskytnutou Římem, nalezli bychom se ve
stavu závislosti na koncilní hierarchii natolik, že by v praxi bylo
nemožné nadále proti ní bojovat za Víru. To by bylo proti řeholi Rytířů Panny
Marie, „strážců Tradice“ (1:12; 3:8), jež je nabádá „bránit Víru“ (18:1 & 3
obzvláště).
2)
– Odmítání
dělat kompromisy: V případě zpovědí a pak sňatků došlo dokonce i
bez formálního kanonického uznání Bratrstva sv. Pia X. k částečnému a
postupnému opouštění představy stavu nouze, na němž spočívá celý boj
arcibiskupa Lefebvra za Víru. Skutečnost, že by Bratrstvo sv. Pia X. přijalo
osobní prelaturu nebo kanonické uznání, se rovná veřejnému uznání jeho
podrobení se neomodernistické hierarchii; souhlasu s požadavkem být
s ním „v plném společenství“;
podpoře jeho nového Magisteria, jeho nového katechismu, jeho nového kanonického
práva a přijetí „řádné jurisdikce“
udělené Svatým stolcem. Ve své Duchovní
cestě arcibiskup Lefebvre řekl: „Je
proto striktní povinností každého katolického kněze, který chce zůstat
katolíkem, oddělit se od této koncilní církve, dokud tato znovu nenalezne
tradici Magisteria Církve a katolické Víry.“ Proč ignorovat toto nabádání?
Navzdory tomu, že by byl zajištěn nějaký stupeň autonomie a možných záruk,
přičemž by žádná nebyla spolehlivá, připojilo by se tak Bratrstvo sv. Pia X. ke
koncilnímu pluralismu, kde by se katolická tradice nestala ničím víc, než
„volbou“ mezi jinými. Bratrstvo by pak překročilo práh, který by s ním Rytíři Panny Marie nemohli překročit, protože
mají povinnost bránit svatou katolickou Církev proti všem sektám, bludům a
omylům odsouzeným papeži, zvláště pak proti modernistické sektě, která
v současnosti okupuje Řím (srov. řehole 1:4; 3:3).
3)
– Uchýlení
se k „plně katolickým biskupům“: Protože všichni křesťané musí
věrně žít pod autoritou biskupa – zvláště kvůli biřmováním, kněžským a
biskupským svěcením – plně důvěřujeme v Boží Prozřetelnost, že nám vždy
zajistí naše duchovní mezi všemi biskupy arcibiskupa Lefebvra, kteří odmítnou
zradit své povolání a nesjednotí se s koncilním Římem, ani nepředají svůj
episkopát do rukou Petrova nástupce, který je dalek od toho být „dokonale
katolický“. Pročež se Rytíři Panny Marie budou dle svých Konstitucí (preambule
§ 5) nadále „uchylovat k věrným
členům kléru“, tj. těm, kteří se oficiálně nepřipojili
k neomodernistické hierarchii, k „plně
katolickým biskupům bez jakéhokoliv kompromisu s omylem“. Ve své Duchovní cestě arcibiskup Lefebvre
zdůrazňoval tuto zásadu ve vší své jednoduchosti: „Jedna jediná věc je nutná pro pokračování katolické Církve: plně
katoličtí biskupové bez jakéhokoliv kompromisu s omylem, kteří by zřídili
katolické semináře...“ Výslovně neuvedl „biskupy Bratrstva“, ale obecněji „plně katolické biskupy“, stejně jako
řekl „dokonale katolického Petrova nástupce“ (29. srpna 1987).
Panno Maria,
chraň nás před křivou přísahou!
Zdroj: soukromý
archiv překladatele
Překlad: D.
Grof
