O posledních věcech (2016)

 

O posledních věcech (2016)

Kázání P. Martina Fuchse v Praze 13. listopadu 2016

***

Jaký je rozdíl mezi pohřbem protestanta a pohřbem katolíka?

Existují rozdíly v následujících bodech:

1. Protestanti nevěří v očistec.
2. Protestanti nepomáhají zesnulým ani skrze mše svaté, ani skrze modlitbu, ani skrze odpustky.
3. Protestanti neumisťují na hrob krucifix.
4. Protestanti nepoužívají svěcenou vodu a posvěcené svíčky.

 

1. Protestanti nevěří v očistec

Pro ně jsou zesnulí buď v nebi, nebo v pekle. My se však nemusíme modlit za ty, kteří jsou v nebi, a nemůžeme se modlit za ty, kteří jsou v pekle.

„Kdo uvěří a dá se pokřtíti, spasen bude; kdo však neuvěří, bude zavržen.“ (Marek 16:16)

Protestanti říkají zesnulým sbohem. Vzdávají poctu jejich skutkům a jsou jim vděční. Jedí a pijí na jejich poctu.

Když byl Fischer – německý herec, který hrál v napínavém filmovém seriálu – pohřben v Mnichově, šla zpráva, že tisíce lidí čekaly marně na modlitbu. Uznávaly jeho život a těšily se na pohřební hostinu, aby si užily oblíbené jídlo zesnulého.

Katolíci věří v očistec, v místo očištění. Toto místo se v Písmu svatém nezmiňuje přímo, ale jen nepřímo.

Ve 2. knize Makabejské (12:40) se Juda Makabejský v chrámu chystá k obětem ve prospěch mrtvých vojáků. To dává smysl jedině, jestliže prospěch oběti může být určen také zesnulým.

V Novém zákoně můžeme číst o hříchu proti Duchu Svatému. Tento hřích nemůže být odpuštěn ani na tomto světě, ani ve světě, který má přijít. Hříchy mohou být prominuty ve světě, který má přijít, ale není to ani v pekle, ani v nebi (Matouš 12:32). Pak tedy musí ve světě, který má přijít, existovat místo, kde je možné prominutí zbytku hříchů.

Mimoto je očistec zmiňován v dnešním Evangeliu. Říká se tam, že nevděčný služebník uvrhl svého spoluslužebníka do vězení, dokud nezaplatil dluh (Matouš 18:30). Toto vězení naznačuje vězení ve světě, který má přijít, místo očištění.

A v prvním listě Korintským (3:10-15) svatý Pavel říká, že stavitel, který staví na pravém základě, jímž je Kristus, ale používá pouze dříví, seno nebo slámu, nesloží zkoušku, až bude jeho dílo zkoušeno v ohni v den Páně. Jeho dílo shoří, ale on sám bude spasen, ale ne jinak než ohněm.

Učitelský úřad Církve o očistci učí skrze Florentský koncil v roce 1439 a skrze Tridentský koncil v letech 1545-1563. Je dogmatem, že existuje očistec a že můžeme ubohým duším pomoci konáním dobrých skutků.

Existují důkazy, že modlitba za zesnulé byla tradicí již v raných dobách: v misálu, nápisech na náhrobních kamnech, oltářních obrazech atd.

Svatý Tomáš říká: „Ti, kdo popírají očistec, hovoří proti Božské spravedlnosti. Protože mnozí umírají ve stavu milosti, nevykonali však ještě dostatečné pokání.“

2. Protestanti nepomáhají ubohým duším zesnulých ani skrze mše svaté, ani skrze modlitbu, ani skrze odpustky

Zpívají v kostele, ale neslaví mši.

Slavení večeře Páně není oběť.

Katolíci pomáhají ubohým duším skrze mši svatou.

To je největší skutek na zemi, protože Kristus sám sebe obětuje svému nebeskému Otci. Nemůžeme vykonat větší skutek pro ubohé duše, než že za ně necháme sloužit mši svatou.

A v každé mši, dokonce i v takové, která se neslouží za zesnulé, existuje zvláštní vzpomínka na zesnulé.

Katolíci pomáhají ubohým duším modlitbami a poutěmi, stejně jako činil oběti Juda Makabejský za duše zesnulých vojáků.

