Jednosvětová církev (1986)
P. Francis E. Fenton
„Dychtí se po příchodu světového státu a
s jistotou je očekáván všemi nejhoršími a nejpokřivenějšími elementy.
Tento stát, založený na zásadách absolutní rovnosti lidí a na společném
vlastnictví, by se zbavil vší národní loajality. Nebyla by v něm uznávána
autorita otce nad jeho dětmi nebo Boha nad lidskou společností. Uvedou-li se
tyto ideje do praxe, nevyhnutelně bude následovat vláda dosud nevídaného
teroru.“
Slova výše
jsou slovy papeže Benedikta XV. z 25. července 1920 (před 66 lety). Vztahují se
samozřejmě k Jednosvětové vládě, která byla už tehdy a dávno předtím
připravována, a jejímž předchůdcem jsou Spojené národy. A tak je také dávno
připravována Jednosvětová církev. V posledních letech se rozvoj této
„církve“ začal stále více projevovat, ve velké míře jako důsledek mocného
podnětu k ní ze strany koncilní „katolické“ církve. „Ekumenický duch“ a
hereze náboženského indiferentismu a mylná nauka náboženské svobody hlásaná a
praktikovaná koncilní církví nesmírně přispěla k formování Jednosvětové
církve.
Nejpřednějším
přispěvatelem, abychom si byli jistí, je charismatický a všudypřítomný Jan
Pavel II. Svými slovy a činy po světě za posledních osm let možná docela dobře
učinil víc k pokroku ve věci Jednosvětové církve než kterýkoliv jiný
jedinec. Posledním a asi doposud nejpodstatnějším a nejdalekosáhlejším krokem
v tomto směru bylo setkání hlav světových náboženství svolané Janem Pavlem
II. v Assisi v Itálii 27. října 1986.
Jednosvětová
církev bude spojená s Jednosvětovou vládou (obě budou součástí Nového
světového řádu) a bude této vládě zcela podřízená. Ničím nebude připomínat
jakoukoliv církev v historickém smyslu toho slova. Bude to bezbožná,
nemorální, na člověka zaměřená obludnost, jejímž „náboženstvím“ bude
náboženství světského humanismu. Všechno uctívání pravého Boha bude postaveno
mimo zákon a bude se vyvíjet veškeré úsilí vymýtit z myšlení člověka víru
v Něj. Podobně bude odstraněna poslušnost k mravnímu Božímu zákonu. Stát
nebo vláda bude „Bohem“ a správné či špatné bude to, o čem stát řekne, že to
takové je. Jestliže se někdo nepřizpůsobí a nebude patřit do tohoto
„náboženství“, zaplatí tak či onak strašlivou cenu, což je komunistický styl.
Taková je
idea toho, co je pro lidstvo připraveno, jestliže prosazovatelé Jednosvětové
církve dosáhnou svého satanského cíle. K realizaci této „církve“ pracují
„papaláši“ svobodného zednářství a komunismu po mnoho let – a v posledních
letech i hnutí New Age. Pouhým nahrazením výrazu „světová církev“ výrazem „světový
stát“ by se slova papeže Benedikta XV. ze začátku tohoto článku mohla doslova
vztáhnout na Jednosvětovou církev.
Jestliže se
Jednosvětová církev v nepříliš vzdálené budoucnosti promění ve skutečnost,
což se může stát, bude to jistě korunované vítězství satanských sil zla na
světové scéně. Jakou mocnější pobídku tedy my tradiční římští katolíci
potřebujeme, abychom všichni usilovali o obranu své milované Církve a Bohem
dané Víry a abychom podle svých nejlepších schopností odporovali takovým zlým
jedincům a organizacím jako jsou ty zapojené do vytváření této Jednosvětové
církve a odhalovali je?
Nemylme se,
zničit Římskokatolickou církev je dlouho jejich zhoubným cílem a sžíravou
touhou. My tradiční římští katolíci jsme však vším, co dnes zbývá
z Církve. Neexistuje ani v nejmenším pochybnost, že budeme prvotními cíli
pronásledování a vyhlazení ze strany „jednosvětových“, jestliže a pokud se
jejich děsivé cíle stanou realitou. Kéž bez ohledu na to, co nás
v budoucnosti čeká, zůstaneme skrze milost Boží věrní a loajální své
nádherné Víře až do smrti! „Nevím, co má pro nás přichystané budoucnost, ale
vím, Kdo má budoucnost.“
Zdroj: The Athanasian, sv. 8, 1.prosince 1986
Překlad: D.
Grof
