Přichází změna ve mši? (2017)
Marian T. Horvat, Ph.D.
Má
přítelkyně Jana se mě ptala, jestli je pravda, že František nařídil revizi Liturgiam
Authenticam (LA) z roku 2001, jíž je „pátá instrukce za
správné provádění Konstituce
o posvátné liturgii Druhého vatikánského koncilu.“ Po novém velkém
překladu všech liturgických knih v národních jazycích ze strany vatikánské
komise vybrané Benediktem XVI., to vyústilo v údajně „konzervativnější“
verzi Novus Ordo mše.
Misál, který se od Druhého vatikánského koncilu
neustále vyvíjí
Když se toto
provádělo, byli konzervativní katolíci nadšení. V „novém“ [anglickém Novus
Ordo] misálu z roku 2011 se do textu konsekrace vrátil překlad „pro
multis“ jako „za mnohé“ a nahradil kontroverzní „za všechny“. Konzervativci
říkali: „Už žádný strach. V liturgickém světě je zase vše v pořádku.“
Bohužel, jak
vidíme z názvu textu samotného - „pátá instrukce“
za „správné provádění“ liturgie Druhého vatikánského koncilu – mše se stala
textem, který se neustále vyvíjí. Jednou se posouvá doprava, pak se otáčí ostře
doleva, pak se vrací do středu, vždy se mění – a nakonec následuje
progresivistický cíl vytvořit participativní bohoslužbu, která se lépe zavděčí
protestantům.
Jak dokonce
i údajně konzervativní LA prohlašuje, liturgie se musí přizpůsobovat, aby „v ní
věřící mohli nalézt svou plnou, vědomou a aktivní účast, přičemž lid bude veden
svým vlastním géniem, což umožní „inkulturaci“.
Zvěsti o změně
Obnova
obnovy opět údajně začala, tentokrát pod Františkem. Jana slyšela zvěsti, že ve
vzduchu visí velká změna a nikoliv k lepšímu. Jsem přesvědčená, že na
těchto zvěstech je ve skutečnosti něco více.
Arcibiskup Roche – otevřený progresivističtější
liturgii
Za prvé, tato komise není vedena prefektem
Kongregace pro bohoslužbu a svátosti kardinálem Robertem Sarahem, který má
sklon interpretovat liturgii konzervativněji – letmo poznamenávám, že před
Druhým vatikánským koncilem nikdo nemusel „interpretovat liturgii“; byla tím,
čím vždy byla, neměnným vyjádřením Kristovy Oběti na oltáři. Namísto toho
František za hlavu této komise jmenoval arcibiskupa Arthura Rocheho, sekretáře
této kongregace, který zaujímá „otevřenější přístup“ k liturgickým
otázkám.
Když Arcibiskup
Roche například hovořil na liturgické přednášce sv. Bedy, kritizoval liturgie,
které obracejí společenství „dovnitř“, a zdůraznil důležitost role osobní
proměny skrze aktivní účast shromáždění.
Za druhé, důvody, které František pro
jmenování komise k přezkoumání liturgických textů udává, mají jasný cíl
„osvobodit“ liturgii od „přehnané centralizace jakkoliv vnímané ´rigidity´“:
- Chce dát větší svobodu biskupským konferencím volit si liturgie, které odrážejí jejich vlastní konkrétní kulturu a atributy;
- Chce se zabývat stížnostmi na rigiditu a takřka doslovné překlady „Liturgium“, které jej činí nesrozumitelným pro kněze a lid;
Za třetí, nezveřejní jména členů této
liturgické komise, ale říká se – s odkazem na vnitřní vatikánské zdroje –
že zahrnuje protestanty a schizmatiky.
Dalším
důvodem obav je, že progresivistický jezuitský orgán America vyhlásil
svůj bezvýhradný souhlas s touto Františkovou revizí. Ve skutečnosti
současný překlad z roku 2011 označuje za „toporný, žalostně nedostatečný,
teologicky omezený misál“ a předjímá radikální revizi nebo dokonce úplnou
revokaci tohoto „kontroverzního dokumentu“ (LA). Tvrdí, že je to „báječná
možnost“ vrátit se k opravdovým úmyslům Druhého vatikánského koncilu
ohledně liturgie.
Zvěsti o radikální změně
Jak bylo
poznamenáno v posledním příspěvku v naší rubrice Komentáře
čtenářů, v údajných vnitřních zdrojích ve Vatikánu obíhají
spekulace, jež nemohou být šmahem odmítnuty. Například hojně čtený italský blog
Anonimi della Croce potvrzuje, že
tato komise zkoumající překlad nové mše,
je složená z katolíků, luteránů a anglikánů, a že pracují na kánonu, který
by odstranil jakoukoliv nepřípustnou formuli proměňování, aby se mše mohla stát
ekumenickou bohoslužbou věřících těchto tří různých vyznání.