Katolíci pomáhají ubohým duším kajícími skutky a odpustky.

Protestanti prohlašují, že dogma o odpustcích se v Písmu svatém nenalézá.

Musíme však zvážit, že ne vše je v Písmu svatém napsáno. Mimoto má Církev pravomoc nejen odpouštět hříchy, zavazovat a uvolňovat, ale také uvolňovat vše ve spojitosti s prominutím zbytku hříchů.

Když je v soukromé firmě jmenován ředitel, toto jmenování zahrnuje všechnu práci, která je jeho povinností, ať už je to pronájem místa, najímání zaměstnanců, koupě jistých produktů atd. Není nutné popisovat každou povinnost jeho práce.

Katolíci pomáhají ubohým duším almužnami a jinými dobrými skutky. Také jim pomáhají s tím, co opomněli, například zaplacením dluhů.

3. Katolíci umisťují na své hroby krucifix, protestanti jen kříž

Skrze Ježíše Krista je pro nás kříž znamením vítězství, jen skrze Něj se stal znamením spásy. Ve Starém zákoně bylo mnoho křížů, na něž byli lidé věšeni, ale žádný z těchto křížů neměl moc odpustit ani lehký hřích. Pohled na kříž nám ukazuje, jak musíme zemřít, nehodným způsobem pro člověka, ale hodným pro křesťana. Musíme přijmout smrt bez ohledu na způsob, jakým nás může postihnout.

4. Protestanti nepoužívají svěcenou vodu a posvěcené svíčky

V protestantském kostele není žádná svěcená voda. Svěcená voda je požehnáním Církve. Působí skrze modlitby Církve. Církev používá žehnání, jako je užíval Kristus. Žehnal chleba a pokrm, žehnal apoštolům před Svým Nanebevstoupením, žehnal dětem atd.

My samozřejmě nemůžeme zesnulému podat svátost nebo mu žehnat, protože jeho zásluhy končí, když umírá. Celý pohřební obřad a svěcená voda jsou požehnáními, která znamenají, že modlitby Církve jsou poskytovány zesnulým.

Pohled na hřbitov, na způsob, jak je pohřeb vykonáván, nám ukazuje víru lidí. Nechceme nikoho soudit, ale je mnoho lidí, kteří vyrostli v mylné víře. Jestliže najdou cokoliv rozporného ve svém náboženství, musí hledat jiné náboženství.

Podstatou je, že existuje jen jedna pravda, protože existuje pouze jeden Bůh a tudíž pouze jedna víra.

Jestliže v dnešní době navštívíme pohřeb vykonávaný pokoncilní Církví, uvědomujeme si, jak protestantizovanými se katolíci stali. Slaví mši Vzkříšení, zapalují velikonoční svíci, jednají jako bychom všichni šli do nebe.

Ano, věříme ve vzkříšení k životu, ale nemůžeme si být jistí, že zesnulí jej získají. Svatý Jan ve svém Evangeliu také hovoří o vzkříšení k soudu (Jan 5:29).

Můžeme si být jistí pouze v případě dítěte, které zemřelo před dosažením věku rozumu, že takový zesnulý bude neomylně šťastně vzkříšen.

V pokoncilní Církvi ctí život zesnulého, ale nemodlí se za něj. Často je zde namísto mše jen bohoslužba následovaná podáváním Svatého přijímání komukoliv, ať je pokřtěn nebo ne, ať je katolík nebo ne, ať je ve stavu milosti nebo ne. Dokonce i veřejní hříšníci – lidé, kteří žijí v konkubinátu nebo v homosexuálním partnerství – mohou obdržet Svaté přijímání.

Máme dovoleno navštívit nekatolický nebo modernistický pohřeb – arcibiskup Lefebvre považoval Novus Ordo mši za nekatolický obřad – jen pasivně, tj. jestliže máme závažné důvody, například pohřeb obchodního přítele nebo příbuzného. Navíc není dovoleno se pohřbu účastnit aktivně, například hrát na varhany nebo přijímat Svaté přijímání.

Pomáhejme ubohým duším! Připravme se na věčný život a starejme se o to, abychom měli katolický pohřeb! Amen.

Překlad: D. Grof