Komentář Eleison DXIII – Boží zbraně (2017)
(513)
13. května
2017
V tento den 100. výročí počátku
velké série zjevení Naší Paní třem dětem z Fatimy v Portugalsku
v roce 1917 může být dobré si připomenout, že Náš Pán varoval lidstvo
skrze sestru Lucii, že pobožnost k Bolestnému a Neposkvrněnému Srdci Jeho
Matky bude, spolu se svatým růžencem, poslední velkou pobožností danou lidstvu pro
spásu duší. Ke konci 17. století, kdy protestantismus a jansenismus nutily
křesťanskou lásku ochladnout, dal Náš Pán Své Církvi pobožnost ke Svému
vlastnímu Nejsvětějšímu Srdci, aby lidem připomněl planoucí Boží lásku
k nim. Počátkem 20. století, právě když se měl komunismus zmocnit Ruska,
dal nám, zvláště skrze Fatimu, Srdce Své Matky jako naše poslední velké útočiště
před koncem světa.
Ale uplyne další půl století od roku
1917 a vlastní duchovní Našeho Pána se připravují zanechat Církev démonům
modernismu, což je obdoba komunismu uvnitř Církve. Sestra Lucie z Fatimy
právě tehdy varovala P. Fuentese, že katolíci, aby spasili své duše, už dále
nemohou spoléhat na duchovní. Jistě. V roce 1962 Druhý vatikánský koncil
spustil předapokalyptické ničení Církve, nejhorší v celé její historii. A
v 70. letech 20. století profesor Romano Amerio, italský kritik Druhého
vatikánského koncilu a všech jeho okázalostí a všech jeho děl, napsal, jak si
čtenáři KE
400 mohou vzpomenout, že
jestliže je koncilní krize pro Církev niterná jako nebyla žádná krize před ní,
pak „jsme směřováni k beztvaré temnotě (...) vůči níž nebude žádná
alternativa, nežli zachovat mlčení.“
Půl století po Fatimě jsme na cestě
do této temnoty. Sváry, rozdělení, zmatení a chaos v katolických srdcích a
myslích, způsobované duchovními, kteří se oddělují od své autority tím, že
opouštějí Boží Pravdu, jsou takové, že i mnozí předvídaví katolíci už
upřednostňují mlčení spíše, než aby se pokoušeli diskutovat nebo vyučovat.
Spousta moderních myslí je natolik neschopná jakéhokoliv delšího přemýšlení
nebo uvažování, že jakýkoliv pokus rozptýlit jejich omyl riskuje jen to, že
zvyšuje jejich zmatení. Jeden z čtenářů těchto „Komentářů“ s Ameriem
důrazně nesouhlasí: Jak může katolická Pravda zmlknout, ptá se, a jak mohou
katolíci přestat bojovat? Musí si však připomenout Evangelium, zvláště Umučení.
Náš Pán nám říká, abychom neházeli
perly před svině, jinak řečeno, abychom neučili lidi, kteří jsou nezpůsobilí se
učit, a říká Svým apoštolům, aby setřásly ze svých nohou prach až budou
vycházet z města, které nenaslouchá (Mt VII, 6; Lk IX, 5). Náš Pán dal
příklad mlčení před Veleradou (Mt XXVII, 12, 14), Herodem (Lk. XXIII, 9) a
Pilátem (Jn XIX, 9). Mnoho duší dnes je podobně nezpůsobilých slyšet pravdu. A
když přijde na boj, Náš Pán sám v Getsemanské zahradě řekl Petrovi, aby
zastrčil svůj meč. Taková nebyla Boží vůle (Mt XXVI, 54). Petrovým problémem
bylo, že neučinil, co mu Náš Pán řekl, že má učinit, což bylo „modlit se a
bdít“. Výsledkem, když byla jeho mužská vůle bojovat frustrována jeho milovaným
Mistrem, bylo, že Jej opustil a utekl (Mk XIV, 50). Mějte se na pozoru,
bojovníci za Našeho Pána – jestliže váš boj nefunguje, riskujete, že Ho
opustíte!
O co nás dnes Náš Pán žádá je,
abychom konali smírnou pobožnost vůči Bolestnému a Neposkvrněnému Srdci Jeho
Matky, zvláště skrze růženec a pobožnost prvních sobot. Kdyby Mu jen naslouchalo
dost katolíků, pak by Naše Paní Fatimská od Něj brzy získala milost pro papeže,
aby zasvětil Rusko Jejímu Srdci, přesně jak žádala, a pak by „beztvará temnota“
ihned začala vydávat světlo a získávat svůj tvar. Objednejte si od Fatima
Center v Ontariu v Kanadě kopie jejich vynikajícího letáku
o prvních sobotách. Neposkvrněné Srdce Panny Marie, oroduj za nás!
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