Ačkoliv
bychom neměli své postoje zakládat na fámách, v jejich prospěch mluví, že
vypadají jako pravdivé, vezmeme-li do úvahy, co jsme viděli Františka dělat
v jiných oblastech. Nebylo by
překvapivé nalézt volitelný „kánon“, který by mohl pojmout ekumenickou
bohoslužbu, protože již po světě existují některé farnosti, které podle
těchto zásad fungují.
Ekumenická modlitba v Taizé
Dalším
základem, který těmto fámám dodává věrohodnost, je skutečnost, že se od Druhého
vatikánského koncilu mnohé „ekumenické komunity“ těší nadšené podpoře
pokoncilních papežů. Vyjmenuji jen několik z nich:
První, komunita v Taizé je společným
protestantsko-katolickým „mnišským řádem“ ve Francii, kde žije více než 100
katolických a protestantských „bratrů“ a modlí se společně jako „zpřítomněná
láska“ překonávající každou náboženskou překážku.
Tento model
budoucí komunity, kterou si progresivismus přeje, byl srdečně schvalován Janem
XXIII., Pavlem VI., Janem Pavlem II. a Benediktem XVI. Církevní autority
propagují „poutě“ do Taizé navštěvované každým rokem asi 100 tisíci mladými
lidmi z celého světa kvůli modlitbě, biblickému studiu a sdíleným bohoslužbám.
Nezapomínejme,
že to byl údajně „konzervativní“ Benedikt XVI., který při veřejném obřadu podal
Svaté přijímání zakladateli Taizé, protestantskému „bratrovi“
Schützovi. Totéž učinil při několika příležitostech i Jan Pavel II. Kardinál
Kasper k pohoršení katolíků vysvětloval, jak mohl bratr Schütz přilnout
k římské Církvi a při tom zůstat kalvinistickým „pastorem“.
Muži vlevo, ženy vpravo se řadí k ekumenické
modlitbě v klášteře v Bose
Druhá: Další ekumenickou komunitou
vychvalovanou pokoncilními papeži, je klášter v Bose, založený v roce
1965 laikem Enzem Bianchim v Itálii. Tato komunita založená v roce
1965 den po skončení Druhého vatikánského koncilu, čítá dnes více než 80
„bratrů“ a „sester“ – katolíků, protestantů, východních schizmatiků – jedním
členem je penzionovaný „pravoslavný“ metropolita ze Sliviru.
Bose tvrdí,
že jeho klášter ročně přijme tisíce poutníků „ze všech náboženských tradic“.
Nedělní ranní modlitba je nazývána „oslavou vzkříšení“, kde se čte jedno
z evangelních vyprávění o vzkříšení. Aby se zalíbila protestantům, je
spiritualita zcela soustředěná na Bibli a rané církevní Otce.
Za třetí, jiná hnutí jako Fokoláre,
Sant´Egido nebo Chamin Neuf, všechna uvnitř sebe mají ekumenické komunity a
těší se plné podpoře koncilních papežů. Benedikt XVI. je vychvaloval a řekl,
že zvěstují „novou éru skupinového úsilí“. Ve Fatimě v roce 2013
povzbuzoval biskupy, aby uvítali jejich „zvláštní charisma pro evangelizaci“ a
„nové způsoby hlásání Evangelia“.
Jestliže,
vzhledem k těmto precedentům ekumenických řeholních komunit a hnutí,
zahrnuje plánovaná obnova Novus Ordo
mše ve skutečnosti „bohoslužbu“ pro ekumenické komunity, kolik katolíků a
duchovních odchovaných Druhým vatikánským koncilem ji odmítne a bude vzdorovat?
Zdá se mi
pravděpodobnější, že se s tím smíří – někteří s nadšením, jiní
zdráhavěji. To se vždy v posledních 50 letech v Církvi stávalo, když
revoluce udělala další větší krok.
Mezináboženská „bohoslužba“ s vůdci mnoha „tradic
víry“
Nezapomínejme,
že na neoficiální úrovni se mnozí katolíci a protestanté již účastní pobožností
a přijímají „přijímání“ na vzájemných liturgiích. Učinit to oficiálním by
prostě znamenalo potvrdit tuto koncilní církev jako „ekumenickou“ v duchu
Druhého vatikánského koncilu: „Kristova církev“ zahrnuje nejen katolíky, ale
stejně tak i východní schizmatiky, anglikány, episkopály a protestanty.
Představa
nové farnosti, která by hostila tento typ „ekumenické bohoslužby“ může pro
konzervativce přijít jako šok, není to však překvapením pro ty, kteří to
vnímají jako logický důsledek aplikace ducha Druhého vatikánského koncilu na
liturgii. Jestliže se tento nový krok nevyvine teď, nevyhnutelně přijde
později, pokud Naše Paní tento proces nezastaví.
Vypršel mi
čas, ale v příštím článku se budu zabývat další otázkou mé kamarádky Jany:
Jaké by mohly být důsledky této změny pro indultní mši ustanovenou skrze Summorum Pontificum Benedikta XVI.?
Zdroj:
Tradition In Action
Překlad:
D. Grof